Sandersovo divadlo na půdě ctihodné Harvardovy univerzity ovládla v noci ze čtvrtka na pátek 20. září našeho času opět vědecká recese. Konalo se tam totiž 24. předávání tzv. Ig Nobelových cen. („Ignoble“ znamená nevážný.) Novinkou bylo, že na ceny dosáhly hned ve dvou kategoriích vědecké týmy s významnou českou účastí. Každoročně udělovaná Ig Nobelova cena poukazuje na práce, které jsou něčím neuvěřitelné, zvláštní a obvykle přinejmenším jejich název vzbuzuje úsměv. To neznamená, že by šlo o „špatnou vědu“. „Jsou to studie, které člověka nejdříve rozesmějí a pak ho donutí k zamyšlení“, jak uvádějí pořadatelé soutěže. Z českých vědců získal toto ocenění jako první Jaroslav Flegr z Přírodovědecké fakulty v Praze. Cenu v oboru „Veřejné zdraví“ získal spolu s kolegy z USA a Indie za snahu odpovědět na otázku: „Je nebezpečné mít kočku?“ Oceněná práce je jednou z mnoha studií Flegrova týmu, které se zabývají souvislostí mezi nákazou parazitem zvaným toxoplazma a změnami v lidském chování. Tým z Přírodovědecké fakulty postupně sbírá další důkazy, které ukazují, že vliv toxoplazmy na lidské hostitele a jejich chování by mohl být značný a velmi různorodý. Parazit by mohl ovlivňovat tvar našeho obličeje a možná se také může šířit nechráněným sexem. V tomto konkrétním případě nechali výzkumníci vyplnit psychologické testy necelé dvě stovky žen a zjišťovali, zda existují nějaké osobnostní rozdíly mezi nakaženými a nenakaženými toxoplazmou. Ukázalo se, že nakažené ženy mají v průměru o něco vyšší inteligenci, méně často mají pocit viny nebo výčitky a zřejmě jsou i o něco popudlivější. Spolunositeli ceny v kategorii „veřejné zdraví“ se stali vědci z USA a Indie, kteří ve zdravotnických statistikách popsali překvapivě velkou souvislost mezi kočičím kousnutím a depresí postiženého (celkem 1,3 milionu pacientů). Zjistili, že zhruba 40 % pacientů, které kousla kočka, byla někdy diagnostikována deprese. Souvislost může být samozřejmě zcela náhodná, ale autoři ji považují za zajímavý příspěvek do debaty o celkovém vlivu vlastnictví domácích mazlíčků na zdraví (podle řady studií má domácí zvíře pozitivní vliv, ale tento výsledek nepotvrzují všechny beze zbytku). Češi podruhé Druhým českým oceněným byl dlouholetý „favorit“ na získání této ceny, tým kolem v Německu působícího českého vědce Hynka Burdy, jehož členy jsou především odborníci z ČR. Skupina se dlouhodobě věnuje vnímání magnetického pole vyššími živočichy. V roce 2008 přišli s prací o statistické souvislosti mezi postavením pasoucích se krav a orientací magnetického pole Země. Velmi zjednodušeně řečeno: na základě satelitních snímků dospěli k závěru, že pasoucí se skot se ve zvýšené míře staví podél orientace magnetického pole naší planety, tedy směrem k magnetickému severu či jihu. Hypotézu, že i vyšší živočichové jsou citliví k magnetickému poli Země, prověřovali u dalších zvířat, divokých i domestikovaných. Ocenění získali za práci z roku 2013, ve které sledovali postavení psů k magnetickému poli během „úlevy“. Podle výsledků se i psi ve chvíli, kdy je stabilní magnetické pole, orientují ve větší než náhodné míře ve směru k magnetickému severu či jihu. Vnímání magnetického pole u živočichů, takzvaná magnetorecepce, i přes tyto výsledky zůstává nevyjasněnou záležitostí. I v Čechách se našla poměrně velká skupina skeptiků, která se závěry studií nesouhlasí. Debata skončila patem: ani jedna ze stran se nenechala odpůrci ve sporu přesvědčit. Vzhledem k tomu, že pro biologii je to spíše okrajové téma, může tento spor bez rozřešení doutnat ještě roky. Li dí bude stále přib ývat Ještě celé toto století by nás mělo nejspíše přibývat. To je závěr studie zveřejněné v internetové verzi časopisu Science týmem odborníků z OSN a amerických univerzit. V roce 2100 bude podle ní na planetě s velkou pravděpodobností více než 10 miliard lidí a možná i více než 13 miliard. Dnes je nás cca 7,2 miliardy. Vědci se pokusili vylepšit odhady OSN, která své odhady zveřejňuje každé dva roky. Využili dat světové organizace pro jednotlivé státy a vytvořili podrobný model pro celý svět. Tak jako v jiných podobných případech není výsledkem jedno číslo, ale rozptyl hodnot s určitou pravděpodobností. Autoři tedy říkají, že 95 % výsledků jejich demografického modelu říká, že v roce 2100 bude na Zemi 9 až 13,2 miliardy lidí. Neznamená to samozřejmě, že tomu tak na 95 % bude. Model není „svět v malém“, ale jen výpočet na demografických údajích. Neobsahuje třeba odhady dopadu zvýšeného tlaku na zdroje (jídlo či orná půda). Můžeme si to představit ještě jinak: více než 12 miliard lidí by podle modelu mohlo být na Zemi s pravděpodobností kolem 25 %. Více než 10 miliard obyvatel pak už se zhruba 80procentní pravděpodobností, tedy velmi jistě. A naopak méně než 9 miliard s minimální pravděpodobností kolem 5 %. Veliký rozptyl naznačuje, kolik je ve hře proměnných. Jaké jsou hlavní neznámé? Demografickou „bombou“ by se mohla podle autorů odhadu stát především Afrika. Na její vrub patří prakticky celý předpokládaný populační růst. Dnes má kontinent zhruba miliardu obyvatel, v roce 2100 by jich měl mít mezi 3,1 až 5,7 miliardy (interval s 95% pravděpodobností). S 50% pravděpodobností bude obyvatel Afriky více než 4,2 miliardy. Zajímavým trendem je také stárnutí populací i dnes mladých zemí. Například Brazílie má dnes více než osm lidí (8,6) v produktivním věku na jednoho seniora (nad 65 let). V roce 2100 by měl být tento poměr při zachování dnešních trendů kolem 1,5 (přesněji s 80% pravděpodobností v intervalu 1,0–2,0). To je výrazně méně než v Japonsku, kde je dnes tento poměr 2,6. Podobně na tom může být Indie (dnes 10,9; v roce 2100 s 80% pravděpodobností mezi 1,5–3,2) nebo Čína (z dnešních 7,8 na 1,4–2,3).
