Nikoliv dostavba JE Dukovany a JE Temelín nebo další zefektivnění výroby a racionalizace spotřeby všech druhů energií má předpoklady stát se energetickým hitem letošního roku. Širokou mediální odezvu už v půli ledna získala předpokládaná změna tarifů za dodávky elektřiny, resp. nová konstrukce regulovaných položek za distribuci a přenos elektřiny. Ještě v této dekádě by se mohla začít týkat jak velkých firemních odběratelů proudu, tak domácností a individuálních zákazníků energetických firem. Věcně: cena elektřiny, kterou hradí zákazník, se jak známo skládá z části regulované Energetickým regulačním úřadem (ERÚ), jež pokrývá náklady spojené s poskytováním služeb elektroenergetické sítě v místě spotřeby elektřiny, a z části neregulované (tzv. ceny silové elektřiny), která se vytváří na trhu s elektřinou. Regulovaná část ceny se podle energetického zákona nazývá „cena služby přenosové soustavy“, nebo „cena služby distribuční soustavy“. Obsahuje následující složky: 1) Cenu zajištění přenosu elektřiny nebo cenu zajištění distribuce elektřiny. Je třísložková: » cena za rezervovaný příkon ze smlouvy o připojení v Kč/MW/měsíc, nebo (v případě zákazníků na hladině nízkého napětí) v Kč/A/měsíc (rezervovaný příkon je nahrazen proudovou velikostí hlavního jističe před elektroměrem v A), » cena za místo připojení v Kč/místo připojení/měsíc, » cena za použití sítí vztažená k MWh odběru elektřiny. 2) Cenu za činnosti operátora trhu, včetně poplatku na činnost ER Ú – je stanovena jako samostatná složka ceny v Kč/odběrné místo/měsíc. 3) Cenu za systémové služby – je stanovena jako samostatná složka ceny vztažená na jednotku rezervovaného příkonu v Kč/MW/měsíc. Pro účely účtování služby zákazníkovi na hladině nízkého napětí je tato cena integrována (započítána) do složky ceny zajištění distribuce elektřiny vztažené na proudovou hodnotu hlavního jističe před elektroměrem v A. 4) Složku ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie – je stanovena jako samostatná cena vztažená na jednotku rezervovaného příkonu v Kč/MW/měsíc. PROČ JE NUTNÁ NO VÁ TARI FNÍ STRUKTURA ? Podle ERÚ „celé odvětví energetiky prochází významnou transformací, která by se dala nazvat jako doba decentralizační. Její hlavní charakteristikou je rozšiřování výstavby malých výroben, především na bázi nefosilních nebo nízkoemisních zdrojů, budovaných přímo v místě spotřeby nebo její blízkosti“. S ERÚ nelze polemizovat ani v další premise: „Tento trend má zásadní vliv na změnu využití existujících energetických sítí a bude jej mít bezesporu i nadále. Již dnes musíme počítat s dodatečnými náklady na přizpůsobení se novým potřebám decentralizované výroby tak, abychom byli schopni zajistit bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy s nepřetržitou dodávkou elektřiny v požadovaném množství a kvalitě pro všechny uživatele systému.“ Všichni si přejeme vyrábět i bydlet s maximálním energetickým komfortem. A logicky: za optimální náklady. Jenže současné zpoplatnění služeb sítí v elektroenergetice je založeno na principech, které jsou a budou dlouhodobě neudržitelné. Podstatná část nákladů na zajištění citovaných služeb má charakter fixních nákladů nezávislých na odběru elektřiny. Pokles odběru proudu automaticky nevyvolává i pokles těchto nákladů. Přitom celý systém musí být nepřetržitě schopen uspokojit okamžitou potřebu všech k němu připojených uživatelů. JAKÉ POHNUTKY VEDOU ER Ú KE ZMĚNĚ TARI FŮ? Vedení ERÚ bez neférového mlžení zdůraznilo, že „chceme-li poskytnout spotřebitelům elektřiny dlouhodobě udržitelné podmínky a korektní investiční signály pro realizaci jejich podnikatelských záměrů, včetně výstavby vlastních výrobních zdrojů, je nezbytné výrazně upravit stávající tarifní systém v elektroenergetice. Pokud bychom tak neučinili, budeme čelit obrovským křížovým subvencím mezi kategoriemi spotřebitelů elektřiny a skrytým dotacím decentrálních výroben, které jsou sociálně neobhajitelné.“ Při tvorbě nové tarifní struktury management úřadu zdůraznil několik hlavních cílů. Především: aby jednotlivé složky regulované ceny odpovídajícím způsobem odrážely strukturu nákladů na provoz, obnovu a rozvoj sítí v závislosti na požadavcích zákazníků na služby sítí. Nový tarifní systém musí vytvářet podmínky pro stabilní a dlouhodobě udržitelné financování provozu a investic do elektrických sítí a infrastruktury na optimální úrovni a motivovat zákazníky k racionálním požadavkům na zajištění příkonu v elektrizační síti. Nový tarifní systém má vytvořit situaci, aby každý zákazník uhradil náklady, které svými požadavky a chováním vyvolal. Nový tarifní systém má být pro zákazníky jednodušší, spravedlivější a flexibilnější z pohledu schopnosti reagovat na nové požadavky zákazníků, obchodníků a výrobců elektřiny i nových technologií. BUDEME SI PŘIPLÁCET ? V životě není nic zadarmo. Ani spolehlivá výroba, distribuce a spotřeba energií. A s postupným rozvojem tzv. lokální energetiky a moderních smart systémů, s výstavbou nových zdrojů energie i jejího velkokapacitního skladování už s tarify respektujícími situaci na energetickém trhu zpřed 20–25 lety nevystačíme. Pod to se podepíše patrně každý soudný člověk. Jenže s návrhem nové struktury přišel ERÚ v okamžiku, kdy se jeho předsedkyně dlouhodobě ocitla a ocitá v palbě svých ideových odpůrců a zejména příjemců dotací za provoz nefosilních zdrojů. Třebaže ERÚ přišlo souběžně s návrhem na seriozní diskusi (a to jak v rovině odborné, tak zákaznické), kdy na svých webových stránkách nabídlo poměrně rozsáhlou škálu otázek a odpovědí na toto téma a dokonce jednoduchý kalkulátor, na němž si mohou zájemci spočítat své eventuální platby po roce 2017, mnoho vděku za tuto vstřícnost nesklidilo a nesklízí. Příčiny takové reakce netkví pouze v animozitě některých politických a podnikatelských subjektů vůči předsedkyni ERÚ, ani v nerozptýlených obavách části zákaznické obce. Třebaže vedení ERÚ opakovaně zdůraznilo, že celý proces je teprve na začátku a že je připraveno seriozně analyzovat a diskutovat o každé neméně seriozní připomínce a doporučení, v odborných i politických médiích se strhla lavina předčasných odsudků. Některá fakta oponentů třeba brát se vší vážností. Kupříkladu že podíl výdajů za energie v tuzemských domácnostech už přesáhl 10 % a ČR tímto (nejenom statistickým) ukazatelem už dohnala a dokonce i předehnala řadu zemí EU28. Nebo: je vůbec možné za současné situace na nezformovaném evropském energetickém trhu a při razantních výkyvech cen za surovinové vstupy, energie a energetické služby dosáhnout objektivních a dlouhodobě udržitelných tarifů? Nehrozí, že pod pláštíkem jejich nutných změn nedojde pouze k dalšímu razantnímu zdražení energie, k následnému prodražení průmyslové a zemědělské výroby (a tudíž ke zhoršení jejich konkurenceschopnosti na zahraničních odbytištích)? Proč by měli naši spotřebitelé platit vyšší náklady za výrobu a distribuci elektřiny, když se její nemalá část nadále a nezávisle na jejich vůli exportuje do ciziny? A nikoliv naposledy: pokud se vedení MPO a ERÚ pod tlakem různých politických, ekologických a podnikatelských iniciativ nepodaří vyladit nové tarify do optimální podoby, jak to poznamená proces postupné technické a surovinové transformace české energetiky a teplárenství? Jak se to promítne do systému racionálního hospodaření s energiemi, do rozvojových záměrů lokální energetiky, do nástupu moderních smart systémů? MALOST A STRA ŠPYTELST VÍ KONTRA ROZUM ? Žijeme v demokratické společnosti a každý máme právo vyslovit svůj názor. Koneckonců: právě to je báze, na níž vyzvalo k diskusi vedení ERÚ. Je předčasné hodnotit její dosavadní průběh a výsledky. Její plodnost ukážou až příští měsíce. V rámci probíhajících debat bychom se ale měli všichni a od prvopočátků oprostit od některých „podpásových“ úderů a účelových dezinformací. Jedním z nejbolestnějších je už započatá emotivní hra s kartou tzv. energetické chudoby. Ta se v ČR údajně dotýká cca 1/5 domácností. Málo reálné jsou v podmínkách tržní ekonomiky rovněž apely na administrativní úpravy rozpočtu jednotlivých nákladů za výrobu a distribuci energie tak, aby se všem spotřebitelům ve finále pouze finančně ulehčilo. Respektive jakoby mávnutím kouzelného proutku bylo možné dosáhnout objektivní a univerzálně spravedlivé kalkulace pro všechny subjekty, garantovat všechny individuální představy a nároky na technickou kvalitu a exploataci sítí a přitom nic neměnit z pozice klientů, včetně jejich současného technického vybavení pro příjem energie. Zákazníky (zejména starší a technicky méně zdatné) nelze demagogicky zastrašovat náročností případných technických úprav v jejich bytě, domě či chatě. A stejně tak: komukoliv neprozíravě slibovat, že na nové (dosud ještě neuzákoněné) tarifní struktuře pouze vydělá. Naprosto zcestné jsou pak úvahy, zda podle nových tarifů za budoucí spotřebu energie platit, anebo nové účty rovnou odmítat. Už naši dědové a otcové věděli, že spolehlivá úhrada za spolehlivé dodávky energie není výlučně tržní, ani ryze kalkulační záležitost, ale elementární lidská slušnost a povinnost. Samozřejmě: nové tarify nevyhoví všem a v každém aspektu. Bylo by naivní slibovat, že se všechny stávající i budoucí problémy podaří vyřešit beze zbytku právě díky změně tarifů. Na českém i evropském energetickém trhu existuje řada problémů. Ty se musí řešit průběžně a důsledně. To mj. znamená i správnými nástroji. Na druhé straně bychom neměli zapomenout i na některá varovná mementa z bližší, či vzdálenější minulosti. Za všechny vzpomeňme alespoň obří dotace pro tuzemskou fotovoltaiku, které ekonomové vypočetli ve výši přesahující 1 bilion Kč. A pokud se některých z nás dotknou zvažované úpravy tarifů do té míry, že seriozně ohrozí naše životní podmínky, pak je tu stát, aby situaci posoudil a zjednal nápravu. Občan se nemusí poníženě dovolávat milodarů. Solidní stát díky jeho daním disponuje i pro tyto účely solidním portfoliem dávkových instrumentů a sociální politikou vůbec. V cause „tarify“ jsme na začátku. Kéž bychom dospěli k potřebnému a akceptovatelnému finále. /uai/
