Polská vláda se nám možná pokusí ukázat, zda je dnes v Evropě možné postavit v rozumném časovém intervalu a za konkurenceschopnou cenu jaderný zdroj. O jeho stavbě mluví strana Právo a spravedlnost od roku 2016 (volby vyhrála v roce 2015). Zároveň oznámila, že by chtěla elektrárnu vybudovat během 10 let – což je samozřejmě velmi smělý odhad. Znovu se výstavba začíná přetřásat se schválením nového energetického balíčku Evropským parlamentem, který má zvýšit tlak na větší energetickou účinnost v Evropské unii a také zvýšit podíl obnovitelných zdrojů. Europoslanci odhlasovali návrh, podle kterého by se do roku 2030 energetická účinnost měla zvýšit o 35 % a podíl obnovitelných zdrojů by měl dosáhnout 35 %. Návrh není definitivní, o jeho konečné podobě se bude jedna ještě s členskými zeměmi, které k němu mají co říci. Čeští europoslanci i vládní představitelé varují před příliš ambiciózními cíli, naši severní sousedé jsou ještě nespokojenější. Polsko považuje cíl 35% podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě energie za téměř nesplnitelný. Podle ministra energetiky Krzysztofa Tchorzewského může Polsko dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů výstavbou jaderných bloků. Není to až tak překvapivé, pravicová vláda považuje obnovitelné zdroje minimálně za nespolehlivé. V květnu 2016 například přijala zákon, který prakticky zastavil investice do větrných elektráren. Zavádí nejen velmi striktní ochranné pásmo kolem obcí (cca 1,5 až 2 km), ale také zvýšení daně z nemovitosti pro provozovatele a pravidelné audity, které zvyšují náklady na provoz. Tchorzewski při debatě kolem zákona oznámil, že kvůli panice kolem obnovitelných zdrojů se zpomaluje růst HDP a je tedy nutné jejich rozvoj velmi výrazně omezit. Pilířem polské energetiky bylo a stále je uhlí, za které dnes není prakticky žádná náhrada. Naděje vkládané do možné těžby plynu z polských břidlic se zatím nenaplnily a celá řada zkušených společností v tomto oboru už také ze země odešla bez výsledku. V případě dovozu ze zahraničí by se Poláci museli obrátit nejspíše na Rusko, kterému ovšem energetickou kartu do ruky dávat nechtějí. Jaderná energie se v takové situaci nabízí jako v podstatě jediná reálná, byť jen velmi částečná, náhrada za dnešní uhelné elektrárny. Dnešní vláda tak dospěla prakticky ke stejnému závěru jako režim Wojciecha Jaruzelského na začátku 80. let. Ta už fyzicky zahájila výstavby jaderné elektrárny Żarnowiec (na fotografii), který měla mít stejný výkon jako Dukovany (tj. čtyři reaktory VVER-440). V plánu byla i výstavba ještě větší elektrárny v Klempiczi, kde měly stát zase čtyři větší reaktory VVER-1000. Z plánů ovšem sešlo, protože země měla na konci 80. a na začátku 90. let ohromné ekonomické problémy a veřejnost se také už k projektu nestavěla příliš kladně. Żarnowiec byl v tu chvíli hotový zhruba ze třetiny. Nové plány zatím počítají v první fázi se stavbou jediného bloku o kapacitě kolem 1 GW, v roce 2035 by mělo v zemi podle plánů stát instalovaných 6 GW v „jádru“ (celková kapacita polských elektráren je cca 40 GW, v podstatě výlučně v uhlí). Zatím jsou však v rané fázi a projekt se i přes deklarovanou podporu vlády vleče. V únoru 2017 byl dokonce zcela pozastaven. Uvidíme, zda „diktát Bruselu“ bude stačit, aby se projekt rozhýbal. Ovšem vzhledem nejen k historii polského jádra o tom máme vážné pochybnosti.
