Výzkumníci z americké Northwestern University, jejichž studie o tzv epidermální („kožní“) virtuální realitě byla publikována v časopise Nature, obohacují virtuální realitu o vysoce realistické vnímání pomocí hmatu. Díky výsledkům jejich práce by i například izolace během pandemií mohly být snesitelnější. Tradiční technologie virtuální a rozšířené reality (VR a AR) k navozování pocitů a vnímání virtuálního světa a jeho propojení se světem fyzickým standardně využívají vizuální a zvukové podněty. Nejrozšířenější systémy VR a AR používají displeje, akcelerometry a reproduktory umístěné na hlavě prostřednictvím brýlí či helmy jako základ přenosu vjemu trojrozměrných, počítačově generovaných prostředí, která mohou existovat izolovaně, nebo dotvářet prostředí skutečné. Virtuální a rozšířená realita tedy pracují především se zrakem a sluchem, zatímco hmat bývá většinou opomíjen, nebo se vjemy přenášené jeho prostřednictvím omezují například na vnímání vibrací. Nové senzorické rozhraní, na kterém pracují výzkumníci z americké Northwestern University, by však mohlo výrazně kvalitativně zlepšit uměle vytvářené vjemy a významně posunout možnosti VR a AR nejen v oblastech komunikace a zábavy, ale také ve zdravotnictví nebo průmyslu. Jedná se o bezdrátovou, bezbateriovou platformu elektronických systémů a haptické (dotykové) rozhraní, které je možné jemně laminovat na zakřivené povrchy pokožky a jejich prostřednictvím přenášet informace – vjemy – prostřednictvím časoprostorově programovatelných vzorů lokalizovaných mechanických vibrací. Zjednodušeně má systém podobu miniaturních vibračních aktuátorů (opak senzorů, tedy jde o prvky převádějící informaci např. na mechanickou energii) zabudovaných do tenkého, měkkého a ohebného materiálu. Prototyp o velikosti 15 × 15 cm přilne díky lehce lepivému silikonovému polymeru na kůži, a tak nevyžaduje žádné další upevňovací prvky. Systém pomocí technologie NFC bezdrátově komunikuje i získává energii, takže nevyžaduje ani žádné kabely, ani baterie. Integrované miniaturní „jehličky“ milimetrových rozměrů pak společně vyvářejí pocity dotyku na odpovídajících místech pokožky. Každý z těchto bodů lze ovládat nezávisle a měnit jeho stav až 200krát za sekundu. Frekvenci i amplitudu každého aktuátoru je možné jednoduše přizpůsobovat i za běhu aplikace pomocí speciálního grafického rozhraní. Zatím je k dispozici např. rozhraní na dotykovém displeji tabletu nebo smartphonu, kam uživatel (nebo někdo jiný, aplikace apod.) může kreslit příslušný vzor, a ten se pak aktivuje i na kůži. Pomocí dotykového displeje lze ovládat také intenzitu (tlak) příslušného dotyku. Aplikace technologie by mimo jiné mohla přinést výrazný posun ve hrách nebo mezilidských kontaktech na dálku, což je v dnešní době obzvláště akcentované téma. Díky technologii by totiž mohlo být možné přenést i dotykové informace, jaké vyvolá například podání ruky, poplácání po rameni či pohlazení, a to prakticky on-line, jen s minimálním zpožděním. Autoři výzkumu však hlavní uplatnění hledají především v telemedicíně a při vytváření pomůcek pro postižené. Systém např. vyzkoušel americký vojenský veterán Garrett Anderson, který v Iráku přišel o pravou ruku pod loktem. Díky „chytré náplasti“ vnímá například i to, jak silně svírá předměty prsty protézy. Díky tomu může nyní podávat ruku nebo brát do umělých prstů křehké předměty bez rizika, že je rozdrtí. Navíc by tímto způsobem mohlo jít bojovat i s fantómovými bolestmi. Autoři výzkumu chtějí v budoucnu do zařízení přidat aktuátory, které by mohly vyvolávat/přenášet i pocity tepla. Samotná chytrá kůže by v další generaci mohla být dostatečně tenká a pružná, aby se mohla stát přímo součástí oblečení. Lidem s postižením nebo hráčům her by pak stačily speciální košile či jiné části oděvu. Pocit doteku bývá oproti „distančnímu“ zraku každopádně spojen s bezprostředními emocemi, takže do augmentované reality určitě patří. V současné době se pak nutně nabízí i využití v době pandemií, kdy může zprostředkovaně přinést i podstatné vylepšení mezilidských kontaktů všude tam, kde to aktuálně napřímo není možné.ení možné. /mim/
