V roce 2012 začala výroba modelu Dacia Dokker, který reprezentuje vůz již tradičně oblíbeného „krabicového“ tvaru umožňující kombinované využití. Vzhledem k tomu, že značka Dacia je součástí koncernu Renault, nabízela se úvaha, že Dokker vychází z podobně řešeného Renaultu Kangoo stejné automobilové třídy. Některé díly si sice 4,36 m dlouhý a 1,81 m vysoký Dokker od koncernového bratra vypůjčil, ovšem postavený je na platformě minivanu Dacia Lodgy. Hnací soustava a podvozková partie se od vozů této kategorie neliší, což představuje pohon předních kol vedených na trojúhelníkových závěsech se vzpěrami McPherson, zadní náprava je kliková s vlečenými rameny. Největší chloubou 5místného Dokkeru s dvojicí posuvných bočních dveří a zadních asymetrických dveří křídlových je jeho vysoká užitná hodnota, která začíná u velikosti základního prostoru určeného pro přepravu nákladu a možností s ním jednoduše manipulovat. Konkrétně to je zavazadelník o objemu 800 l, který se sklopením, popř. odstraněním zadních sedaček zvětší až na 3000 l. Délka rovné podlahy s nakládací hranou ve výšce pouhých 55 cm se tak zvětší z 1,11 m až na 1,56 m. Je samozřejmostí, že velkorysý prostor má k dispozici i posádka. Tak cestující na zadních sedadlech, kteří si většinou stěžují na málo místa pro kolena, mají tento problém vyřešený. Tady je kritická mezera v průměru bohatých 25 cm. Navíc je tato část vozu velmi dobře přístupná posuvnými dveřmi odkrývající vstup o šířce 70 cm. Námi testovaný Dokker byl v nově představené verzi Stepway, u níž nenajdeme žádné podstatné změny. Uskutečněné zásahy, kam patří plastové lemování podběhů kol nebo ochranné prvky předního i zadního nárazníku, vzhled vozu zatraktivňují. Spolu s o něco málo větší světlostí se Stepway opticky přibližuje vozu typu SUV a dává jeho majiteli odvahu se pustit mimo zpevněné vozovky. Dojem z provedení interiéru z pohledu řidiče je třeba hodnotit až po ujetí pár kilometrů. Uspořádání poměrně jednoduché přístrojové desky by mu mělo vyhovovat, protože je funkční a odpovídá ergonometrickým principům. Ve voze tohoto charakteru, který má bezpečnostní vybavení na patřičné úrovni, není třeba hledat funkce z oblasti komfortu. Přesto řadu z nich má ve výbavě i Dokker, byť většinou za příplatek. Snad jenom použité materiály v kabině mohou působit jako už překonané, ale tento vůz nepatří mezi prémiové a dobře plní funkci slušného dopravního prostředku, který, jak ukazují jeho prodeje, má hodně příznivců. Ze čtyř hnacích jednotek propojených vždy s 5stupňovou manuální převodovkou měl námi testovaný vůz silnější z dvojice naftových čtyřválců 1,5 dCi, to znamená, že jeho maximální výkon je 66 kW. Tento 8ventilový agregát disponuje kompresním poměrem 15,5 : 1, využívá přímý vstřik technikou common- -rail a přeplňovaný je turbodmychadlem. Jeho výkon stačí rozjet vůz vážící 1280 kg z klidu na stovku za 13,9 s a s rychlostí to dotáhne na 162 km/h. V běžném povozu jsme s ním měli spotřebu 4,8 l/100 km, výrobce vychází z kombinované spotřeby 4,5 l/100 km (118 g CO2/km), což je rozdíl necelých 7 %. Jízda s vozem na členité vozovce nebo v městském provozu se zdá poněkud těžkopádnější, pravděpodobně je ovlivněná hydraulickým posilovačem řízení, ale na to, že se jedná o vůz cenově až neskutečně atraktivní, jsou jeho jízdní vlastnosti a komfort na nečekané úrovni. Na tento vůz dává automobilka tříletou záruku omezenou ujetím 100 000 kilometrů.