Minulý týden se v Paříži konala konference OSN, na níž se zástupci 195 zemí snažili v návaznosti na Kjótský protokol uzavřít novou dohodu zavazující její signatáře k dalšímu snižování emisí skleníkových plynů. Hlavní rozpory se, jak to při těchto diskusích bývá, týkaly toho, jaký závazek na sebe mají vzít vyspělé země a jaký ty ostatní. Připomeňme, že Kjótským protokolem se jeho signatáři zavázali snížit v období 2008 – 2012 emise skleníkových plynů o 5,2 % v porovnání s rokem 1990, resp. 1995. Ve vyspělých zemích tento závazek přinesl pozitivní efekt v podobě masivních investic do energeticky úsporných technologií a stimulaci výzkumu a vývoje, ale také efekt negativní, když řada firem přesunula výrobu do zemí, které regulaci skleníkových plynů odmítají. Aby pro největší emitenty skleníkových plynů nebyly finanční náklady příliš vysoké a demotivující, obsahoval protokol i tzv. flexibilní mechanismy, které připouštěly obchodování s emisemi a napomáhání se snižováním emisí jiným zemím, tedy jakési „vykoupení se“ z vlastních závazků. České republice, která byla v roce 1990 velmi zatížena neblahým dědictvím komunistického hospodaření, se v roce 2012 podařilo snížit emise skleníkových plynů o 33 %. Rovněž EU jako celek svůj závazek splnila. Celosvětově se však vytyčeného cíle dosáhnout nepodařilo a celkové emise skleníkových plynů dále vzrostly. Jak dokládají nedávné zprávy a fotografie z Pekingu a Dillí (které se v těchto dnech potýká s rekordním smogem a podle Světové zdravotnické organizace je v současnosti nejznečištěnějším městem světa), v některých částech Země je situace vskutku alarmující. Indie sice v poslední době hlasitě proklamuje, že pracuje na radikální změně (na letošním Hannover Messe ústy svého premiéra představila grandiózní plán vybudování řady zcela nových „chytrých“, a tedy ekologických měst), faktem však je, že současná spotřeba uhlí této země je enormní a z velké části je dána tím, že asi 300 milionů Indů nemá do svých domovů zavedenu elektřinu. Indie je tak třetím největším producentem CO2. Celosvětové statistiky ukazují, že negativní efekty související s hospodářským růstem v zemích třetího světa zcela znehodnotily výsledky úsilí o snížení emise skleníkových plynů v zemích, které své závazky plynoucí z Kjótského protokolu plnily. Dohoda z Paříže by se proto měla s touto svízelnou situací nějakým způsobem vypořádat. V době, kdy vznikaly tyto řádky, ještě nebylo o její konečné podobě jasno, ale bylo již zřejmé, že nevzniká snadno. V prvním čísle tohoto ročníku TT jsme vás, čtenáře, vítali v Roce světla, který byl slavnostně zahájen právě v Paříži. Doufejme, že trocha světla, které je odjakživa i symbolem rozumu, v tomto městě zbyla i pro tuto důležitou konferenci. Jednání v Paříži se v tomto čísle věnujeme i na str. 23 v rubrice Energetika a teplo.Mgr. Petr Jechort redaktor