Do prázdna o stejných problémech, na stejné téma?

Není pochyb o tom, že brněnský veletrh, jak naznačil ve svém projevu ředitel BVV Ing. Jiří Škrla, je barometrem českého průmyslu, ale není už exportní výkladní skříní. A že takovou velkou výkladní skříň český průmysl postrádá, prolnulo se i v dotazech na nového ministra zahraničí Sašu Vondru, zdali se česká diplomacie opět vrátí k podpoře zahraničního obchodu, jak tomu bývalo dříve (než byla zastoupení zahraničního obchodu zrušena vládou Václava Klause v rámci liberalizace a uvolnění zahraničního obchodu) nebo bude pokračovat v diplomacii metternichovského typu KDU. Budiž přičteno ke kladům ministraVondry, že připomněl dobu, kdy to byl československý průmysl, který otvíral dveře diplomatům, což je jistě zajímavé u člověka, jenž se ekonomií a průmyslem za svého studia nezabýval a nepracoval ani ve výzkumném ústavu ekonomického obsahu. PRŮMYSL A POLITIKA Setkání zástupců průmyslu, "těch co vytvářejí hodnoty," tedy asi 1,2 mil. lidí různého vzdělání, jak postavení výrobců charakterizoval prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl, s politiky bylo tak říkajíc unaveně drsné. Jak konstatovali mnozí tazatelé z řad Svazu, o stejných problémech se v Brně na Sněmu svazu průmyslu hovoří již leta a vždy do prázdna. Co trápí podnikatele v současné době: legislativní spleť, v níž se nikdo nevyzná, zákony v sociální sféře umožňující lidem bez práce docela klidně vegetovat na podpoře, neb je to výhodnější než pracovat (s licencí, neboť jde jen o určité a za leta již notoricky známé jedince), ale především nové zákony upravující výplaty nemocenské. Dále zoufalý nedostatek vzdělaných pracovních sil, drahá energie, nejasné podmínky v podnikání v dopravě ústící až do krizí (viz Ústecký kraj), daně (kdo by si nestěžoval) a vysoké odvody z pracovních sil na sociální a zdravotní pojištění. Sněmu se zúčastnil krátce (pro jiná zaneprázdnění) i premiér Mirek Topolánek, trochu déle ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, již citovaný Saša Vondra a terčem různých vtipů se stal i Martin Bursík, přítomný v roli předsedy Strany zelených. Zahájení samotného veletrhu bylo svěřeno prezidentu republiky Václavu Klausovi, který po krátké návštěvě veletrhu spěchal do středu města Brna, aby moderoval diskusi na téma Ekologické pravdy a mýty, na což návštěvníci jen tak nezapomenou. ZELENÉ KARTY HNED Podnikatelé v ČR pociťují zoufalý nedostatek pracovních sil, které by byly schopny obstát v konfrontaci s novými technologiemi a nároky na kvalitu i přesnost současné výroby. Žádali premiéra o okamžitá opatření, neboť chtějí zaměstnávat vzdělané lidi i ze sousedních zemí, aby zaplnili mezeru po vyučencích, středoškolácích a vysokoškolácích technických oborů. Premiér samozřejmě váhá s takovým krokem, s poukazem na vnitřní zdroje a možnosti oživení zájmu o technické obory u mladé populace. Technický týdeník se na tiskové konferenci bezprostředně po Sněmu tázal Martina Římana na kroky, které učiní, "aby zaplnil tuto mezeru vzniklou po rozhodnutí bývalého místopředsedy vlády Dybovi, který ve stejném sále v roce 1991 a rok poté odňal z podniků břímě nákladů na učňovské školství." "Tehdy byla společenská poptávka po takovém kroku," odpovídá pan ministr. "Rozhodnutí je nyní na ministerstvu školství." To bohužel není tak docela pravda, neboť absence spolupráce mezi průmyslem a školstvím ve výchově všech k a t e g o r i í t e c h n i c - kých kádrů vedla a stále ještě vede k odtržení praxe od teorie. Jen maličký příklad: jeden z výherců soutěže Nejlepší programátor CNC strojů, student střední průmyslové školy, snaživý a podle názoru odborníků velmi nadaný, je vyučován poctivými učiteli, kteří však odešli z praxe před dlouhou dobou. Neboť, "jakmile se tam objeví někdo, kdo je vynikající, okamžitě jej koupí podnik a zaplatí mu čtyřikrát více než školství." Pokud však podnik, dobře platící dobrého programátora (je jich zoufalý nedostatek), jej využije i k výuce, je to zcela jiné kafe. Programátor může navíc učit na zařízeních poslední generace, které učiliště a vysoká škola nikdy nemůže koupit. Jak prosté. Je to ostatně praxe běžná v zahraničí. Nemá cenu pitvat rozhodnutí vlád 90. let v této oblasti, stav je takový jaký je, ale politici by za něj měli nést odpovědnost. Bez odpovědnosti se totiž debaty s politiky stále obracejí v klišovité obviňování předchůdců začínající slovy Sociální demokracie, Občanská demokratická strana atd. Neboť zcela paradoxně někteří dnešní občanští demokraté kritizují kroky svých předchůdců, byť z vlastní strany. Mají opravdu tak krátkou paměť, nebo nesledují co se ve společnosti děje? Podnikatelé potom právem pociťují marnost své diskuse s politiky. Ale jaká že je vlastně odpověď na požadavek zelených karet, neboť i kdyby nový ministr školství ihned rozhodl o zásadních krocích, a učňovské školství doznalo zásadních změn, vysoké školství by dostalo peníze na vybavení a premiér vlády začal pracovat na změně postojů veřejnosti k perspektivnosti technických oborů (což se ovšem děje jen přes peníze, a ty jsou jinde než v podnicích, které zápasí o každou korunu), bude to trvat dalších 15 let, než se docílí nápravy. Už nyní jsme přišli o prvních 15 let, během nichž " jsme neměli společenskou poptávku po výchově učňů a vyšších techniků." Vina tedy jakoby podle pana ministra průmyslu padá na podniky, na nové majitele. Ale je tomu tak? Stát opravdu nenese svůj díl odpovědnosti za vzdělávací politiku své mládeže? RESTRUKTURÁLNÍ FONDY Podle vystoupení europoslankyně Jany Bobošíkové na Sněmu Svazu průmyslu je čerpání prostředků z restrukturálních fondů EU přímo žalostné. ČR čerpá jen 15 % z možného objemu 75 mld. korun na leta 2004 až 2006, smluvně je zajištěno jen 35 mld. Kč a konec roku se blíží. Co nebude smluvně pokryto, propadá. Pomiňme prosím podle naší úmluvy, že strana euroskeptiků s čestným předsedou, který je celoevropsky znám jako odpůrce politiky EU, staví své zásadní kroky obnovy země, včetně dopravní infrastruktury, právě na čerpání z fondů této "odsouzeníhodné" instituce a konstatujme, že i Martin Říman musel svému předchůdci složit poklonu, neboť MPO se s tímto problémem vypořádalo vzorově. Nejlépe ze všech ministerstev. Jsou zde však fondy pro výzkum a vývoj, tohoto neuralgického bodu českého hospodářství z dosud nevyjasněnými kompetencemi a peněžními toky. Rozpočtové škrty ve státním rozpočtu budou, to je jisté, a nikoho určitě nepřekvapí, že to bude zvláště ve vědě a výzkumu. Mirek Topolánek tvrdí, že rozpočet na rok 2007 je predikován předchozí vládou a totéž se díky dluhům dá říci o roku 2008. Takže v této oblasti nepokročíme a podnikatelé si budou muset s vývojem a vědeckou podporou své činnosti prostě vystačit jako dosud - sami. Sen nové ministryně o vkladu 20 mld. Kč do vysokého školství (zatím bez specifikace jakého a kam), zůstane pravděpodobně jenom snem se všemi důsledky (viz předchozí odstavec). ENERGIE Další námitka podnikatelů k předsedovi vlády a ministru průmyslu a obchodu - drahá energie. Řešení? Nenabízí se, neboť vše souvisí s cenou ropy a plynu, která je zase odvislá od světové poptávky po této surovině. (V podvečerní besedě o Ekologických mýtech obhajovali pánové teorii o neměnnosti a dostupnosti k přírodním zdrojům). Že je to odpověď žalostná? Opět jsme na tiskové konferenci a dotaz TT směřuje na Martina Římana: "Pane m i n i s t ř e , č e k á n a vás zřejmě závažné rozhodnutí v energetice, kde bude třeba rozhodnout o ekologických limitech těžby, neboť energetice (před týdnem měli v Brně seminář a zaslali panu ministrovi naléhavý dopis o nutnosti rozhodnutí jaké zdroje bude v rámci Energetické koncepce prosazovány ) je třeba poskytnou pevný programový rámec. Jaký postoj se dá očekávat?" Odpověď: "Nevidím řádný problém. To, že prodáme 16 % akcií ČEZ na situaci nic nezmění a nic nebrání této společnosti aby si postavila takové zdroje, jaké potřebuje. Energetická koncepce hovoří o zdrojovém mixu, tedy diverzifikaci zdrojů". To se hezky řekne, když banky žádají jasné stanovisko na jak dlouho bude uhlí a je třeba rozhodnout o jaderné energetice. Doba dopadu tohoto rozhodnutí je dnes za hranicí 7 až 15 let. Za 7 let se protíná křivka spotřeby a výroby a ČR padá do pásma importu drahé elektřiny. Tedy se opravdu nic neděje? Bohužel tedy nic o limitech zásob uhlí, a tím i nutnosti rozhodnout jaký mix to bude, a tím jaká cena elektrické energie nás čeká, nic o možnostech úspor v průmyslu (odhaduje se na 27 TWh), nic o cenách. Ty se však evidentně budou odvíjet právě od ceny nových zdrojů. Tyto zdroje však může stavět český dodavatel, ale s největší pravděpodobností zahraniční, neboť účinnosti nových elektráren (a tím zase cena elektřiny) dosahované renomovanými firmami jsou kolem 45 až 47 % ze zdrojů nadritických parametrů mimo možnosti českých podniků. Tedy nepodceňujme Škodu Power Plzeň, mimo současné možnosti. Čas však spěchá a v dnešním světě vládnou peníze. Banky určí kolik a na jaké technologie půjčí a budou se ptát, jaká je perspektiva životnosti s ohledem na dodávky paliva. Banky, na rozdíl od politiků, musejí počítat. Jde o peníze. Alespoň tak nás to učí pan prezident již 17 let. Že by tedy v energetice o nic nešlo? Podnikatelé také musí plánovat. NĚCO POZITIVNÍHO ZÁVĚREM Samozřejmě, že podnikatelé jsou netrpěliví a ptají se, jaké první a bezprostřední kroky podnikne nová vláda k podpoře podnikatelů. Podle vyjádření Mirka Topolánka se vláda soustředí především na kritizované zákony nedomyšleného zdravotního pojištění s povinností pro podnikatele hradit počátek nemocenské svému zaměstnanci. A dalších, tomuto zákonu podobných, neboť vysoká nemocnost našich pracujících musí být léčena jinými metodami a ne na úkor podnikatelů. N i c m é n ě č e s k ý p r ů m y s l a s i u r č i - tě nezajímá zrušení či odložení zákona o registračních pokladnách. Ten se týká živnostenského prodeje. Sněm Svazu průmyslu konaný dne 18. září zřejmě očekávání podnikatelů opět nenaplnil, neboť diskuse o jejich problémech byla velmi obecná. K určitému překvapení hostitelů 48. MSV v Brně si hosté nejváženější, prezident Václav Klaus a ministr průmyslu, odskočili z areálu výstaviště a od impulzů podnikatelů na jejich návštěvu připravených na akci Centra pro studium demokracie a kultury a Centra pro politiku a kulturu Ekologické pravdy a mýty. Bohužel, záznam této besedy faktologicky založené na knize Juliana L. Simona "Největší bohatství" je nereprodukovatelný, ale zájemci jej snad najdou na webovských stránkách zmíněných organizací. Tragičnost této akce vyniká ani ne tak zjištěním, že oba hlavní hosté (Václava Klause ve funkci moderátora) opírají své názory o knihu, jejíž vědecká hodnota se dá přirovnat k Šifře Mistra Leoparda. Vždyťzpochybňuje všechna měření a skutečný dopad klimatických změn na lidskou společnost (bez ohledu na možnost rozdílného názoru na původ těchto měřených změn v teplotě i poměru plynů atmosféry, zdůrazňujme bez ohledu), ale v tom, že pro oněch 1 200 000 lidí, kteří slovy Jaroslava Míleho, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy "vytvářejí hodnoty," a o tom není snad sporu ani s panem prezidentem a ministrem průmyslu nové vlády, by bylo mnohem důležitější a možná až životně nutné, dozvědět se něco o cenách energií a jejich vývoji zde v této zemi a teď. A hlavně, jak společně čelit jejich očekávanému růstu. Neboť navzdory knize pana Simona a názoru několika politiků, jsou to právě velké elektroenergetické společnosti v Evropě, USA a Japonsku, které horečně hledají jak eliminovat vliv oxidu uhličitého na atmosféru. Do výzkumu vkládají neuvěřitelné peníze a například program Clean Coal Energy stojí daňové poplatníky USA miliony dolarů ročně již po více než 20 let. Představa, že všichni odborníci těchto dravých kapitalistických společností vyhazují peníze za něco, co vlastně stojí na "neověřených teoriích a údajích, zatím co zde v ČR jsou lidé, kteří vědí, že je to zcela zbytečné", je poněkud úžasná. Udivující. Ale proč ne, vždyť těch zázraků už čeští politici vyrobili více. JAN BALTUS, BRNO