Současné servisní roboty jsou
schopni se učit, samostatně chodit
a programově zasahovat do řízení
pohybových procesů. Při řízení
maximálně přirozených pohybů se
v Německu osvědčuje komunikační
rozhraní Sercos pracující v reálném
čase. Odborníci Německého ústředí
pro letectví a kosmonautiku (DLR)
pracují na vývoji humanoidních
robotů, které by řídily ve vesmíru
se pohybující systémy satelitů, kontrolovaly
je, udržovaly v bezvadném
provozním stavu, nebo pátraly a hlídaly
na povrchu planet. To je sice
doposud vize, ale robotická ramena,
resp. paže zachycující a likvidující
satelity budou již brzy realitou.
Dvoukloubové rameno ústavu DLR
pro mechatroniku již bylo instalováno
v roce 2005 na mezinárodní vesmírné
stanici ISS. Je obsluhováno
bezdrátově jednoduchým joystickem
jak jej známe z videoher. Komunikace
mezi vnitřním instalovaným zařízením
k řízení ramene robotu mimo
vesmírnou stanici a elektrickými
pohony byla realizována nejnovější
technologií rozhraní Sercos.
V budoucnosti budou existovat
daleko složitější ramena s více osami
volnosti, např. sedmikloubový
robot, který se použije na nosných
satelitech. Ten by měl nekontrolovatelně
létající satelity ve vesmíru
zachytit nebo cíleně dopravit
k likvidaci. Jsou vyvíjeny nové
mechatronické regulační soustavy
co do točivého momentu a kinematicky
redundandtní. Mají jako lidské
paže 7 stupňů volnosti v porovnání
s typickými servisními roboty se 6
stupni a v tomto směru DLR spolupracuje
s renomovanou společností
KUKA.
V ústavu DLR l také s využitím
vysoce integrovaného ramene robotu
vyvinuli horní díl humanoida „Justin“
se dvěma pažemi a pohyblivou
hlavou celkem se 43 stupni volnosti.
Pohyby paží a horní části jsou ovládány
celkem 17 elektrickými mikropohony.
Cílem výzkumu je kompletní
humanoidní robot z Technické
univerzity v Mnichově. Robot má
pracovní název LOLA a vyznačuje
se plynulou a rychlou chůzí. U řídicího
systému se uplatnil inovovaný
systém s ethernetovým rozhraním
Sercos III pracující v reálném čase.
V porovnání s předchůdcem nazývaným
Johnie s vizuální orientací
umožňují mu přídavné redundandní
funkce přirozenější a pružnější
chůzi. U robotu LOLA pracuje 22
speciálních mikropohonů vzájemně
synchronizovaných, které dokonale
komunikují s hardwarovými a softwarovými
komponentami systému
Sercos. V něm jsou již integrovány
veškeré bezpečnostní funkce až do
SIL 3 podle doporučení IEC 61508.
Pohony si vyměňují reálná data
s přímou příčnou komunikací systému
Sercos III, tj. rozhraní umožňuje
přesnou výměnu údajů mezi řízenými
pohony v rámci jednoho komunikačního
cyklu. Tak se časy průběhů
funkcí a reagování redukují na minimum.
V budoucnosti mají být roboty
schopné delší chůze a disponovat
pevným a citlivým hmatem. Proto
jsou současně plánovány a realizovány
několikaprstové mechatronické
ruce s vysokou integrací nezbytných
komponent. Jejich uplatnění se očekává
v různých oborech lidské činnosti,
např. ve službách, medicíně, výrobní
sféře, v sociální oblasti atd. G. HOLUB