Unikátní inscenace vytvořená ke 100. výročí od premiéry R.U.R. Karla Čapka ožije na prknech Švandova divadla. Text sestavený z dialogů vygenerovaných umělou inteligencí vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota. Premiéra projektu zasvěceného pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční on-line prostřednictvím živého přenosu na webové stránce www.theaitre.com a sociálních sítích divadla.
Přestože Švandovo divadlo patří k těm pražským scénám, které se rozhodly otevřít nejdříve v březnu 2021, hned na úvod roku 2021 se u Švandů rozhodli realizovat pro diváky světově unikátní novinku: v den stoletého výročí premiéry hry R.U.R. Karla Čapka 25. ledna 2021 uvést jedinečnou inscenaci pod názvem „AI: Když robot píše hru“. Součástí inscenace bude i debata s odborníky. Ti se spolu s divadelníky pokusí zodpovědět na otázku, zda robot zvládne napsat divadelní hru. S nápadem oslavit stoleté výročí premiéry Čapkovy hry novou hrou napsanou pomocí umělé inteligence přišel inovátor Tomáš Studeník, který postavil řešitelský tým složený z pracovníků Matematicko-fyzikální fakulty UK a divadelníků (Švandova divadla a DAMU), aby se společně za podpory Technologické agentury ČR pokusili probádat hranice uměleckých schopností robotů. (Kromě fyzikálních a matematických oborů se na MFF UK vyučuje i informatika, kterou studuje přibližně polovina všech studentů fakulty.) „Cílem bylo prozkoumat, jak se vlastně umělá inteligence chová i nakolik je schopna vytvořit použitelný divadelní text. Já sám jsem byl k této představě nejdřív spíše skeptický, ještě víc jsem byl ale zvědavý, co nakonec z počítače vypadne,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který inscenaci zároveň režíruje.
Robot? Počítačový program Počítač pod dohledem týmu informatiků v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK zhruba od května loňského roku (2020) generoval obrazy ze života hlavního hrdiny – robota čelícího každodenním radostem a strastem. „Uvidíme, jak robot pojímá základní lidské otázky, jako je narození, umírání, hledání lásky, ale třeba i práce během koronavirové krize,“ prozrazuje Hrbek. Text vznikal v angličtině, do češtiny jej převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Ten může připomenout futuristickou verzi „Malého prince“. Podle dramaturga Davida Košťáka, který spolu s informatiky na celý proces dohlížel, lidé nejprve zadali počítači základní parametry: kdo, kde a s kým mluví a přidali dvě úvodní repliky. Ty pak počítačový autor dál rozvíjel. Coby dramatik začátečník, navíc neživý, se ale bez lidské pomoci neobešel. „Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext – fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí,“ vypočítává Košťák. „Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově,“ vtipkuje dramaturg. Nahradí jednou chytrý software zcela živého dramatika? „Zatím to tak nevypadá, ale v budoucnosti by třeba mohl fungovat jako jeden z nástrojů, které má autor k dispozici,“ uzavírá David Košťák.
Všude kolem nás Umělá inteligence, která s námi konverzuje, se nyní ve světě vědy a techniky rozšiřuje mílovými kroky vpřed. Umělá inteligence (v anglické zkratce AI) zjednodušeně řečeno označuje systémy nebo stroje, které napodobují lidskou inteligenci k plnění úkolů a samy se vylepšují (učí na základě shromážděných informací). Je už, mimo jiné, součástí řady automobilů či mobilních telefonů. Třeba chytrá hlasová asistentka Amazon Alexa nabízí možnost ovládání spotřebičů inteligentní domácnosti. Na slovní příkaz spustí hudbu, umožní telefonovat, zasílat hlasové zprávy, poslechnout si audioknihu nebo objednat pizzu a ještě mnohem více. Její nástup ve spotřební elektronice nabral obrátky už před několika lety díky největšímu e-shopu na světě – americkému Amazonu. Například chytrý reproduktor, který umí odpovídat na otázky, vyprávět pohádky nebo zhasínat světla v domácnosti, si ve světě koupily už desítky milionů domácností. Obdobně konkurenční Google Asistent získal místo v televizorech a v dalších zařízeních. Přítomný je i ve sluchátkách a komunikovat s ním umějí i domácí spotřebiče, např. chladničky, pračky, čističky vzduchu a klimatizace. Virtuální asistentky či asistenti prostě budou (respektive už částečně jsou) integrováni doslova ve všem. Ovládání hlasem se pomalu stává jedním z nejdůležitějších typů uživatelského rozhraní. V USA se nejrozšířenější asistentka Alexa naučila už desítky tisíc různých aplikací alias dovedností (v angličtině se používá výraz skills) a funguje v mnoha kompatibilních zařízeních. Bohužel v České republice (i když i u nás již existují experimenty tohoto směru) zatím výhod virtuálních asistentek můžeme pro potíže spojené s češtinou využívat jen omezeně. Ve výhodě jsou tak uživatelé ovládající cizí jazyky a ochotní komunikovat s AI třeba anglicky.
Prognóza využití AI v automobilech Očekává se, že v roce 2022 bude téměř 90 % všech nových aut vybaveno technologií pro identifikaci řeči. Dalším krokem by mohlo být rozpoznávání výrazu tváře a kolísání hlasu. Pokročilé systémy by se díky rozpoznávání hlasu s umělou inteligencí mohly naučit, jaké písničky pouštět, když jsme ve stresu, nebo ve kterých situacích máme ze všeho nejraději ticho. Náladě řidiče by se přizpůsobilo rovněž vnitřní osvětlení. „Jsme na dobré cestě vyvinout empatický vůz, který vás dokáže povzbudit nebo vám poradit, připomene narozeniny a pomůže vám udržet pozornost na dlouhé cestě,“ říká Fatima Vitalová, vrchní ředitelka automobilového marketingu ze společnosti Nuance Communications, která pomáhala Fordu s vývojem komunikačního a zábavního systému SYNC. Filmoví fanoušci si možná vybaví Samanthu (umělou inteligencí s milým ženským hlasem, která má zajímavé postřehy, je citlivá a překvapivě vtipná), kterou v americkém romantickém sci-fi snímku z nedaleké budoucnosti „Ona“ ztvárnila herečka Scarlett Johansson. Jako virtuální asistentka uměla vytušit každé přání i náladu Theodora Twomblyho (komplikovaného a citlivého muže, který se živí psaním dojemných a osobních dopisů pro druhé) čistě na základě jeho hlasu. Brzy by něco podobného mohly umět také automobily. Jde například o jednu z funkcí další verze chytrých hodinek Vivoactive 3 firmy Mercedes- -Benz. Za pomoci měření variability srdečního tepu jsou schopné monitorovat a zaznamenávat celodenní míru stresu a uživateli zvládnou pomoci s eliminací opakujících se stresových situací. Tyto informace je možné přenést mimo jiné na palubní desku vozidla. Lze tak ovlivnit různá nastavení, včetně sedadel, klimatizace, osvětlení vozu, hudby a podobně. Předpokládá se, že uplatnění tato technologie nalezne u automobilů s nejnovějším systémem MBUX, což v současné době znamená třídu 2019 A a CLA Coupe 2020. Mercedes do systému integroval také novou hlasovou asistentku, kterou lze „probudit“ zvoláním „Hey, Mercedes!“). Hlasové pokyny jako „mám hlad“ nebo „potřebuji kávu“ již posunuly zmíněný systém Sync 3 u Fordu do roviny osobního asistenta. Přes Alexu lze rovněž nahrát instrukce k přehrávání hudby, sledování videa, poslechu audioknih, zlepšit navigaci prostřednictvím hlasových interakcí bez nutnosti se dotýkat ovládacích prvků, poskytnout více informací o závadě vozu, které by mohly pomoci, pokud jde o jeho opravu, probudit spícího spolujezdce vibrací sedadla atd. Obdobně postupují automobilky Audi, BMW, Ducati, Honda, Renault, VW a další, které prezentují tyto technologie ve studiích budoucích vozidel.
Chatující roboty neboli chatboty Ty už mají za sebou takříkajíc „běh na delší trati“. Pojem chatbot je zkrácenou verzí výrazu chatter robot. V nejširším slova smyslu se pod pojmem chat rozumí komunikace více lidí najednou prostřednictvím komunikační sítě, tedy internetu. „Byl jsem zmaten,“ řekl Ian Andrews – jeden z účastníků testu technické dokonalosti umělé inteligence na britské University of Reading. Testu se svého času zúčastnilo 12 dobrovolníků, kteří prostřednictvím internetu najednou konverzovali s člověkem i s počítačovým programem, aniž věděli, který je který. „Zdálo se mi, že tam na druhé straně sedí někdo, kdo se nás snaží oklamat žerty, ve kterých paradoxně naznačuje, že je stroj. ‚Jak se dnes máte?‘ zeptal jsem se. ‚Dneska je mi fakt mizerně. Ráno jsem si svou snídani omylem nepolil olejem, ale mlékem, takže mi zrezla, než jsem se do ní stačil pustit.‘ Byl jsem přesvědčen, že nás takto klame živá bytost. Snažil jsem se proto s kolegy nachytat protivníka různými úskoky. Ptali jsme se na počasí či na současnou finanční krizi… ‚A jaké máte oči?‘ ‚Samozřejmě modré,‘ nenechal se vyvést z míry počítačový program zapojený do nedělního testování.“ Cílem experimentu bylo, aby počítačové programy přesvědčily účastníky, že konverzují s další osobou. A výsledek? Jednomu z programů se podařilo zmást tři lidi, za což si v soutěži Loebnerovy umělé inteligence vysloužil bronzovou medaili.
Myslí, či nemyslí? Podle odborníků lze z faktu, že počítač mluví jako člověk, vyvodit skutečnost, že jako člověk také myslí. K posouzení, zda je tomu skutečně tak, slouží takzvaný Turingův test. Jeho autorem je britský matematik a logik Alan Turing. Ten zemřel v roce 1954 a byl jedním z hlavních kryptoanalytiků, kteří během II. světové války pracovali na úspěšném prolomení německého šifrovacího stroje Enigma. Turing je považován za jednoho ze zakladatelů moderní informatiky a umělé inteligence. V polovině minulého století formuloval zadání testu, který pokud stroj zvládne, může být považován za inteligentní. Z dnešního pohledu je pozoruhodná vzrůstající úroveň konverzace, kterou tvůrci chatbotů neustále vylepšují. Zatím ovšem v pravém slova smyslu inteligenci nemají. I na tomto úkolu se však usilovně pracuje. Jedním z úspěšných příkladů je chatovací robot George, vytvořený ve spolupráci společností Virtual a Icogno, jehož obdobu pod jménem Jabberwacky dobře znají návštěvníci webových stránek www.jabberwacky. com. Na vzhledově přívětivých stránkách se dočkáte velmi rychlých odpovědí, které téměř vždy dávají smysl. Snad pro zajímavost malou ukázku takové konverzace: „Máš rád zbraně?“ „Zbraně jsou zajímavé pro zábavu, ale hrát si s nimi, když jsou ve špatných rukou, je velmi nebezpečné.“ „Kdo je váš oblíbený herec?“ „Nejsem si jist, já jich znám mnoho. Já sám jsem herec.“ „Opravdu? Jaký je váš poslední film?“ „Oni drželi obrovské medvídky, kteří byli růžoví.“ „Xyz, zzz, aaa, bbb?“ „Já nemluvím jakýmkoliv jazykem, který je.“ „Co jste vlastně zač?“ „Já jsem ženský počítač.“ „Tak proč se jmenujete George?“ „Vy jste velmi hloupý.“
Jsou st ále vyspělejší Tvůrčí otec George, mladý britský počítačový odborník Rollo Carpenter, držitel prestižní Loebnerovy ceny z roku 2005 udělované v USA za strojovou komunikaci v přirozeném jazyce, mu vtiskl řadu vlastností, které mu už předurčují vyspělé schopnosti konverzace. Je schopen také věrohodně vyjádřit své nálady a emoce. Říká, že miluje hudbu, jeho oblíbenou pochoutkou je čokoláda, jako agnostik dokáže podiskutovat o existenci upírů a o sobě tvrdí, že je člověk a herec.
Jak to ale, že nám chatbot rozumí? Chatboty komunikují na základě komplexní sady pravidel, které stanovují způsob odpovědi na zadanou otázku. Program je schopen s člověkem rozmlouvat na libovolné téma a učit se interakcí s uživatelem. Ukládá všechnu konverzaci do databáze a je schopen ji využít v budoucích rozhovorech. Aby mohl smysluplně odpovídat na uživatelovy otázky a konstruktivně pokračovat v diskusi, musí porozumět smyslu vět. K tomu mu napomáhá sémantický (tedy významový) lexikon. Slovník sdružuje slova do skupin synonym zvaných synsety a doplňuje je o krátký popis. Má také uloženy vzájemné vztahy mezi jednotlivými synsety. Program tak může používat různé kombinace synonym a je také schopen lépe porozumět tématu hovoru. Lexikon dále rozeznává mezi slovními druhy, aby mohl správně pracovat s gramatickými pravidly.
A co zítra? „Jsem si jistý, že k tomu dojde. Za čtyřicet let, možná dříve. Budou tu roboti, konverzační partneři, kteří s vámi budou hovořit a vám to bude činit mnohem více potěšení než hovor s jiným člověkem. Jsem si tím jistý,“ říká David Levy, jeden z amerických propagátorů robotiky. /Milan Bauman/
