Autor vítězného snímku České
astrofotografie měsíce za září 2008
Jan Hovad se svým dalekohledem
a fotoaparátem strávil prakticky
každou letní jasnou noc pod hvězdnou
oblohou a po téměř 46 h čistého
fotografického času nutil fotony
přicházející od hvězd a mlhovin
v souhvězdí Labutě dopadat na čip
fotoaparátu. Z 29 individuálních
snímků pak po hodinách sesazování,
kalibrace a barevných korekcí
vytvořil úžasný snímek.
Jako by se nepatrně pootevřela tajná
dvířka do temného pohádkového pekla
prosvíceného rudými mihotavými plameny
žhavých ohňů. Zde na obloze však
místo plamenů září ionizovaný vodík,
který protkán cáry temných neprůhledných
mlhovin vytváří bizarní tvary
Severní Ameriky, Pelikána a dalších snad
již nepojmenovatelných útvarů.
Samotná mlhovina Severní Amerika,
astronomicky známá jako NGC
7000, je kolébkou nových hvězd,
které ve vzdálenosti 1500 světelných
roků tlakem hvězdného větru rozfukují
okolní plyn a jemně tak dotvářejí
modelaci temnými mlhovinami.
Pozadu nezůstává ani mlhovina
Pelikán (IC 5070), která spolu
se Severní Amerikou tvoří rozsáhlou
pracho-plynnou hvězdotvornou
oblast o průměru padesát světelných
let. Která z hvězd však způsobuje onu
ionizaci, a tedy i zviditelnění vodíkových
mračen, je dodnes nevysvětlenou
záhadou.
Není to však pouze tyglík plynů
a prachu prosvícených mladými hvězdami,
co můžeme na snímku spatřit.
Srpkovitá mlhovinka v pravé části
snímku obklopuje stárnoucí a velmi
horkou hvězdu WR 136. Tato hvězda,
která si ještě donedávna jako rudý
veleobr pomalým hvězdným větrem
vytvářela okolo sebe rozsáhlou plynnou
obálku, přešla na konci svého
života do fáze hvězdy Wolf-Rayetovy
a začala formou hvězdné vichřice
rychlostí až šest milionů kilometrů za
hodinu vyfukovat svou hmotu do okolí.
Tato hmota stlačuje a zahřívá okolní
plyn, který pak na obloze září jako
Srpková mlhovina NGC 6888.
