Pokud máte potíže s polykáním léků, tak následující text v zájmu zachování klidu mysli snad raději ani nečtěte. Mohli byste se vyděsit, co všechno budete muset polykat v blízké budoucnosti. Skupina australských vědců totiž v časopise Nature Electronics představila výsledky první studie polykatelného senzoru na analýzu plynů v těle lidských pacientů. Nejde o první polykatelný senzor vůbec, některé typy jsou už i komerčně dostupné, jde o první, který měří koncentrace z medicínského hlediska zajímavých plynů v našem trávicím traktu. Zhruba 2,5 cm velká kapsle obsahuje elektroniku, která může měřit hladiny oxidu uhličitého, vodíku a kyslíku. Ty v našem žaludku a především ve střevech vznikají díky aktivitě bakteriální mikroflóry, která se živí nestrávenými zbytky našeho jídla. Hladiny měří průběžně a vysílá je do telefonu, který dotyčný musí mít někde na těle (čímž myslíme v kapse, nic drastičtějšího). Až do chvíle, než ho tělo – řekněme tradiční cestou – vyloučí. Autoři vynálezu doufají, že tato měření by mohla pomoci indikovat, jak nemocnému (ne) funguje trávení, zda by například nepotřeboval omezit nějaké potraviny a jiných přijímat naopak více atp. Ale sami rovnou přiznávají, že medicínské přínosy přístroje jsou zatím nejasné. Zatím totiž lékaři nemají zcela jasnou představu, co by se z podobných hodnot dalo vyčíst. V prvním pokusu se ukázalo, že podle množství kyslíku v okolí kapsle lze snad poměrně spolehlivě určit, kde přesně v trávicím traktu se nachází. Také se zdá, že zvýšený obsah vláknin ve stravě nejen prodlužuje cestu detektoru střevem a vede ke zvýšení obsahu vodíku. A změny ve složení stravy měnily i množství ostatních měřených plynů, a tak existuje celkem reálná naděje, že i tenhle nenápadný vynález by mohl přispět k pochopení fungování našeho trávicího traktu a vlivu v něm žijící mikroflóry na naše zdraví. To je v posledních letech poměrně zajímavé pole, které se otevřelo do značné míry díky novým technologiím, především díky tomu, že v posledních zhruba deseti letech je možné analyzovat drobné úlomky bakteriální DNA ve stolici. Je to pole plné zajímavých výsledků, ale jejich vliv na medicínskou praxi zatím nebyl až tak veliký, jak někteří doufali. Třeba ho další nová technologie pomůže popostrčit o další kousek vpřed.
