Čínské ambice v pilotované kosmonautice

V říjnu roku 2003 se Čína stala třetí zemí světa (po Rusku a USA), která dokázala vyslat vlastními silami na oběžnou dráhu člověka. Po téměř dvou letech nejlidnatější země připravila druhý pilotovaný let, který se uskutečnil v říjnu 2005. NĚKOLIK SLOV Z HISTORIE Čínská lidová republika snila již od počátku 70. let svůj sen o letu vlastního kosmonauta na palubě lodi Made in China. První náznaky, že se podobná mise připravuje (či že se o ní alespoň uvažuje) se objevily krátce poté, co se 24. dubna 1970 vydala na oběžnou dráhu první družice DFH (Dong Fang Hong - Východ je rudý) na palubě nosiče CZ-1 (Chang Zheng - Dlouhý pochod). V 70. letech dokázala Čína úspěšně vyslat do kosmu návratové družice FSW (Fanhui Shi Weixing), které na padáku bezpečně dosedly zpět na zemi. To by samo o sobě mnoho neznamenalo - ovšem na druhou stranu je technologie bezpečného návratu z vesmíru základní podmínkou uskutečnění pilotovaného letu. Čína také neopomínala při různých příležitostech zdůrazňovat, že těmito návraty byly učiněné první kroky na cestě k pilotované lodi. Na konci 70. let se začaly objevovat další náznaky. Z čínských loděnic vyplula trojice sledovacích lodí - podobnými v dobách největší slávy své kosmonautiky disponoval také dnes již neexistující Sovětský svaz. Paralela se přímo nabízela - ani Čína ani SSSR neměly dostatek spojenců kolem celé zeměkoule, na jejichž území by bylo možné vybudovat potřebnou síť sledovacích stanic při pilotovaných letech. (Používat sledovací lodi při bezpilotních výpravách je nesmírně nákladné a vpravdě zbytečné, byť SSSR v případě některých složitých letů - např. startech sond k Marsu, takto činil.) Hovořilo se o tom, že čínská pilotovaná kabina (resp. její prototyp) uskutečnila v květnu 1980 zkušební let po balistické dráze s cílovou oblastí přistání v Tichém oceánu. Mise se však údajně nevydařila, což mělo za následek nedůvěru v připravované pilotované starty a rozhodnutí o předčasném ukončení celého programu. Protože šlo o zkušební výpravu, raketa s největší pravděpodobností nenesla lidskou posádku. ZKOUŠKY, ZKOUŠKY, ZKOUŠKY Až v roce 1992 Ústřední výbor komunistické strany Číny rozhodl, že jedním z hlavním úkolů 8. a 9. pětiletky bude právě pilotovaný kosmický program. Přípravné práce se rozjely naplno, avšak již po dvou letech se celý projekt ocitá ve velké krizi. Technické potíže se objevují na všech stranách, Projekt- 921 (což bylo jeho kódové označení) se zpožďuje, náklady drasticky rostou. Nad programem pilotovaného letu visel pověstný Damoklův meč, když se objevila velice atraktivní nabídka z Ruska, konkrétně z konstrukční kanceláře NPO Eněrgija (mj. výrobce úspěšných kabin Sojuz). Vzhledem k tomu, že hospodářskou krizí sužované Rusko tehdy nemělo finanční prostředky na rozvoj kosmonautiky, nepohrdli představitelé NPO Eněrgija nabídkou 10 mil. dolarů výměnou za některé komponenty a technologie. Do Číny tak odcestovaly k podrobným studiím padákové soustavy, přístroje pro zabezpečení životních podmínek v pilotovaných lodích, navigační aparatury, skafandry a dokonce i jeden korpus návratového modulu kabiny Sojuz. Čína se k tomuto ruskému podílu na vlastním pilotovaném programu nerada vyjadřuje a její představitelé neopomínají zdůraznit, že loď je celá čínským výrobkem. Čínský pilotovaný program tak chytil druhý dech. Devatenáctého listopadu 1999 nosná raketa CZ-2F po startu z kosmodromu Jinquan dopravila do vesmíru ke čtrnácti obletům naší modré planety kabinu Shen Zhou, což by se dalo přeložit jako "Božská loď". Loď je na první pohled velice nápadně podobná ruským kabinám Sojuz. Kompletní Shen Zhou má hmotnost 8400 kg, přičemž se skládá ze tří částí: přístrojové sekce pro manévrování a zajištění pobytu ve vesmíru, modulu pro posádku zvonovitého tvaru ve střední části a konečně orbitální části tvaru válce pro práci na oběžné dráze. Loď má dva páry panelů slunečních baterií - jeden na úseku přístrojovém, druhý na orbitální sekci (při prvním letu byl ovšem instalován jen pár na přístrojovém bloku). Při premiérovém letu nesla Shen Zhou na palubě mj. figurínu kosmonauta a několik čínských vlajek. Na druhý zkušební start jsme si museli počkat do ledna 2001. Zatímco předcházející Shen Zhou-1 byla označována jako "experimentální loď", v případě Shen Zhou-2 již média hovořila o "první bezpilotní kosmické lodi". Důvod je poměrně prostý - první let sloužil k základnímu zalétání (nejen kabiny, ale i rakety), takže šlo spíše o jakýsi "polotovar" kabiny bez mnoha klíčových systémů, v případě druhého šlo skutečně o odzkoušení plnohodnotné lodi. Ostatně, to nedávno připustila i Čína s tím, že první kabina byla původně určena pouze k pozemním testům a až po jejich úspěšném provedení kohosi napadlo, že by ji mohla poslat i na testovací misi do vesmíru... Shen Zhou-3 v březnu 2002 a Shen Zhou-4 v prosinci téhož roku už byly plnohodnotné kosmické lodě, které prověřily všechny aspekty plánovaných letů - zatím bez lidské posádky... PRVNÍ ČÍNSKÝ KOSMONAUT Patnáctého října 2003 byl startem nosné rakety CZ-2F z kosmodromu Jinquan zahájený první čínský pilotovaný let. Na palubě lodi Shen Zhou-5 byl podplukovník Jang Liwej. Co se náplně prvního čínského pilotovaného letu týká, byla poměrně jednoduchá - v průběhu čtrnácti obletů kolem zeměkoule měl kosmonaut dvakrát tři hodiny odpočinku, jinak se věnoval především monitorování systémů lodi. Mimo to stihl pořídit několik snímků zemského povrchu, absolvoval televizní přenos, vyzkoušel kosmickou stravu (mj. kuře s rýží a zelený čaj), pohovořil s ministrem obrany ČLR i s rodinou (manželka a syn). Po celou dobu letu neopustil své křeslo, pouze si odpoutal nohy. Takto "nezajímavá" náplň letu souvisí především s jednou skutečnost: šlo o zkušební misi, jejíž konečný úspěch či neúspěch závisel na jediném faktoru - na tom, zdali se kosmonaut vrátí živý. Proto byly na nejnižší možnou míru eliminovány veškeré aktivity, které nebyly pro provedení mise klíčové. Mimo kosmonauta byl na palubě i další "náklad": několik čínských vlajek a vlajka OSN, vlajka olympiády v Pekingu 2008 a také 2000 pamětních filatelistických obálek. Po splnění všech plánovaných aktivit na oběžné dráze zahájila loď Shen Zhou-5 návratový manévr a přistála ve vnitřním Mongolsku po letu dlouhém 21 hodin a 23 minut. Kosmonaut, ač viditelně unavený, byl schopen patnáct minut po přistání opustit vlastními silami kabinu. NAPODRUHÉ DVOJICE Nosná raketa CZ-2F s lodí Shen Zhou- 6 dne 12. října 2005, přičemž posádku tvořila dvojice Fei Junlong (velitel) a Nie Haisheng (operátor). Osm a půl hodiny po startu kosmonauti (stále ještě ve skafandrech) otevřeli (s použitím větší než předpokládané síly) průlez mezi orbitálním modulem a návratovým modulem (v něm startovali) lodi. Velitel Fei pak do orbitálního modulu vstoupil, překontroloval ho a následně vydal souhlas s odložením skafandrů. V průběhu letu byly v plánu lékařské, biologické, technologické a další experimenty. Dále kosmonauti zkoušeli všechny možné systémy lodi (klimatizační, termoregulační, hygienický...), testovali palubní kuchyni či opakovaně zjišťovali časovou náročnost svlékání a oblékání skafandrů. Kromě toho byl na pořadu dne také dálkový průzkum Země: sledovat znečištění moří a oceánů, atmosféry či stavu vegetace. A na řadu přišla i pozorování pro armádu... Šestnáctého října 2005 byl druhý čínský pilotovaný let završený hladkým přistáním po misi trvající 4 dny 19 hodin 32 minut a 46 sekund. ČLR opět propukla v bezmezný jásot. DALŠÍ ČÍNSKÉ VESMÍRNÉ PLÁNY Čína není příliš sdílná co se jejích dalších plánů na dobývání vesmíru týká. Něco málo sice čas od času zveřejní, ale zbytek si musíme domýšlet. Nicméně po letu Shen Zhou-6 ČLR přece jen zveřejnila část svých budoucích záměrů ohledně pilotovaných letů. Příští mise Shen Zhou-7 bychom se měli dočkat až na podzim 2007. Let má opět znamenat kvalitativní skok kupředu, protože v jeho rámci dojde k realizaci výstupu do otevřeného prostoru ve skafandru. Letět by měla rekordní tříčlenná posádka. Nezodpovězenou otázkou je, zdali výstup uskuteční jeden nebo dva členové. Doba letu by měla být podobná jako u Shen Zhou-6: tedy pět až sedm dní. Další čínské plány jsou značně mlhavé. Faktem je, že Shen Zhou-8 a -9 by měly letět v bezpilotním režimu, znovu s kosmonauty poletí až číslo deset. V této souvislosti oficiálně zaznělo časové rozmezí 2009 až 12, což je velmi široká formulace. To je samozřejmě zapotřebí blíže osvětlit: po Shen Zhou-7 má dojít k dalšímu pokroku, a to spojení dvou objektů ve vesmíru. Podle některých zpráv mají starty osm až deset následovat s jednoměsíčním odstupem a spojením těchto tří lodí vznikne malá orbitální stanice. To ale přináší řadu otázek (např. že Čína dosud nemá odzkoušené spojování ve vesmíru a najednou by během krátké doby chtěla realizovat dvě ambiciózní "stykovky"). Navíc představitelé čínské kosmonautiky opakovaně zdůrazňovali, že letem Shen Zhou-8 skončí mise zkušební a že od té doby nebude pokračovat vývoj lodi, nýbrž jen její sériová výroba. Kromě toho konstrukce lodi Shen Zhou (pokud by nebyla radikálně přepracována) neumožňuje připojení hned dvou dalších lodí. Takže je pravděpodobnější, že Shen Zhou-8 v bezpilotním režimu (ale proč?) bude nacvičovat setkání s nějakým objektem (třeba samostatně vypuštěná cílová družice nebo orbitální modul předchozí lodi). A bezpilotní devítka následně poslouží pro cíl pilotované desítce... Upozorňujeme ale, že toto jsou jen spekulace - oficiální informace byly uvedené v předchozích odstavcích, nicméně tyto mají mnoho mezer, nejasností a otazníků. A CO MĚSÍC? Stejně tak nejasné je budoucí směrování čínské kosmonautiky. Nejpravděpodobnější cesta je využívání malých orbitálních stanic (odvozených z lodí Shen Zhou) a později i vypuštění stanice větší (dvacetitunové). Není ovšem pravdou, že Čína se chystá v dohledné době vyslat své kosmonauty na Měsíc. To je často opakovaný mýtus. Oficiální čínský program průzkumu Měsíce je následující: 2007 start umělé družice Měsíce Chang´e, cca 2012 start automatu, který má na povrchu Měsíce hladce přistát, a kolem roku 2017 automatický odběr vzorků hornin z našeho přirozeného souputníka a jejich návrat na Zemi. Uvědomme si, že Čína v dohledné době nebude disponovat potřebnou infrastrukturou, zkušenostmi nebo dostatečně silným nosičem. I zamýšlená raketa CZ-5 dosud nebyla schválena k vývoji (a od okamžiku, kdy se tak stane, může z nového kosmodromu Hainan startovat nejdříve za šest a půl roku za předpokladu bezproblémového vývoje). A i ona bude s nosností 25 tun na samých hranicích možnosti realizace automatického odběru lunární horniny (2017). Navíc čínští představitelé jsou velmi opatrní ve financování dalších programů, protože místní kosmonautika je nyní budována velmi extenzivně (nové generace vědeckých družic, meziplanetární lety, navigační systém Beidou apod.) a další investice už by mohly znamenat její "přehřátí". Ostatně, to je hlavní důvod, proč stále nebyl udělený oficiální souhlas s vývojem nosiče CZ-5. Prostě: čínská kosmonautika má dnes rozděláno mnoho projektů a rozjíždění nových by znamenalo jen další rozmělňování prostředků. Tomuto ostatně odpovídají i oficiální prohlášení kolem letu Shen Zhou-6, které se dají sumarizovat: "Nenecháme se zatáhnout do kosmických závodů se Spojenými státy, půjdeme svou vlastní cestou a svým vlastním tempem." Zprávy o čínských kosmonautech na Měsíci tak patří do kategorie nepřesných překladů (záměna bezpilotního přistání v roce 2017 za výpravu pilotovanou) nebo ji lze přičíst na vrub fantazii mnoha senzacechtivých či s realitou neobeznámených novinářů TOMÁŠ PŘIBYL