ČR vloni vyprodukovala 245 GWh na větrných elektrárnách

Produkce elektřiny na českých větrných elektrárnách vloni činila 245 GWh. To je oproti předloňské bilanci (125 GWh) téměř dvojnásobek. Převedeno do zákaznické roviny: česká eolika už byla s to pokrýt spotřebu cca 170 000 občanů. Pro ještě detailnější ilustraci: kupř. západočeské krajské metropole Plzně. Prognózy pro další exploataci větrné energie v ČR se však různí. Jejich odpůrci argumentují necitlivými zásahy do české krajiny, výkonovou nespolehlivostí eolických zdrojů jak v průběhu dne, tak celého roku a nejraději by je z českého energetického mixu eliminovali. Zastánci zdůrazňují, že větrná energetika nezatěžuje naše životní prostředí, klade si minimální investiční a provozní požadavky, patří do energetického mixu každé průmyslově vyspělé země a na konci letošního roku by na její margo v ČR nejraději připsali 650-700 GWh. Provedené analýzy ukazují, že český eolický potenciál činí maximálně 6 TWh. Pokud by se ji podařilo využít bezezbytku, pak tato masa energie by pokryla spotřebu až 4 milionů lidí. Jenže na permanentní větrné řeky se ve střední Evropě a na všech lokalitách ČR bezmezně spoléhat nedá. Naopak: budeme mít nemálo starostí, abychom se přiblížili k náročným kvótám, které nám v komoditě OZE stanovila EU. Zatím si z OZE dokážeme zajistit cca 4 % energie. Úkol na rok 2010 už zní 10 % a pro rok 2020 dokonce 13 %. Třebaže podíl eolické energie v českém energetickém mixu pozvolna stoupá, rozhodující role v něm nadále připadá fosilním uhelným zdrojům (ty vloni zabezpečovaly 43 TWh) a jaderné energetice. Ta vloni dodala do sítě 25 TWh elektřiny. Stoupenci eoliky hrdě zdůrazňují fakt, že v ČR se momentálně provozuje na 50 větrných elektráren o celkovém výkonu cca 100 kW. Její kritici to naopak vysvětlují stanovením garantovaných výkupních cen, jež byly o polovinu vyšší než za elektřinu z fosilních zdrojů. Odmítají tento vstřícný administrativní krok jako pokřivení tržních principů a zásad volné soutěže podnikatelských subjektů na trhu. Připomínají, že ve finále musí finanční stimulaci eoliky uhradit ze svých kapes řádoví zákazníci a zároveň daňoví poplatníci. Posledně jmenovaným budiž útěchou, že k narovnání výkupních cen z eolických a fosilních zdrojů by mělo dojít do roku 2012. /ex/