Aerosoly mají přímý vliv na radiační
bilanci Země tím, že odrážejí
absorbují sluneční záření. Hrají
také důležitou roli jako kondenzační
jádra při tvorbě oblaků. Porozumění
těmto procesům je důležité nejen
pro fyziku oblaků a atmosférickou
chemii, ale i pro modelování změn
klimatu. Na rozdíl od skleníkových
plynů totiž aerosolové částice atmosféru
ochlazují. Atmosférické částice
vznikají buď lidskou činností,
například spalovacími procesy,
nebo přirozenou cestou, například
par produkovaných vegetací. Jedním
z nejdůležitějších zdrojů aerosolů
v atmosféře je kondenzace.
Velkou neznámou při studiu a předpovědích
změn klimatu je v současnosti
vznik a role těch nejmenších částic
atmosféře. Obvykle se předpokládá,
že se procesu jejich vzniku účastní kyselina
sírová. Tato hypotéza však zatím
nebyla přímo potvrzena laboratorními
měřeními – ta doposud produkovala
nespočet rozporuplných výsledků.
Záhadu kyseliny sírové“ se neúspěšně
pokoušelo vyřešit už mnoho vědeckých
týmů. Až nyní mezinárodní tým s účastí
Ústavu chemických procesů Akademie
věd ČR prokázal v laboratorních experimentech,
že při tvorbě nových částic
atmosféře je kyselina sírová opravdu
hlavní
složkou.
Výsledky
výzkumu,
na kterém se podíleli: Mikko Sipilä,
Torsten Berndt, Tuukka Petäjä, David
Brus, Joonas Vanhanen, Frank Stratmann,
Johanna Patokoski, Roy L.
Mauldin III, Antti-Pekka Hyvärinen,
Heikki Lihavainen, Markku Kulhala,
byly publikovány v nejnovějším čísle
časopisu Science.
Výzkum probíhal ve dvou různých
vědeckých institucích a na dvou různých,
k tomuto účelu speciálně zkonstruovaných
průtočných komorách.
Klíčovou roli v řešení problému sehrála
nově vyvinutá metoda detekce nanočástic,
schopná rozpoznat částice dvakrát
menší (o velikosti pouhých 1,5 nanometru!)
než všechny dosud dostupné
metody. Nový přístroj založený na uvedené
metodě je navíc schopen přesně
změřit nejen počet vzniklých částic, ale
také jejich velikostní rozdělení.
V tomto experimentálním výzkumu
se také poprvé podařilo zreprodukovat
vznik nových částic při koncentracích
kyseliny sírové blízkých koncentracím
v atmosféře (obvykle milion
až 10 milionů molekul v krychlovém
centimetru). /AV/