Patrně mne budete považovat za feministku.
Navíc profesně mimo energetickou
branži. Snad to nevadí.
Píši Vám na margo rozhovoru s novou
předsedkyní Energetického regulačního
úřadu paní Alenou Vitáskovou
v Hospodářských novinách. Tu dámu
neznám. Nikdy jsme se osobně nesetkaly
a nepředpokládám, že se tak stane
někdy v budoucnu. Hovořila mi však
(a nikoliv jednou) z duše. Zvláště, co se
týká Pithartových limitů pro těžbu hnědého
uhlí, zpřísnění pravidel pro tzv.
zelenou energetiku a zavedení pořádku
do cenové politiky okolo tepla.
Jak vidno, když se odborně fundovaná
a lidsky statečná ženská zatoulá do politiky,
ne vždy musí prosedět nekonečné
hodiny v parlamentních lavicích a vysrkat
přitom litry minerálky, aby dokázala
v několika málo větách vystihnout podstatu
problému. Paní Vitáskovou nepodezírám
z „nekonečné“ a „nekritické
lásky“ k fosilní energetice a ke všem,
jimž dlouhá léta zajišťuje více než jen
spokojené živobytí. I já jsem dlouho fandila
zeleným, kteří se zasazovali o rozvoj
tu větrné, pak zase solární energetiky.
Že byli proti plýtvání elektřinou
a teplem. Že chtěli čistší a úspornější
energetiku pro tuto zemi. Tedy i pro mou
rodinu. Opakovaně jsem je za to volila
do parlamentu i do místního zastupitelstva.
Jenže mé naděje se nenaplnily. Kéž
by zůstalo pouze u planých slibů! Paní
Vitásková mne šokovala odhadem, že
jen poslední „boom“ (solární) nás může
přijít až na 200 mld. korun. Věru, tomu
říkám dotační luxus po česku!
Paní Vitásková se zřejmě řídí zemitou
ženskou logikou, že není a nebude
vyhnutí, než prolomit limity na hnědé
uhlí, aby za čas vůbec bylo nějaké dostupné
teplo. A nejenom pro nás, pro
miliony lidí na sídlištích. Cením si, že
nám nemaže med kolem pusy optimistickými
prognózami, čím vším obohatí
náš každodenní život věda. Konkrétně
ta česká probendila od vyhlášení moratoria
na krušnohorské uhlí za čárou celá
2 desetiletí. A nějaký reálný skutek?
- Utek! Respektive: nedostavil se žádný.
Za svou otevřenost si paní Vitásková
mnoho přátel mezi plynárenskými
a dotovanými energetickými barony
určitě nezíská. Po návratu z dovolených
po ní plivne jedovatou slinu patrně
i nejeden rádobyekologický politik
a jeho lobbističtí a mediální kamarádíčci.
Pokud se mistr Kundera neurazí
za následující parafrázi: proč se vzdávat
až tak nesnesitelně lehkého bytí
na cenově vyšponované vlně importu
stále dražšího plynu, nebo nejrůznější
podpor a bonusů pro alternativní zdroje,
není-liž pravda?
Dívala jsem se na webové stránky
ERÚ. Pochopila jsem správně, že právě
tato instituce bude v souladu s novým
energetickým zákonem připravovat
návrhy na regulaci cen elektřiny, plynu
a tepla v ČR? Že bude určovat výši
dotací pro alternativní zdroje? Že vnese
na český energetický trh slušná evropská
pravidla? Že mne a miliony dalších
občanů této země bude chránit před
poškozováním ze strany energetických
firem? Pokud odpověď na všechny mé
otázky zní ANO, pak paní Vitáskové
a týmu okolo ní ani trochu nezávidím.
Jak známo: o peníze u nás vždy jde až
v 1. řadě. A tady bude řeč o desítkách,
ba přímo o stovkách miliard.
Můj manžel to odbyl větou: „Je to jenom
ženská!“ No, právě! Každá z nás
toho dokáže v životě vydržet a vykonat
spoustu. Musí. - Držím Vám palce, paní
Vitásková. L. N. - České Budějovice