Pod pojmem digitální televize si mnohý občan představuje odlišné způsoby
zpracování a šíření zpracovaného signálu. Jinak řečeno, je v tom určitá
neznalost a je vhodné poskytnout vysvětlující informace. Narozdíl
od vysílaní klasické pozemní televize v analogovém formátu existuje
ještě možnost zpracování a vysílání signálu digitálně.
Digitální zpracování signálu se značně odlišuje
od analogového způsobu vyjádření signálu v čase.
Přenášíme pouze diskrétní hodnoty signálu. Každé
diskrétní hodnotě tohoto signálu přidělíme číselnou
hodnotu vyjádřenou dvojkovou soustavou,
tedy souborem jedniček a nul. Příjem takto zobrazených
hodnot podléhá menšímu zfalšování při
příjmu. Rozhodně je pro přijímač jednodušší rozeznat
jedničku nebo nulu než rozeznávat velké
množství hodnot při analogovém signálu.
Digitální zpracování signálů se značně rozšířilo
a dnes se ho ve valné míře používá v řadě přenosových
systému, jako je telefon, televize, zvuk, data.
Je nutné ještě upozornit, že pro přenos televize
pomocí satelitů bylo nutné aplikovat systémy, které
snížily počet přenášených bitů, tak, aby se dalo
využít stávajících šířek kmitočtů transpondéru satelitů.
Transpondér je zařízení na palubě satelitu,
které přijímá multiplexovaný signál vysílaný z pozemní
stanice, mění jeho kmitočet, signál zesiluje
a vysílá ho, opět v multiplexovaném tvaru směrem
k Zemi, k přijímacím stanicím.
Multiplex představuje několik signálů sdružených
do jednoho signálu (bloku). Pro digitalizaci
signálů se analogový signál, snímaný ve studiu nebo
v terénu vzorkuje. Každý vzorek, který charakterizuje
určitou hodnotu signálu, např. napětí, se
ohodnotí slovem s určitým počtem bitů. V běžné
satelitní praxi je to osm bitů na každé slovo.
Při dvojkové soustavě a osmi bitech na slovo je
to 28 bitů, což činí celkový počet 256 bitů na množinu
slov.
Příklady hodnocení slov
0........................................00000000
1........................................00000001
2........................................00000010
3........................................00000011
4........................................00000100
5........................................00000101
6........................................00000110
7........................................00000111
8........................................00001001
atd.
Běžné šířky satelitních transpondérů jsou kolem
27, 30, 36 MHz. Je nutné znát jaký je vztah mezi
MHz transpondérů a počtem Mbitů. Je to závislé
od druhu použité digitální modulace. Jednou z často
používané modulace je modulace QPSK-kvadraturní
čtyřstavová modulace anebo jinak řešeno
čtyřstavové klíčování fáze. Při modulaci QPSK
přenášíme na jeden stav fáze dva bity a tím se snižuje
celkový počet přenášených bitů.
Příklad: fáze 45° přenos dvojice bitů 00, fáze
135° dvojice 10, fáze - 135° dvojice 01 a fáze - 45°
dvojice 11. Při použití čtyřstavové fázové modulace
získáme teoreticky z jednoho Hz dva bity. Ve
skutečnosti je to poněkud méně, počítejme např.
kolem 1,5 bitů. Je-li tedy šířka transpondéru 30
MHz, poskytne tento transpondér přenosovou bitovou
rychlost kolem 45 Mbit, To je důležité znát,
protože barevný televizní signál PAL vyjádřený
v bitech vyžaduje určité množství bitů na přenos
jasového signálu a dvou barevných rozdílových
signálů. Konkrétně je to celkem kolem 216 Mbit/s.
Z výpočtu je patrné, že transpodnér o šířce 30
MHz, poskytující 45 Mbit/s, není schopen přenést
216 Mbit/s.
Obecně se dá říci, že pro přenos statických jevů
vystačíme s 1,5 - 2,5 Mbity, standardní televizní
program bude vyžadovat kolem 5 Mbitů, kvalitnější
TV program bude požadovat kolem 8 MBitů
a televize s vyšším rozlišením HDTV (High Definition
TV) bude potřebovat při použití způsobů
podle standardu MPEG-2 přenosovou rychlost kolem
19 MBit. Novější způsoby komprese signálu
jako je AVC/H264 - MPEG-4 část 10 a přenosový
systém DVB-S2 (AVC - Advanced Video Coding)
snížily počty bitů na nižší hodnoty, kolem 10
Mbit/s.
Počítáme-li s uvedenými bitovými rychlostmi,
můžeme na transpondér o šířce 30 MHz (45
Mbit/s) umístit několik programů standardní TV,
digitálně zpracovaný zvuk a digitální data, eventu8lně
dva - tři programy HDTV.
Je nutno říci, že digitální televize se vysílá buď
jako Pay TV (placená televize) kdy přijímač musí
být vybaven příslušným dekodérem k dešifrování
používaného kódu nebo výřezem pro vložení modulu
CAM (Condional Access Module) a dekódovací
kartou nebo se dá vysílání přijímat volně
(anglická zkratka FTA - Free To Air - volně ze
vzduchu). Kódovacích systému je celá řada, některé
z nich nalomují piráti (hackeři), ale dochází
opět k jejich zdokonalení a opětnému nalomení. Je
to podobné jako hra kočky s myší.
U satelitního přijímače Humax CRCI-5500 po
odklopení části předního panelu najdeme dva výřezy
pro vložení CAM a karty pro dekodování
různých kódovacích (šifrovacích) systémů. Dekódovací
systém CryptoWorks je integrován v přijímači.
CRCI-5500 je vybaven optickým výstupem
S/PDIF (příjem Dolby Digital). Aktualizace softwaru
se dá provést vysílaným aktualizovaným
softwarem satelitní cestou nebo pomocí nové verze
softwaru nataženého do PC. Přijímač je vybaven
přepínacími možnostmi DiSEqC 1.0 a 1.2
pro příjem z různých satelitů, kapacita uložení
nalezených programů do předvoleb je 4000 programů.
Výstup satelitních přijímače je zapojen na
televizor.
Při příjmu HDTV se hlavně využívá plochých
obrazovek větších rozměrů, které se dají zavěsit na
zeď.
Zatím jsme uvažovali o přenosu digitálně zpracované
televize pomocí satelitů. Přenos digitální
televize je dnes značně rozšířen. Programové časopisy
(u nás např. měsíčník SAT Magazín
a DVB-T) nabízejí několik tisíc programů ze satelitů
rozmístěných na oběžné dráze. K nejznámějších
satelitům pro příjem v našich podmínkách
patří satelity ASTRA, Eutelsat.
Kpříjmu je nutné si pořídit přijímací satelitní anténu,
nejčastějším provedením je parabola, lidově
také někdy označována jako talíř. V cestě přijímací
paraboly a satelitu nesmí být rušivé překážky
(výškové domy, terénní převýšeniny jako hory
a podobně), které brání průchodu signálu. Pro
příjem je v současnosti dostatek finančně nenákladných
přijímačů, často označovaných jako set
top box.
Dosah satelitních vysílačů je značný, překračuje
hranice států, většinou mluvíme o satelitní televizi
bez hranic. Technicky není problém z jednoho satelitu
pokrýt větší počet území, např. celou střední
Evropu. Ilustrace, která uvádí křivky pokrytí Evropy,
včetně Španělska a Portugalska signálem ze
satelitu ASTRA 1F, vertikální polarizace. Poloha
satelitu na oběžné dráze se udává ve stupních zeměpisné
délky na orbitální dráze, a to východně
nebo západně od nultého poledníku. Satelit Astra
1F je situován na 19,2° východně. Signály z tohoto
satelitu lze přijímat v našich zeměpisných polohách
bezproblémově i s menším průměrem přijímací
paraboly.
Velký význam pro naše diváky má satelit Eutelsat
Eurobird 1, situovaný na orbitální pozici 28,5#
východně. Tento satelit vysílá programy v češtině.
Vysílací stanice se jmenuje CzechLink. Programy
jsou zpracovány digitálně. K příjmu je zapotřebí
nasměrovat přijímací anténu (průměr paraboly 70-
80 cm) na uvedenou pozici na dráze a pořídit si digitální
přijímač. To ovšem ještě nestačí.
Vysílání je kódováno systémem CryptoWorks
a přijímač musí být vybaven výřezem pro vložení
tzv. CAM (Conditional Access Module) - modul
pro přístup ke kódovanému programu a do modulu
je nutné vložit dekódovací kartu CryptoWorks
Czech Link. CAM se prodává s přijímačem a kartu
získá každý bez problémů pokud prokáže, že
platí koncesionářské poplatky (televize, rozhlas).
PROČ SE O TOM ZMIŇUJI?
Uvedený způsob digitálního přenosu přes satelity
je jednou variantou digitálního vysílání. Označuje
se jako satelitní digitální vysílání a přijímače
pro příjem tohoto druhu vysílání se uvádějí s označením
DVB-S, což znamená Digital Video Broadcasting
- satelitní.
Digitální vysílání se uskutečňuje již řadu let
a patří dnes k běžným způsobům přenosu programů
a je naprosto odlišné od dalšího digitálního
způsobu zpravování signálů, o kterém se v současnosti
hodně mluví a které se v lidové, i často novinářské
mluvě, označuje jako digitální televizní
vysílání. Jde o vysílání označované DVB-T (T pro
terestrické - pozemní).
Poznamenejme ještě, že narozdíl od analogového
vysílání nabízí DVB-S další informační možnosti.
Jednou z nich je přenos elektronického programového
průvodce (EPG - Electronic Program
Guide), který, pokud ho programová společnost
vysílá, informuje podobně jako programový časopis
o nabízených programech na den, týden, uvádí
obsahy programů, seznamuje zájemce s protagonisty
programů, event. poskytuje další informace.
Nezanedbatelnou službou je také tzv, interaktivita,
kdy divák může komunikovat s obrazovkou a vyžádat
si některé programy. Systém se označuje jako
VOD Video On Demand (video na požádání).
Modernější přijímače jsou vybavovány pevným
diskem s kapacitou 20, 40, 80 i více MB
k nahrávání a přehrávání televizních programů.
Nezanedbatelné je vybavení přijímačů funkcí time
shift (časové posunutí), kdy např. obsluhu
při sledování TV vyruší telefonní hovor a obsluha
se musí vzdálit, program se automaticky nahrává
a po vrácení obsluhy k příjmu, obsluha
o nic nepřijde, muže sledovat program o který
přišla sledováním telefonního hovoru nebo jiného
přerušení.
Digitální přijímače mohou nabízet důležitá spojení
zajišťující přístup na rychlý satelitní internet.
Jednoduchý příklad zadání dotazu při pomalejší
rychlosti může být po telefonu na providera internetu,
který po nalezení odpovědi se spojí s pozemní
satelitntí vysílací stanicí, která odpověď odešle
na satelit a ten odpověď vysílá satelitní cestou
k uživateli při vysoké přenosové rychlosti.
K modernějším řešením patří oboustranné propojení
se satelitem, kdy dotaz se vysílá z účastnického
terminálu, který je současně satelitním přijímacím
terminálem, na providera internetu satelitní cestou
a odpověď na dotaz od providera jde opět satelitní
cestou při podstatně vyšší rychlosti k dotazujícímu.
Shrnu výhody digitálu
. Dokonalejší využití kmitočtového pásma transpondérů
satelitů. Z jednoho transponderu se dá
vysílat větší počet programů na rozdíl od analogu,
kdy transponér umožnil přenos pouze jednoho
TV programu a jeho zvukového doprovodu
. Digitál umožňuje vysílaní další služby jako
jsou elektronický programový průvodce, rychlý
internet
. Satelitní vysílání umožňuje příjem i v horských
oblastech, kdy pozemnímu analogovému příjmu
bránily terénní překážky a přijímaný signál byl
doprovázen větším počtem vícenásobných obrazů,
vzniklých odrazem od překážek (lidově označovaných
jako duchy). Je to dáno tím, že pozemní
klasický televizní signál se šíří téměř podél
zemského povrchu, zatímco satelitní signál dopadá
na přijímací anténu z výšky kolem 36 000 km
pod určitým elevačním úhlem.
Satelitní příjem CzechLink má hlavně význam
pro diváky, kteří bydlí v místech, která obsahují
značné množství překážek a mají špatný signál nebo
dokonce v některých případech signál vysílaný
pozemní cestou zcela chybí. Velký zájem o příjem
programů CzechLink to v praxi potvrzuje.
Nevýhodou CzechLink je, že paket nabízených
programů zatím nezahrnuje vysílání stanice NOVA.
Co plyne z předchozího výkladu ?
Digitální vysílaní je u nás zavedeno již řadu let.
Existuje možnost příjmu satelitních digitálních
programů a jejich zvukových doprovodů vysílaných
v češtině. Není to tedy žádné absolutní novum.
Méně rozšířeným v našich podmínkách je
digitální vysílaní pozemní cestou. Toto vysílání se
označuje DVB-T, kdy T představuje šíření signálu
pozemní (terestrickou) cestou narozdíl od šíření
satelitní cestou DVB-S.
Je nutné rozlišovat DVB-S a DVB-T. První
systém je značně rozšířen, druhý čeká v našich
podmínkách na rozšíření.
Pro vysílání DVB-T se dá využít kanálů III. TV
pásma, kanál 5 (177,5 MHz) až kanál 12 (226,5
MHz), IV/V TV pásma, kanál 21 (474,0 MHz) až
kanál 69 (858,0 MHz), tedy pásem, na kterých
v současnosti vysílá pozemní analogová televize.
V některých státech je zavádění této techniky
daleko, jmenuji např. Velkou Británii a Německo,
jinde se ještě váhá a experimentuje. V České republice
se po dobu přibližně 5 let prováděly v Praze
a jejím okolí zkoušky s pozemním vysíláním digitální
televize (DVB-T).
DVB-T využívá možnosti umístit několik programů
TV, rádia, eventuelně dalších dat do jednoho
bloku, označovaného multiplex, který se vysílá
na jednom kmitočtu. Jako příklad se dají uvést
původní dva experimentální multiplexy v České
republice:
České Radiokomunikace, kanál 25 (frekvence
506 MHz), mód 8k, modulace 64 QAM, GI (Guarding
Interval - ochranný interval) 1/8.
Czech Digital Group, kanál 46 (frekvence 674
MHz), mód 8k, modulace 64 QAM, ochranný interval
1/16.
V pozdějších letech ještě přistoupilo experimentální
vysílání DVB-T Českého Telekomu, kanál
64 (818 MHz), mód 8k, modulace 65 QAM,
ochranný interval 1/8.
Při použití DVB.T můžeme na jednom kmitočtu
vysílat několik digitálně zpracovaných televizních
a rozhlasových programů a další digitálně zpracovaných
informací. Pokud se použije dvou nebo více
odlišných multiplexů, otevírá se možnost vysílat
značný počet programů a k vysílání je zapotřebí
minimální počet kmitočtů. Při vybudování celostátní
sítě by se dalo pokrýt kvalitním signálem na
několika kmitočtech území celé České republiky
a poskytla by se ještě možnost pro lokální vysílání.
Samozřejmě, že přidělené kmitočty musí být
mezinárodně odsouhlasené.
Problém při budování sítě DVB-T je v tom, že
v současnosti nejsou kmitočty uvolněny, jsou obsazeny
analogovým vysíláním a při prvních vysíláních
DVB-T by se mělo využívat jak stávajících
kmitočtů pro analogové vysílání, tak by se měly
uvolnit kmitočty pro vysílání DVB-T. Po vybudování
sítě DVB-T by měl být dostatek kmitočtů,
protože analogové vysílání bude zastaveno a tím
i požadavky na přidělení kmitočtů.
Příští rok se bude v Ženevě konat mezinárodní
konference, na které se mají přidělovat pro jednotlivé
státy kmitočty. Jako termín pro konečné odpojení
analogového TV vysílání v Evropě se předpokládá
rok 2012, ale v některých státech, jako např.
v Německu, se připravují odpojit analog v roce
2010.
K příjmu signálu DVB-T postačí v bližších zónách
od vysílače jednoduchá pokojová anténa nebo
v některých případech (odzkoušel jsem to) dokonce
pouze kousek drátu, délky kolem 14 cm. Ve
vzdálenějších zónách od vysílače se osvědčila
venkovní jednoduchá několikaprvková přijímací
anténa v provedení Yagi (dipól, reflektor a několik
direktorů). Ve značně vzdálených zónách od vysílače
se dá s výhodou využít logaritmicko periodické
širokopásmové antény. DVB-T umožňuje také
příjem v mobilních prostředcích (autě).
Dosah DVB-T signálu z vysílací antény podle
výkonu vysílače je kolem 50 - 60 km. Několik vysílačů
a jejich antén vytvoří síť. Všechny vysílače
používají stejný vysílací kmitočet. Systém DVB-T
se také někdy označuje jako vysílání na jedné vlně
nebo na jedné frekvenci.
Při vyjmenování zkušebních multiplexů jsem
uvedl několik méně známých parametrů jako
jsou mód k2, k8, modulace 64 QAM, ochranný
interval.
Módy k2 (2 000), k8 (8 000) uvádějí počet použitých
paralelních nosných. U systému DVB-T není
pouze jedna nosná frekvence, ale podstatně větší
počet paralelních nosných. Každá nosná se samostatně
moduluje. Vtip je v tom, že pokud dojde
k nějaké rušivé interferenci, ovlivní to pouze menší
část nosných z celkového počtu nosných a neprojeví
se to znatelně v celkovém množství přenášených
digitálních bitů.
Narozdíl od modulace QPSK, kdy se na jeden
stav fáze přenášejí dva bity, se u DVB-T používá
modulace QAM, (kvadraturní amplitudová modulace)
, při které je možné přenášet na jeden stav
amplitudy a fáze větší počet bitů. QAM = kvadratura
(posuv o 90°). QAM umožňuje přenos dvou
digitálních signálů. Které jsou navzájem nezávislé.
Modulovaný signál s nosnou sinusového tvaru
se označuje jako složka "I" (in phase - ve fázi)
a modulovaný signál tvaru cosinus se uvádí jako
kvadraturní složka "Q", Pro výsledný signál platí
QAM = "I" složka + "Q" složka (vektorový součet).
Hodnoty obou složek (každou složku označujeme
jako časový vektor , dále pouze vektor), mohou
nabývat v určitém rozsahu hodnot libovolnou
délku. V závislosti na polaritě modulačního signálu
se vyskytuje jak kladný směr tak záporný směr
vektoru. Ve všech čtyřech kvadrantech se mohou
vyskytovat vektory o odlišných délkách a fázích.
Počet možných stavů (hodnot výsledného vektoru
a fáze) charakterizuje výkonovou schopnost dané
modulace QAM.
ZAVÁDĚNÍ DVB-T DO PRAXE
U nás to probíhá velice pomalu. Vexperimentálním
provozu byly do nedávna tři multiplexy. Dva
z nich (České Radiokomunikace a Czech Digital
Group) pokrývaly signálem oblast Prahy a jejího
okolí.
České Radiokomunikace zahájily řádné digitální
vysílání v systému DVB-T (televize, rozhlas).
Po několikaletém zkušebním vysílání došlo
21. října 2005 přesně úderem 12 hodiny v poledne
při příležitosti tiskové konference Českých Radiokomunikací
k zahájení řádného vysílání v síti
multiplexu označovaného multiplex A.
DVB-T přináší obecně řadu výhod:
. Několikanásobně více televizních programů
. Digitální kvalitu obrazu a zvuku
. Příjem většího množství rozhlasových programů.
Využití dalších funkcí digitálních přijímačů
(např. nahrávání na disk)
. Rozmanitou nabídku interaktivních služeb.
K příjmu je zapotřebí si pořídit DVB-T přijímač
uváděný pod názvem set top box.
Digitální vysílání Českých Radiokomunikací se
dá přijímat na 25. kanálu v místech pokrytých digitálním
signálem. Zatím je signálem pokrytá Praha
a její okolí. V únoru by to měla být oblast Brna
a později v 1. čtvrtletí oblast Ostrava. Dále se počítá
s rozšířením sítě na další oblasti. Jmenuji např.
Zlín (Valašské Klobouky, Olomouc, Ústí nad
Labem/Děčín, Hradec Králové/Pardubice, Liberec/
Jablonec nad Nisou, Plzeň, České Budějovice/
Český Krumlov, Aš/Cheb/Karlovy Vary, Jihlava,
Třinec/Jablunkov, Jeseník.
Základní rozdělení datového toku multiplexuA
.TV programy ... 19 MBit/s
. Rozhlasové programy... 1,5 Mbit/s
. Doplňkové služby ... 0,7 MBit/s
. Rezerva a režie..... 0,9 Mbit/s
Obsah vysílaného multiplexu
.TV programy: ČT1, ČT2, ČT24 a TV NOVA
. Rozhlasové programy : ČRo 2 Praha, ČRo 3
Vltava
. ČRo Leonardo (populárně naučné zaměřenívěda,
příroda, zdraví a člověk, historie, cestování),
ČRo D-dur (vysílá 24 hodin denně klasickou
hudbu od renesance až po tvorbu 21. století), ČRo
Radio Česko (nová zpravodajsko publicistická
stanice Českého rozhlasu)
Doplňkové služby: EPG, zpravodajský ticker
(aktuální zprávy v běžícím pruhu)
Czech Digital Group bude pokračovat v experimentálním
vysílání. Vmultiplexu Českých Radiokomunikací
není obsažen program společnosti
Prima. Zájemci o příjem tohoto programu ho mohou
sledovat z experimentálně vysílaného multiplexu
Czech Digital Group.
PŘIJÍMAČE DVB-T NA NAŠEM TRHU
Trh nabízí značně rozmanitý počet přijímačů
(často označovaných set top box) zahraniční provenience.
Jejich ceny jsou včetně DPH přijatelné pro
široké vrstvy obyvatelstva (řádově pod 4000 Kč).
Výhledově se počítá ještě s dalším poklesem cen
DVB-T. Některé modely přijímačů se uvádějí jako
kombo, to je jsou uzpůsobeny pro přepínatelný
příjem DVB-S a DVB-T.
Všeobecně by se dalo říci, že pro vysílání DVBT
z výsledků experimentů, nejsou technické překážky
a přijímače, které nabízí náš trh pracují spolehlivě
a jejich ceny jsou přijatelné.
Obsluha přijímačů DVB-T je více než jednoduchá.
Multiplexy se dají vyhledávat buď ručním
způsobem podle kanálů (kmitočtů) multiplexů nebo
se dá volit automatický způsob vyhledávání.
Multiplex, jejich kanály a technická data se zapisují
automaticky v procesu vyhledávání do příslušných
informačních tabulek, které se dají vyvolat
na obrazovku televizoru, propojeného na výstup
přijímače DVB-T.
ROZDÍLY DVB-S A DVB-T
Je nutné se ještě zmínit o rozdílném zaměření
DVB-S a DVB-T. DVB-S pokrývá signálem větší
území než je území státního teritoria. Hovoříme
o televizi bez hranic. Pokrytí území celého státu
signálem není při satelitním příjmu problematické.
Signál se dá přijímat i na územích jiných států
v místech z kterých je vidět na satelit. Příkladem
budiž vysílání CzechLink, které pokrývá kvalitním
signálem celou střední Evropu.
DVB-T pokrývá signálem pouze část území do
vzdáleností kolem 50 - 60 km od vysílače. Pro pokrytí
území celého státu je zapotřebí vybudovat síť
vzájemně separovaných vysílačů, pracujících na
stejné frekvenci v synchronizovaném provozu
a které svým vysíláním neruší vysílání DVB-T
v sousedních státech.
JAK JE TO S DVB-T V JINÝCH STÁTECH
Osvědčeným způsobem, odzkoušeným v praxi,
je tzv. ostrovní výstavba. Vysílače DVB-T se nejprve
začnou budovat ve velkých městech, kdy pokrývají
velké městské aglomerace obyvatel a signál
se dá dobře přijímat i v jejich okolí. Tím se
v podstatě vytvářejí ostrovy pokrytí území signálem
DVB-T. Ve výstavbě ostrovů se pokračuje dokud
se nepokryje celé území nebo jeho podstatná
část. Dokud není dokončena ostrovní výstavba sítě,
vysílá se v tzv. módu simulcast, tedy paralelně
analog a DVB-T. Po dobudování sítě se analogové
vysílání odpojí. Doba výstavby sítě DVB-T může
trvat i několik let. Touto cestou jdou např. naši
sousedé v Německu.
STANOVIŠTĚ VYSÍLAČŮ
Podstatnou výhodou budování sítě DVB-T je, že
se dá využít budov a stávajících vysílacích stožárů,
čímž podstatně klesá investiční náročnost na
tvorbu nových vysílacích prostředků.
Rychlejší tempo výstavby sítě DVB-T v České
republice by mohlo nastat po přidělení kmitočtů,
které se bude konat na mezinárodní konferenci
v Ženevě. Ještě by bylo vhodné se zmínit o digitálních
systémech DVB-H, DAB a digitálním vysílání
na dlouhých, středních a krátkých vlnách, ale to
ponechám až na některý příští příspěvek. .
JINDŘICH BRADÁČ
