Badatelé japonské Toyohashi University of Technology postavili biohybridní mikrosystémy, v nichž se uplatnili mikroskopičtí nálevníci vířenky (Vorticella). Použili při tom nový postup, který dovoluje využít živé vířenky v kombinaci s pohyblivými strukturami v soustavě mikrokanálků. S tímto biohybridním systémem badatelé dokázali převést lineární pohyb na rotaci. V dnešní době jsou k ovládání podobných mikrosystémů nezbytné složité ovládací prvky, které jsou obvykle dost velké a objemné. Proto se je vědci a inženýři snaží nahradit. Jednu ze zajímavých alternativ představují živé buňky. Taková buňka musí vykonávat mnoho různých funkcí jak ve svém metabolismu, tak i při reakcích na okolní prostředí. Buňky jsou vlastně dostatečně inteligentní autonomní entity, které je tudíž možné využít v chytrých mikromechanických systémech. Japonský tým si vybral vířenku konvalinkovou (Vorticella convallaria). Jde o nálevníka, jehož součástí je asi 100 μm dlouhá stopka, kterou vířenka může podle potřeby smršťovat a natahovat. Vířenka teda vlastně funguje jako autonomní lineární pohonná jednotka. Když badatelé zkombinovali vířenky s jejich stopkami a pohyblivé mikrostruktury, vznikl autonomní mikrosystém. Konstrukce podobných biohybridních mikrosystémů v prostředí mikrokanálků je ale obtížná, takže japonský tým musel vyvinout nový postup k umisťování živých vířenek na předem zvolené místo a zároveň i postup pro sestavení celého mikrosystému, který by byl biokompatibilní a vířenky by nezabil nebo významně neomezil jejich projevy. Badatelé při tom využili působení magnetického pole. Výsledkem jejich snažení byl mikrosystém, v němž vířenky pracují jako ventily ovládané pomocí změn koncentrace iontů vápníku v prostředí. Podobné biohybridní mikrosystémy bude možné využít v celé škále aplikací od laboratoří na čipu přes nositelné mikrosystémy až po aplikace v biomedicíně.