Jednou z vážných připomínek podnikatelů
na Sněmu Svazu průmyslu v
Brně, o němž píšeme obsáhleji uvnitř
listu, byla doprava. Dopravní infrastruktura,
obslužnost území suverénního
státu, prostě vše, co patří k rozvinuté
společnosti. Je až neuvěřitelné si představit,
že političtí a ekonomičtí stratégové,
kteří sahají ve své mysli po Nobelových
cenách za ekonomii, absolutně
vynechali ve svých šachových hrách,
mimo jiné, i tak důležitou věc, jakou
je doprava, včetně kolejové. Jen díky
tomu, že veřejnost je již otupělá skandály
a kriminalizací našeho prostředí,
je reakce na poslední události v Ústeckém
kraji nevýrazná a odevzdaná.
Zcela stranou politických garnitur
pak zůstává krizová situace na východní
Moravě a Opavsku, neboť tam
vlastně ani nikdo z pražských politiků
bez šoféra netrefí. Je to od Průhonic
více na východ a byli tam kdysi Turci
až u Hradiště a stará zkušenost navíc
vytvořila heslo Poturčenec horší Turka,
takže i poslanci na tyto východní
provincie rychle zapomínají.
Ale jinak. Doprava v této zemi nejenom
zabíjí, ale stává se limitujícím faktorem
výroby. Stává se vizitkou bezkoncepčnosti
hospodářské strategie podobně
jako energetika. Stává se náhrobním
kamenem některých oborů, které mohly
zůstat naživu. Výroby kolejových vozidel
všeho druhu, přepravních zařízení
a zabezpečovacích zařízení. Energetika
může brzy následovat příkladu Maďarska
nebo Polska. Přičteme-li k tomu
problémy s pracovními silami, jejichž
výuku jsme rovněž před 15 lety zlikvidovali,
nebo slabou podporu státu zahraničnímu
obchodu, který vyřazuje mnohé
naše firmy z konkurenčního boje, neb
nemají garance včetně finančních, máme
tu opravdu krásnou lekci z hospodářské
strategie. Budeme v učebnicích, to si pište,
ale jako ukázka promarněného bohatství
a příležitostí. Přímo kouzelně zní rada jistého
politika při oficiální návštěvě stánků
na MSV: Hoši, prodávat, prodávat, nejen
vyrábět. U někoho se prostě čas zastavil
před 20 lety. Škoda. JAN BALTUS
