Na první pohled – titulek z Říše snů. Co do podstaty problému i nástrojů pro jeho eliminaci. Při detailnějším pročtení: pro čtenáře-plátce stále dražší energie je to spíše provokující protiklad z kategorie Pachatel se vrací na místo činu. Proč právě nyní věřit svému poslanci, že dotyčný (konečně!) prozřel, uvědomil si chybnost své předchozí podpory štědrému toku subvencí pro AZE (zejména fotovoltaických) a po chvályhodném zpytování svědomí je odhodlán napříště jen ke správným činům. Česká média z počátku března podobné (a ještě dramatičtější) titulky hltala. Stalo se tak po zasedání hospodářského výboru sněmovny. Třebaže probíhal za zavřenými dveřmi, v Čechách šídlo v pytli neutajíš. A po několika byť stručných glosách jeho šéfa (bývalého i potenciálního ministra průmyslu a obchodu) Milana Urbana začaly z mediálního břehu sršet i konkrétní cifry. Třeba v podobě apelu na vládu, aby už v II. pololetí tohoto roku předeponovala (odkud asi?) rovnou 2 mld. Kč, které by zmírnily stále citelnější dopady předchozích a notně velkorysých subvencí do AZE. A když sklouzne debata na peníze, v českých luzích a hájích se okamžitě najde řada „odborníků“ a „analytiků“. Ti hbitě spočetli, že kupř. za citované 2 mld. Kč by ERÚ mohl podat návrh na snížení stávajících poplatků na AZE o 5,5–6 %. V korunovém vyjádření by postižené firmy a domácnosti mohly platit namísto 619 Kč za 1 kWh třeba 583 Kč. „Přesně jako za časů našich babiček,“ komentoval popisovanou situa ci čtenář P. D. z Havířova. „Vlk se nažere a koza zůstane celá! Akorát že český alternativněenergetický vlk má v občance povolání napsáno solární baron…“ Nic proti úlevám v rozpočtech výrobní i komunální sféry! Nic proti promyšlenému zlevnění předražené energie a tepla pro domácnosti! Jenže ona nesnesitelná lehkost nikoliv bytí, ale rozhodování o takto důležitých otázkách (navíc na politicky významném fóru) musí skutečné odborníky a uvážlivé občany vyděsit. A zároveň evokovat otázku: to naši zákonodárci podobně rychle a snadno rozhodovali před pár roky i v opačném gardu o současných nemravných dotacích? Kdo konkrétně a proč tehdy nevyvinul ani minimální úsilí, aby si spočítal předem a do všech důsledků drastické dopady finančního zvýhodnění úzké malé skupiny majitelů a provozovatelů rychle montovaných fotovoltaických zdrojů na úkor reálných možností a potřeb českého průmyslu, komunální sféry i občanů? Každý krok k nápravě pokřiveného subvenčního systému, jenž se ve světě nechvalně proslavil jako „solární boom po česku“, je žádoucí. Čím dříve a čím racionálněji bude realizován, o to lépe. Jenže zbožnými přáními cesta k světýlku na konci tohoto vpravdě gigantického tunelu vydlážděná není. Management ERÚ správně připomíná, že každá náprava musí mít zákonnou oporu. A ekonomové (nyní už zavčasu a snad i dostatečně hlasitě) zdůrazňují, že na podobné úlevy třeba nejdříve vytvořit adekvátní bázi a ruku v ruce s tím nevystavit český stát riziku mezinárodních arbitráží. Současnému vedení Hospodářského výboru parlamentu i ERÚ třeba za jejich snahu hledat a nalézt řešení poděkovat. Ruku v ruce s tím dopřát čas orgánům činným v trestním řízení, aby celou causu po auditech ERÚ v souladu s platnými zákony prošetřily. A od kabinetu žádat nejenom zevrubnou analýzu, ale i sled jednotlivých opatření k nápravě problémů. Bude-li to z hlediska napnutého státního rozpočtu vůbec možné, pak i zevrubný rozbor našich možností uhasit současný požár okolo AZE. Po zlaťáky naplněné solární stodole, totiž začali šilhat i další nepoučitelní sousedi, resp. zastánci zelené energie. Paradoxně a naštěstí: nové miliardy a biliony korun na subvence i pro ně jsou (doufejme v to) v nedohlednu. B. Doubravský
