České ovzduší má problém – topení uhlím a automobilovou dopravu

Emise znečišťujících látek ze spalování tuhých fosilních paliv v lokálních topeništích, které vznikají při vytápění zhruba půl milionu bytů, jsou v mnoha krajích hlavní příčinou špatné kvality ovzduší v České republice. Důvodem jsou zastaralá spalovací zařízení v domácnostech (kamna nebo kotle ústředního topení), ve kterých se mnohdy spaluje nevhodné a nekvalitní palivo, jež nevyhovuje požadavkům kotle. V řadě případů dochází dokonce ke spalování komunálního odpadu. Zdravotní rizika plynoucí ze znečištění ovzduší z těchto spalovacích zdrojů jsou vysoká. Nedávno se na toto téma v Brně sešli odborníci z celé republiky spolu s představiteli českých obcí a měst. Největším problémem kvality ovzduší v České republice jsou vysoké úrovně znečištění ovzduší prachovými částicemi. Stanovené imisní limity pro prachové částice PM10, které platí od 1. ledna 2005, byly překročeny v roce 2005 i 2006, a to nejen lokálně, ale i plošně, i mimo území měst a hustě osídlených oblastí. K překročení denního imisního limitu pro PM10 došlo v roce 2005 plošně po celém území České republiky, a to i v lokalitách, které byly doposud považovány z pohledu kvality ovzduší za spíše bezproblémové. K překročení této přípustné úrovně znečištění ovzduší došlo na 35 % území. Znamená to, že přibližně 66 % populace ČR bylo vystaveno nadlimitním úrovním znečištění ovzduší prachem. V roce 2006 byl denní imisní limit překročen na 29 % území, což zasáhlo 62 % populace. Roční imisní limit byl překročen na 2,3 % území, což znamená zhoršení oproti loňskému roku (kdy se to týkalo 1,5 % území). V kvalitě ovzduší se ČR řadí k nejhorším státům EU – prachové znečištění u nás dosahuje zhruba 150 % průměru EU-25. „Příčinou překračování imisních limitů jsou především skupiny obtížně regulovatelných zdrojů znečišťování ovzduší – tedy domácnosti, vytápěné tuhými fosilními palivy a automobilová doprava,“ říká ředitel odboru ochrany ovzduší MŽP Jan Kužel. „MŽP předložilo vládě v červnu Národní program snižování emisí, který obsahuje soubor konkrétních úkolů pro MŽP i další ministerstva,“ pokračuje ředitel Kužel. Program se zaměřuje především na snižování emisí těch látek, které mají přímý negativní vliv na lidské zdraví, vegetaci a ekosystémy – tedy především jemných prachových částic (PM10 a PM2,5) a polycyklických aromatických uhlovodíků. /mžv/