Energetická skupina ČEZ, kterou ze 70 % vlastní stát, prozkoumá možnosti těžby lithia u Cínovce v Krušných horách. Firmě European Metals Holdings (EMH ), která má na těžbu přednostní právo, poskytne půjčku dva miliony eur (51 milionu korun). ČEZ se do konce roku rozhodne, jestli do EMH kapitálově vstoupí, nebo si nechá půjčku vrátit. Česká energetická společnosti se o dalším postupu, tedy vrácení půjčky či naopak navýšení kapitálu v EMH, rozhodne na základě analýz a kontrol stavu a rozsahu zásob v Krušných horách, které by měly proběhnout do konce roku. Rozhodnutí o vstupu ČEZ do podniku trh jednoznačně vnímá jako spíše politické než obchodní. „Angažmá ČEZ je třeba primárně chápat tak, že stát si jeho prostřednictvím snaží udržet kontrolu nad potenciální těžbou lithia. Z celé záležitosti se před volbami v roce 2017 stalo politikum. Současná vláda premiéra Babiše (ANO) nechce riskovat, aby veřejnost získala dojem, že potenciál cínoveckého lithia promrhává. Nebo že případnou těžbu přepouští zahraničním či zcela soukromým subjektům,“ řekl pro agenturu ČTK analytik Czech Fund Lukáš Kovanda. Skupina ČEZ v předchozích letech vstup do podniku odmítala. ČEZ se v minulosti do průzkumu ložiska lithia a jeho možné těžby odmítal zapojit s obecně přijímaným zdůvodněním, že těžba lithia a jeho zpracování nezapadá do jeho obchodní strategie. Vedení tehdy rozhodnutí zdůvodnilo tím, že firmě chybějí odborníci a také zkušenosti s tímto druhem podnikání. Generální ředitel společnosti ČEZ Daniel Beneš ovšem po oznámení vstupu do společnosti EMH prohlásil, že svět se mění, a ČEZ proto změnil svou podnikatelskou strategii. Rozhodl se do slibného byznysu kvůli rozvoji elektromobility naskočit. Dobré pro firmu Událostí posledních dní dokládají, že i stát de facto uznal přednostní právo společnosti EHM na případnou těžbu lithia na Cínovci. Zrušení před parlamentními volbami tolik probíraného memoranda nemělo žádný faktický dopad. Zcela se také vytratily úvahy o možném angažmá společnosti Diamo, která podle některých politiků měla těžbu provádět. Ta se zmítá ve vlastních problémech a na podobný projekt nemá volné kapacity. Na druhou stranu, společnost EHM měla v posledních dvou letech velké potíže pokročit ve svém projektu. V červenci Ministerstvo životního prostředí oznámilo, že EMH neudělila souhlas ke stanovení dobývacího prostoru. Těžaři tedy také dospěli k názoru, že jim nezbývá než najít si pomoc na české straně. Richard Pavlik, jednatel firmy Geomet, pro Český rozhlas řekl: „Jednoznačně ten důvod je takový, že jsme chtěli, aby se ten projekt vůbec zprůchodnil. Bylo jasné, že bez toho, abychom se nějakým způsobem zapojili tady do toho procesu spolu s nějakým českým partnerem nejlépe se státní účastí, tak ten projekt nebude průchodný.“ Rozhodnutí mělo v první chvíli dopad především na hodnotu samotné firmy. Její akcionáři si první den po oznámení rozhodnutí polepšili zhruba o 150 milionů korun. Akcie těžaře, který skrze svou českou dceru Geomet vlastní práva na hlubinnou těžbu lithia na krušnohorském Cínovci, totiž během úterka podražily na londýnské burze o rovnou pětinu na své maximum od února loňského roku. Australský těžař má na londýnské burze aktuálně hodnotu v přepočtu na hranici jedné miliardy korun. České lithium je pro firmu jediným byznysovým projektem, australská firma za sebou zároveň za dobu své existence nemá žádný ziskový rok. Co je pod zemí Případná těžba v České republice bude vždy v cenové nevýhodě proti těžbě na jiných ložiscích, především na solných jezerech v Jižní Americe, zejména v Argentině a Chile. Právě nové lithiové projekty a plánované rozšíření produkce největších těžebních firem v těchto zemích by mohly do roku 2025 zvýšit globální dodávky na trh asi o 500 000 t ročně. To však bude mnohem více, než by podle některých analýz měla růst poptávka. Cena lithia v posledních několika letech nejprve prudce stoupala, v posledních měsících se ovšem vrátila zhruba na stejnou úroveň jako před třemi lety. Další vývoj je nejasný. Investiční banka Morgan Stanley ve svých analýzách odhaduje, že letošní rok je posledním, kdy bude na globálním trhu lithia nedostatek. Podle některých odhadů by ho mohl být v blízké době na trhu výrazný přebytek a situace by se v dalších pěti letech mohla změnit jen těžko – to by musel nástup elektromobility nabrat výrazně rychlejší tempo než dosud. Navíc rozvoj těžebních lokalit v posledních letech byl na poměry oboru poměrně rychlý. V případě solanek jde o proces relativně přímočarý a vyzkoušený, v jiných částech světa pak „lithiová horečka“ přinutila těžební společnosti zkoušet i novější postupy. Pro plány těžby v Čechách je zajímavý a do jisté míry nebezpečný konkurenční projekt těžby v srbském Jadaru. Ten provozuje těžařský gigant Rio Tinto, který má se srbskou vládou výrazně lepší vztahy než EHM s vládou českou. Těžba by na něm mohla začít možná už v roce 2023, a pokud se tak stane, srbské lithium by mohlo pokrýt velkou část evropské poptávky. Která, dodejme, v tuto chvíli není příliš velká. Cínoveck á směs Jistou výhodou je, že cínovecké horniny shodou geologických okolností obsahují řadu různých kovů, takže obrazně řečeno mohou vyjít vstříc změněné poptávce. Samotná těžba lithia by se zřejmě nevyplatila bez využití cínu a wolframu v hornině. Vzhledem k charakteru těženého materiálu by jeho zpracování probíhalo v několika krocích. Separace wolframu a cínu by probíhala odstředivou silou, protože nerosty, ve kterých tyto dva prvky jsou na Cínovci obsaženy, jsou poměrně těžké. Cinvaldit, tedy nerost obsahující lithium, lze z rozdrcené rudy získat magnety, jak to plánuje Cínovecká deponie (pro tuto metodu se u nás někdy používá půvabný termín magnetické rozdružování, o který jsme vás nechtěli ochudit). Jde o účinný proces; na základě pokusů už i v měřítku řádově tun materiálu se dá čekat výnos kolem 90 %, což je z hlediska těžařů výrazné plus. Pokud se nějaká těžba na Cínovci vůbec rozběhne, bude probíhat pod zemí. Zcela hypoteticky by bylo možné rudy těžit i povrchově, protože jedna část ložiska dosahuje až k povrchu (a za bývalého režimu se tato možnost i zvažovala). Ale otevření lomu v centru Cínovce připadá v úvahu, pouze pokud se ČR znovu změní na tvrdou diktaturu. Místo toho by se horníci měli vrátit pod zem do stejných míst, v jakých se pohybovali do ukončení těžební činnosti na začátku 90. let. Postup by ovšem vypadal zřejmě trochu jinak a z mnohem větší části by se odehrával pod zemí. V Evropě dnes lze jen těžko otevřít důl tradičního typu s výsypkami roztroušenými po krajině. Podle prezentovaných plánů by snad mohla většina přidružené činnosti, včetně oddělování rud od hlušiny, probíhat v podzemních prostorách dolu. Na povrchu by během provozu nemělo být prakticky nic k vidění, kromě dopravníku k železničnímu nádraží u Dubí, odkud by se materiál vozil do nějakého zpracovatelského závodu. Podzemní řešení by mělo nejen pomoci splnit ekologické požadavky na provoz a zaručit podporu místních obyvatel, ale také minimalizovat náklady na dopravu. Co by se dělo se surovinou? Strategie státu při těžbě a využívání zdrojů lithia musí primárně vycházet z platné státní surovinové politiky. Ta jasně stanoví tezi: „Domácí surovinové zdroje přednostně využívat na území ČR.“ Z tohoto pohledu je evidentní, že stát má zájem, aby byla v budoucnu získaná surovina zpracovávána na našem teritoriu, ideálně v blízkosti ložiska. To je jak ekonomické, tak ekologické. Stát dále deklaruje zájem, aby míra finalizace při zpracování českého lithia byla co nejvyšší. To znamená minimálně do podoby uhličitanu lithného, či v ještě lepším případě do podoby produktu s vyšší přidanou hodnotou.
