Kdo chce vědět, co nás čeká v blízké budoucnosti, měl by jet na Hannover Messe. Ne, to není reklamní slogan, ale čistočistá pravda. Posledních minimálně 10 let, spíš více, je tento nejvýznamnější světový veletrh jednoznačným indikátorem budoucího vývoje. Vzpomeňme si na rok 2011 a první zmínky o něčem – nikdo tenkrát pořádně nevěděl o čem – čemu se začalo říkat Průmysl 4.0. Tenkrát si většina lidí myslela, že se nejedná o nic víc než o další marketingové heslo. Jak velký omyl to byl a jak hluboký obsah tento pojem doopravdy má, dnes už chápe, myslím, každý. Digitalizace, automatizace, umělá inteligence… Všechny tyto disruptivní technologie lidi fascinují, ale zároveň také děsí. Ten hlavní a nejběžnější strach se týká ztrát obrovského množství pracovních míst v blízké budoucnosti. A svůj lví podíl na tom mají některá média, autoři tzv. populárně-naučných knih, které berou nové technologie jako lukrativní téma a vyvolávání strachu jako zaručený nástroj komerčního úspěchu. A v jejich stopách kráčející dav lidí, kteří závěry těchto autorů bestsellerů tupě opisují a opakují. Výsledkem je zasévání nedůvěry ve společnosti a její pochopitelně zdrženlivý postoj k přijímání nových technologií. Strašení lidí ale není tím jediným špatným, co se nyní děje. Špatné je totiž už i to, že se společnosti předkládá často úplně klamný či do značné míry zkreslený obraz budoucnosti. Lidé se pak začnou připravovat na něco, co pravděpodobně nikdy nenastane (nebo až někdy opravdu za dlouho), a s pohledem upřeným do vyfabulované budoucnosti přehlédnou výzvy, které jsou reálné tady a teď. V žádném případě nechci tvrdit, že zrovna já vím vše nejlépe a že mám ve všem pravdu, nicméně některé věci jsou opravdu jasné a nezpochybnitelné. Tak například: velká pravda je, že nikdo nechce a neplánuje zautomatizovat vše (ono to totiž ani nejde). Zavedení automatizace má smysl jen v určitých oborech a situacích a těch zase není tak moc, jak si představují čtenáři knih od „odborníků na budoucnost“. Navíc, automatizace je stále velmi drahá, a její pořízení se tudíž musí investorovi vyplatit. Tzn., že musí přinést výrazné zlepšení z hlediska efektivity, kvality, úspory zdrojů, ochrany životního prostředí a – teď přijde to nejdůležitější! – z hlediska zlepšení pracovních podmínek lidí. „Zlepšením pracovních podmínek lidí“ se ale v žádném případě nemyslí, že všichni půjdou na „pracák“ nebo do sociálních služeb. Myslí se tím to, že lidé, kteří i nadále zůstanou na svém pracovišti, najednou nebudou muset zvedat těžké předměty, utahovat silné šrouby, překládat z pásu na pás tisíce titěrných komponent denně a chodit do fabriky na směny a dělat přesčasy, aby uživili rodinu. Naopak, budou pracovat třeba jen 6 hodin denně, ale za mnohem vyšší plat, který si, díky vysoké efektivitě výroby, budou zaměstnavatelé moci dovolit. V současné době chybějí v průmyslu tisíce lidí. Neobsazená jsou ale převážně místa, kde je práce opravdu fyzicky náročná, anebo ta, která jsou špatně placená. Pokud se ale tato práce kompletně změní a spolu s tím i její ohodnocení, protože v ní budou pomáhat roboty a podnik zbohatne, budou na tato místa moct nastoupit i třeba ženy, důchodci nebo lidi s hypotékou. Pracovní prostředí a veškeré firemní zázemí může být i pro ženu mnohem příznivější v továrně než v nadnárodním řetězci obchodů s potravinami u pokladního pásu. O co horší je podávat věci do „ruky“ robotu než je strkat pod čtečku čárových kódů? Nemohlo by to naopak být lepší? A umělá inteligence? Ta zase může pomáhat a navádět v práci například lidi bez vzdělání i potřebného výučního listu. Po jejím boku bude schopen pracovat opravdu každý, kdo o to bude mít zájem. Částky, které se uspoří zkrácením či úplnou eliminací náročného zaškolování pracovníků, přitom mohou být opravdu astronomické. Úmyslně se vůbec nezmiňuji o nedostatku IT pracovníků, lidí ve výzkumu a vývoji atd. atd. A opomíjím i vše okolo celoživotního vzdělávání, rekvalifikací apod. Chtěla bych především uklidnit lidi na pozicích založených na manuální práci: „Nebojte se, nebudete se muset začít učit kvantovou fyziku ani čistit bazény bohatým lidem. Pokud budete chtít pracovat, práce pro vás bude jistě dost.“ Jak řekl předseda vlády Švédska H. E. Stefan Löfven: „O budoucnosti víme jen to, že bude jiná.“ Jiný bude i trh práce, jiná budou pracovní místa, bude se pracovat jiným způsobem a práce bude jinak hodnocená. To „jiné“ ale může být dobré, možná velice dobré, a já pevně věřím, že tomu tak bude. Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D., šéfredaktorka
