V poradí 3. generace Dacie Duster přijíždí na aktuální platformě CMF-B od Renaultu, která má zásadní vliv na posun jeho vlastností. Je to posun k lepšímu… V rumunském Pitesti za posledních 13 let vzniklo téměř 2,5 milionu kusů modelu Duster. Jeho první dvě generace postavené na základě historických modelů Renault byly navrženy robustně, ale mnohdy až s přehnaně zřetelným důrazem na minimalizaci výrobních nákladů. Nicméně postupem času se na trhu objevila další cenově orientovaná SUV podobné velikosti, převážně asijského původu, takže Dacia, respektive Renault, musela sebrat odvahu a vydat se v hierarchii značek o trochu výše. Alespoň takto lze vnímat mezigenerační posun typu Duster. První zkušenosti totiž ukazují, že Dacia trochu upravila strategii a s dokonalou znalostí chutí a vnímání evropských zákazníků navrhla SUV, které je stále dostupné, ale již ne za každou cenu. V mnoha detailech je zřejmé, že výrobce hledal a také našel tu vyváženost mezi tím, kdy má smysl používat dražší řešení a kdy je taková aplikace spíše záležitostí image než skutečného užitku.
Na solidním základu
Tato filozofie je patrná již u samotného technického základu, kde Dacia používá moderní platformu CMF-B (stojí na ní již modely Sandero, Logan a Jogger), na níž vyjíždějí i soudobé vozy výše postavených značek Renault, Nissan a Mitsubishi. Tím jsou zajištěna robustnost celé konstrukce, dále prostornost, základ pro potřebné asistenční systémy a regulační prvky podvozku či moderní motory s různými formami hybridizace. Duster v mezigeneračním srovnání poněkud změnil proporce, protože je postaven na rozvoru zkráceném na 2 657 mm, tedy o 17 mm, ovšem při prakticky shodné délce, o 9 mm větší šířce a především o 32 mm nižší výšce. Prostor pro náklad přitom mezigeneračně narostl o 15 %. Ve verzi TCe 130 nabízí v základním uspořádání 517 l, v kombinaci s LPG 453 a s hybridním pohonem 430 l. Právě zásluhou vyvážených proporcí vypadá nový Duster zcela přirozeně a v dobrém smyslu slova i normálně. Jednoduché tvary oživují pouze dramaticky tvarovaná kapota motoru, zvýrazněné blatníky, zadní skupinové svítilny a svislé ochranné prvky na bocích za předními koly. Ty jsou mimochodem spolu s dalšími ochrannými prvky karoserie vyrobené z recyklátu, což dávají na první pohled najevo svou strukturou. V tomto případě jde o uvěřitelné řešení, z nějž nemáte pocit, že si výrobce na něco hraje. Ve skutečnosti jde o patentovaný materiál Sparkle od společnosti LyondellBasell, obsahující 20 % recyklátu.
Bez příkras, ale s rozumem
Interiér pokračuje v započatém stylu karoserie, nicméně zde je cenová hladina vozu zřetelnější z celkové propracovanosti a skladby materiálu. Nečekejte tedy žádné ozdobné prvky. Duster je ryze utilitární a bez příkras. K funkčnosti však nelze mít námitek, připraveny jsou obvyklé úložné schránky, nabíjecí porty a také zcela dostačující aktualizovatelný multimediální systém, indukční nabíjecí přihrádka nebo bezdrátová rozhraní Apple CarPlay a Android Auto. Jednoduchým a chytrým řešením je použití univerzálního systému pro přichycení různých držáků či doplňků. Systém nazvaný YouClip spočívá ve čtvercových zásuvných spojkách, jimiž lze porůznu připevňovat držáky nápojů, telefonu, svítilny, háčky nebo třeba tašku přes rameno. Nabídka motorů pro nový Duster obsahuje tři položky. Základem jsou tříválce 1,0 l a 1,2 l, z nichž první je už z výroby vybaven možností provozu na LPG. Střední varianta TCe 130 může zásluhou použití 48V mild-hybridní techniky pracovat v Millerově cyklu. Na vrcholu nabídky stojí hybridní soustava se zážehovým čtyřválcem o objemu 1,6 l a s unikátní převodovkou kombinující čtyři převody pro spalovací motor a dva pro elektromotor. Právě hybridní verze je jedinou možností pro zájemce o automatické řazení. Kdo naopak vyžaduje pohon všech kol, s nímž se pojí světlá výška zvýšená ze 209 na 217 mm, musí sáhnout po motoru TCe 130.
Až překvapivě stabilní a obratný
Během testovacích jízd jsme měli možnost hybridní Duster vyzkoušet prakticky ve všech provozních podmínkách. Ve městě zaujal zejména systém pohonu svým kultivovaným, tichým a hospodárným projevem. Při snaze o mírně intenzivnější akceleraci na dálnici se ale hnací soustava rychle dostala na hranici svých možností a projevovala se hlučností spalovacího motoru drženého ve vysokých otáčkách. Naopak silnou stránkou byla směrová stabilita vozu. Vysoká úroveň kvality podvozku se projevila i na zatáčkovitých silnicích či na polní cestě. V prvním případě Duster nabídl potřebnou jistotu, ale také překvapivou ochotu k zatáčení, a především vynikající kontrolu nad pohyby karoserie. Ta byla zřejmá i mimo zpevněný povrch. První zkušenosti se 3. generací modelu Duster ukázaly, že se Dacii podařilo najít velmi dobrý „balanc“ různých vlastností, jasné zaměření vozu jako celku a také jej rozumným způsobem posunula v otázkách vnímání kvality. /Petr Hanke/
