Přívlastek „chytrý“ ve spojení s městy není vůbec ničím novým. Většina vládců či osvícených budovatelů se snažila zpříjemnit a zjednodušit život ve městech sobě i jeho obyvatelům a zapsat se do historie zcela novým a na svoji dobu nevídaným „chytrým“ řešením. Chytrým proto, poněvadž bylo vymyšleno chytře. Změnu chápání a především používání tohoto pojmu přinesla až současnost a to, co dnes nazýváme 4. průmyslovou revolucí. Dnešní chytrá města už nejenže jsou navržena chytře, ale především jsou sama „chytrá“. To znamená, že jsou obdařena jakousi vlastní inteligencí, která jim umožňuje do jisté míry samostatně „myslet“ a fungovat. Již starověký Řím by l chyt rý Připomeňme si požár Říma v roce 64 n. l., který podle některých historiků zapříčinil šílený císař Nero a který v ulicích zuřil šest dní. Hned po jeho zdolání byl vypracován nový plán Říma, jenž počítal s chytrým nařízením stavět širší ulice a omezit maximální výšku budov, z nichž každá měla být opatřena vlastními zdmi. Pro sebe dal císař zřídit obrovský a nesmírně honosný palác, známý jako Zlatý dům (Domus Aurea), zahrnující rozsáhlé území pokryté upravenou krajinou včetně lesů a umělého jezera. Navštívíte-li dnes Řím, máte možnost toto dílo vidět detailně ve virtuální podobě; ostatně v TT jsme již o něm podrobně psali. Chyt rá Praha chyt rého císaře Karla IV. A nyní se přenesme z Říma do středověké Prahy. Je neskutečné, kolik toho pro Prahu a vůbec celé území Koruny české vykonal chytrý a prozíravý Otec vlasti Karel IV., jehož činy vskutku přesahují staletí. Vydejme se třeba procházkou po Novém Městě pražském, jež ve své době patřilo mezi nejmodernější v Evropě. Budovalo se v letech 1346–1678. Císař věnoval projektu mimořádnou pozornost a vznikalo na základě jím osobně odsouhlaseného urbanistického plánu. V této městské čtvrti vznikly široké bulváry, rozsáhlá náměstí a majestátní církevní stavby, dnes často schované za fasádami z 19. a 20. století. Až po bližší prohlídce zjistíme, že jsou to ty samé, které dal vyměřit a vybudovat Karel IV. Dílo bylo prý promyšleno do nejmenších přepečlivých detailů. Na staveništi bylo císaře vidět velmi často, práce důsledně kontroloval a trval na přesnosti. Nové domy musely být kamenné a jednopatrové, jen významné církevní i světské stavby měly výjimku. Karlův záměr vyšel, Praha se stala honosným a reprezentativním centrem Svaté říše římské. Paříž za vlády rovněž chyt rého Napoleona III. Zůstaňme ještě chvíli v historii a ocitneme se v Paříži druhé poloviny 19. století. Císař Napoleon III. nařídil komplexní modernizaci metropole Francie a hlavní osobou i dohlížitelem tak gigantického počinu se stal baron George-Eugène Haussmann, francouzský městský architekt a pařížský prefekt. Projekt se týkal všech oblastí urbanismu v centru Paříže i okrajových částí. Došlo na rozšiřování ulic a bulvárů, úpravu fasád a budování městské kanalizace, zeleně, zásobování vodou. Středověká Paříž se zásadně měnila a její koncept převzala i jiná města Evropy, byť nikoli v tak velkolepé míře. Hlavním zdrojem financí byly banky a soukromníci, kterým se projekty zadávaly. Řadové domy musely mít stejně vysoká patra a stejné hlavní linie průčelí. Na hlavních budovách se jako stavební materiál povolil pouze kámen, bylo strženo 20 000 domů a 40 000 nových vzniklo. Haussmann nechal prorazit bulváry široké 20 až 30 m. Síť těchto silnic tvoří dodnes dopravní páteř města. Bulváry Sébastopol a Saint-Michel nahradily nesčetné malé uličky a průchody. Přestavěly se i některé mosty. Během toho období vznikla v Paříži významná železniční nádraží. S přestavbou souviselo i zlepšení dodávek pitné vody či nakládání s odpady. Haussmann pověřil inženýra Eugèna Belgranda realizací nového vodovodního systému a v letech 1865–1899 se vybudovalo na 600 akvaduktů a systém rozvodu plynu. Nová doba klade vysoké nároky Podle OSN žije od roku 2008 více než polovina světové populace ve městech, a tento počet má ještě narůst – do roku 2050 to má být již 70 %. Proto jsou chytrá města, čili Smart Cities, nezbytností, aby lidská civilizace vůbec dokázala v těchto podmínkách nejen přežít, ale i důstojně žít. Jde o celosvětový koncept, který cílí na zavedení informačních a komunikačních technologií a nástrojů pro efektivnější správu měst a zapojení občanů do jeho tvorby. Chytrá města jsou nemyslitelná bez senzorů zabudovaných do aut, ulic a budov. Ty jsou schopny vzájemné komunikace bez zásahu člověka. Města a obce, které si dělají ambice získat atributy Smart City, kladou důraz na implementaci technologií pro lepší komunikaci s občany, snaží se v maximální míře využívat obnovitelných zdrojů energie a vynakládají mnoho úsilí i prostředků na to, aby život jejich obyvatel byl jednodušší a uspokojoval veškeré jejich potřeby. Koncepci Smart City si hodlá osvojit stále více světových velkoměst i menších regionálních středisek. Ne každé město ale na to jde „chytře“. Často postrádají dobře propracovanou koncepci a jasný plán, který by byl vystavěn podle jejich individuálních potřeb. Je přeci logické, že město, které již dnes trpí častým kolabováním dopravy, musí začít právě u řešení tohoto problému. Anebo město, kde obyvatelé trpí špatnou kvalitou ovzduší, musí upřednostnit ekologii. A která města se díky chytrým postupům dostala nejdál? Samozřejmě Londýn, který mnohá z kritérií splnil již do olympiády v roce 2012. Skvěle zde funguje např. senzorové řízení chytrého parkování. Následuje New York, k dobru se mu připisuje např. inteligentní osvětlení nebo čističky užitkové vody. Dále je to Soul, s výborným řízením dopravy. Za zmínku jistě stojí i Paříž, Amsterdam, Vídeň, Tokio, Ženeva, Singapur nebo Mnichov. A jak si stojí země Visegrádu? Dne 25. května se v Budapešti konala konference s názvem „Chytré město“ a z diskuse vyplynulo, zcela nečekaně, že výborně si zatím vede Slovensko, které se opírá zejména o skandinávská řešení. Podle Miroslava Juríka, předsedy slovenského Smart Cities Clubu, je nejnutnější hledat takové komunální politiky, kteří aktivně a moudře spravují v součinnosti s obyvateli svá města, často, bohužel, bez dostatečné vládní podpory. Což je asi pro všechny státy tohoto uskupení společné. Pozadu ale nezůstávají ani česká města. Do povědomí se již dostaly Pardubice, Písek nebo Plzeň, velkolepé vize hlásí Brno i Ostrava. Nelze samozřejmě vynechat ani Prahu. „Chceme, aby se Praha stala chytrým městem, a myslím si, že jdeme správným směrem,“ říká pražská primátorka Adriana Krnáčová. „V současné době jsme ve fázi testování prvních konkrétních projektů. ‚Smartifikace‘ města je během na dlouhou trať a my jej chceme absolvovat úspěšně. Již dnes ale máme velmi komplexní systém veřejné dopravy, což z Prahy činí město krátkých vzdáleností. Daří se nám uspokojovat vysoké nároky zahraničních turistů, kteří se k nám rádi vracejí. Praha je tak dokladem toho, jak důležité je umět čelit řadě rozličných výzev,“ uzavírá Krnáčová. A co říci na závěr? Podle jedné z východních filozofií existují šťastné a nešťastné domy. Také mám, kromě vlastního bytu, jeden takový šťastný a určitě jej má většina z nás. Dnes už ale nejde jen o šťastné domy, jde o celá šťastná, tedy chytrá města. Otázkou je, jestli klíčem ke štěstí jsou v tomto případě opravdu data, informace a chytré sítě. Budou chytrá města opravdu šťastná? Nebo budou jen pohodlná a supermoderní, a štěstí budeme muset hledat jinde? Třeba v horském srubu bez elektřiny a internetového připojení? Kdo ví… Judita Egyedová
