Energetický systém se mění velice pomalu
a inovace u výrobců i spotřebitelů vyžadují
leta. Pokud však nic nepodnikneme už teď,
budou náklady na inovace a omezování emisí
skleníkových plynů, především CO2, podstatně
větší. Nepotřebujeme přitom postupné
zlepšování situace, nýbrž zásadní obrat,
zdůrazňuje hlavní zásady energetického
výzkumu eurokomisař Janez Potočnik.
Právě vydaná analýza budoucnosti evropské
energetiky nastínila pro nynější století
tři extrémní scénáře, z jejichž uplatňování se
bude formovat konečný mix. Pokud se prosadí
sázka na fosilní zdroje, nahradí kolem
roku 2090 docházející ropu definitivně uhlí.
Jeho zásoby i při stoupající spotřebě vystačí
řádově na stovky let. Ložiska jsou rozmístěna
poměrně rovnoměrně po celé planetě a nové
technologie jímání a skladování oxidu uhličitého
z něj mohou po současné etapě zvyšování
účinnosti parních elektráren učinit palivo
budoucnosti.
Tento scénář předpokládá při roční spotřebě
primárních zdrojů ve výši 110 000 PJ (v přepočtu
zhruba 30 bilionů kWh, tedy výroba
5000 temelínských reaktorů) stagnaci dodávek
z jaderných, vodních a plynových energetických
zařízení a minimální podíl obnovitelných
zdrojů včetně biomasy, která jim dominuje.
Jejich příspěvek k zásobování elektřinou, která
představuje zhruba čtvrtinu primárních zdrojů,
bude poněkud větší, v porovnání s čistými
uhelnými i jadernými a fúzními zdroji však stále
zanedbatelný.
Biomasa má mezi obnovitelnými zdroji nejperspektivnější
postavení. Potvrzuje to "bezjaderný"
scénář evropských analytiků. Podle něj
skončí jaderná éra stejně jako ropná na prahu
dalšího tisíciletí. Pro pokrytí potřeb postačí
Evropě v takovém případě o čtvrtinu energie
méně, přesto více než polovinu budou dodávat
uhelné a plynové zdroje následované biomasovými
(zhruba čtvrtina) a solárními, větrnými
a vodními (dohromady přibližně stejně).
