Již ve 20. a 30. letech minulého století patřila firma Maybach Manufaktur společně s automobilkou Mercedes-Benz k elitě nejenom německých, ale i světových výrobců automobilů. Leč Maybach brzy skončil, ale v roce 1997 bylo v centrále koncernu DaimlerChrysler rozhodnuto tuto legendární značku těsně spjatou s Mercedesem vzkřísit. K tomu se využil připravovaný vůz nejvyšší třídy vybavený špičkovým komfortem, příkladnou bezpečností a progresivní technikou. Se jménem Maybach byl Mercedes spojený už od počátku 20. století, kdy vůbec první vůz s trojcípou hvězdou ve znaku přišel s vpředu umístěným hliníkovým motorem používajícím dvojici vačkových hřídelí a voštinový chladič, což představovalo jeden z milníků tehdejší automobilové techniky. Jeho tvůrcem byl Wilhelm Maybach, později technický ředitel Daimler-Motoren-Gesellschaft. Ovšem s výrobou luxusních a technicky perfektně zvládnutých vozů Maybach začal až v roce 1921 jeho syn Karl. Do roku 1940, kdy podnik skončil, bylo vyrobeno asi 2300 vozů Maybach, z nichž nejparádnějším byl model Zeppelin DS8 poháněný 12válcovým motorem o objemu 8 litrů a vyráběný podle individuálních přání zákazníků, takže reprezentoval osobní vkus svého majitele. Tento vůz s délkou 5,55 m vyrobený v 300 exemplářích se prodával za plus mínus 50 000 říšských marek. Po válce luxusní vozy neměly žádnou perspektivu, a tak jméno Maybach z povědomí široké veřejnosti pomalu vymizelo. Ale přišla doba, kdy stratégové Mercedesu došli k názoru, že poptávka po superluxusních automobilech určených především pro jízdu s externím řidičem rychle poroste. Ke vzkříšení vozu značky Maybach se zdvojeným M na chladiči (Maybach Manufaktur) pak došlo v roce 2002. Maybach ve dvou verzích M 57 a M 62 s délkou 5,72, resp. 6,16 m neměl hlavně v USA a v arabském světě o zákazníky nouzi. Lákal nejen komfort, ale i technika, na níž se velkou měrou podílel biturbo 12válec V12 o objemu 5513 cm3 s výkonem 405 kW (spotřeba 15,9 l/100 km), který pracoval s trojicí ventilů ve válci (dva sací a jeden výfukový), z nichž výfukový byl chlazený sodíkem. Ale s přibývajícími hospodářskými problémy, které svět prožíval, bylo stále složitější udržet výrobu na plánovaných číslech. Nikterak zvlášť nepomohly provedené modernizace i nové verze a tak v prosinci 2012 opustil výrobní halu v Sindelfingenu poslední z vyrobených Maybachů této éry. Samozřejmě – svět je stále v pohybu a o superluxusní automobily se začala hlásit také Čína, kde je Mercedes velmi dobře zapsán, a tak vedení koncernu Daimler AG došlo k rozhodnutí pustit značku Maybach znovu do světa. Pro její základ byla použita nová generace Mercedesu třídy S, kde se po řadě úprav včetně délky vozu a jeho rozvoru náprav objeví letos na trhu v několika variantách, zprvu jako Mercedes-Maybach S 600 v ceně asi 200 000 eur. Ten je s 5,45 m o 20 cm delší nežli prodloužená verze třídy S, ovšem oproti svému předchůdci jde pouze o decentní záležitost. U této údajně nejtišší limuzíny na světě se zatím počítá s nabídkou dvou motorů. Je to řádně upravený původní motor biturbo V12 se vstřikem benzínu do sacího traktu, kde pro plnění aktualizovaných požadavků byl jeho objem zvýšen na 5980 cm3 a výkon seškrcen na 390 kW (spotřeba 11,7 l/100 km – 274 g CO2/km). Druhý biturbo motor, už s přímým vstřikem paliva určený pro Mercedes-Maybach S 500 je v provedení V8 o objemu 4663 cm3, dávající výkon 335 kW. U něho udává výrobce spotřebu 8,9 l/100 km (207 g CO2/km). U varianty S 500 se počítá i s pohonem všech kol 4Matic. Výbava těchto verzí je samozřejmě ještě komfortnější nežli u třídy S.
