Podél evropských břehů vznikají stovky větrných elektráren ročně. To má své opodstatnění: na moři fouká silnější a stabilnější vítr než na pevnině a není třeba řešit případné problémy související s nespokojeností místních obyvatel, s hlučností elektráren nebo narušením rázu krajiny. Do roku 2020 by tak evropské větrné farmy měly produkovat 40 GW elektrické energie. Výhody mořských větrných parků jsou však vykoupeny jejich podstatně komplikovanější instalací a servisem. Při pravidelném servisu větrné elektrárny na moři nezbývá technikům nic jiného, než se k ní vydat buď lodí nebo vrtulníkem. Stejným způsobem se musí dopravovat veškeré vybavení a díly potřebné k odstranění případných závad. Vzhledem k umístění elektráren se jedná o časově náročnou a nákladnou akci. Kvůli rostoucímu počtu obtížně dostupných větrných farem na moři je tento způsob zabezpečování údržby do budoucna neudržitelný. Společnost Siemens proto uvedla do provozu dvojici speciálních lodí, jež jsou určeny výhradě pro servis mořských větrných elektráren. U každého z plavidel, které pro Siemens vyprojektovala dánská společnost Esvagt, je charakteristická nejen zářivě červená barva, ale i netradičně tvarovaná příď. Díky svému designu mohou lodě dosahovat poměrně vysoké rychlosti (zhruba 25 km.h–1). Současně si dokážou zachovat vysokou stabilitu i na neklidném moři. Lodě totiž nejsou primárně určeny jako dopravní prostředek pro dopravu personálu a materiálu. Mají sloužit především jako plovoucí servisní středisko. Na každém plavidle je možné ubytovat na dobu několika týdnů až 40 techniků, kteří mají k dispozici tisíce náhradních součástek všeho druhu uskladněných v podpalubí v 6 kontejnerech. Nejdůležitější součástí lodi je 25 m dlouhá lávka zajišťující bezpečný přechod z lodi na elektrárnu. Je umístěna na speciálním (počítačem řízeném) hydraulickém systému, který neustále zajišťuje její stabilní polohu vůči turbíně, a to i za rozbouřeného moře. Technici tak mají zajištěný snadný přístup k elektrárně, přičemž cesta do práce jim zabere doslova jen pár minut. V tom také spočívá hlavní přínos lodí: díky své soběstačnosti umožňují servis elektráren bez zbytečných prodlev spojených s dopravou techniků a materiálu. Celý proces je nesrovnatelně efektivnější a snižuje intervaly, během nichž nemohou turbíny vyrábět elektřinu, na minimum. Servisní lodě se jmenují Esvagt Froude a Esvagt Faraday. Plavidlo pojmenované po anglickém inženýrovi a námořním architektovi Williamovi Froudeovi, který se mj. podílel na pokládání prvního transkontinentálního kabelu, bude provádět servis na větrné farmě Baltic II v Baltském moři. Loď nesoucí jméno anglického chemika a fyzika Michaela Faradaye má servisovat větrnou farmu Butendiek v Severním moři. Každá ze sesterských lodí je dlouhá 83,7 m a široká 17,6 m. Plocha paluby je 305 m2. K ubytování i práci slouží celkem 60 kajut. Pro posádku jsou k dispozici dvě kina, posilovna nebo palubní knihovna. /vb/
