Podle údajů, se kterými na začátku února přišly dva think-tanky Sandbag a Agora Energiewende byl rok 2019 v Evropě mimořádně nepříznivý pro produkci elektřiny z uhlí. Výroba elektřiny z černého a hnědého uhlí meziročně klesla ve všech členských zemích EU. Meziroční pokles činil 24 %, což je největší změna od roku 1990. Výroba klesala v celé řadě zemí od Španělska přes Nizozemsko či Velkou Británii až po Itálii. Zdaleka nejvýznamnější byl ovšem pokles v Německu. Mnohem stabilnější byla změna ve východních zemích Evropy, tedy především v Polsku. Polovina výroby z uhlí byla nahrazena obnovitelnými zdroji a druhá polovina zemním plynem. Podíl obnovitelných zdrojů elektřiny na celkové hrubé výrobě elektřiny v EU činil rekordních 34,6 %. Svou roli jistě sehrála skutečnost, že celková spotřeba elektřiny v Unii meziročně poklesla o zhruba 56 TWh, z toho ovšem pokles výroby z uhlí činil asi 150 TWh. Výpadek ve výrobě nahradil v první řadě zemní plyn. Výroba z něj meziročně vzrostla o 73,5 TWh. Svou roli sehrály i obnovitelné zdroje, jejichž výroba se zvýšila o 43,2 TWh. Včetně hydroelektráren, jejichž výroba se meziročně snížila o zhruba 21,5 TWh. Významnou roli ve vývoji hrály samozřejmě faktory ekonomické. Podle Sandbag a Agora Energiewende byl propad uhlí do velké míry zapříčiněn zvýšením cen povolenek EU ETS na přibližně 25 eur za tunu CO2. Velký vliv měly rovněž velmi nízké ceny plynu. Výroba elektřiny z uhlí se tak stala dražší než ze zemního plynu, jaderné energie a obnovitelné energie. Sandbag a Agora Energiewende se zabývají klimatickou změnou a přechodem k „nové energetice“, a tak se oba think-tanky soustředily na výpočet emisí oxidu uhličitého. Jejich množství se díky poklesu výroby a ústupu uhlí snížilo o 12 % čili 120 milionů tun. Oba také znepokojeně konstatují, že není vůbec jisté, zda bude EU schopná dosáhnout svých klimatických cílů pro rok 2030 či ještě vzdálenějšího cíle, tedy klimatické neutrality do roku 2050. Podle obou think-tanků bude EU muset obnovitelné zdroje a nízkoemisní zdroje rozvíjet mnohem rychleji. Nezmiňují ani tak překážky technologické či cenové, ale do značné míry administrativní (tedy například pomalé tempo schvalování nových projektů) či postoj veřejnosti k nim. I loňské údaje ovšem naznačují, že možná ještě větší roli bude hrát vývoj cen plynu v Evropě. Do jisté míry podobně, jako tomu bylo i v USA, kde o poklesu výroby z uhlí rozhodla především dostupnost zemního plynu, který se stal jednoznačně levnějším palivem i bez zavedení systému emisních povolenek. V Evropě ceny plynu ovšem v posledních letech začaly výrazně klesat a tento vývoj by mohl minimálně v příštích měsících pokračovat. Dodejme ovšem pro úplnost, že i přes trend v USA a EU, celosvětově podíl uhlí na výrobě elektřiny zdaleka tak rychle klesat nebude. Nové výrobní kapacity zavádějí především asijské země. Jasně dominuje Čína, která v roce 2018 (novější data zatím nejsou k dispozici) spotřebovala zhruba 50,5 % z celkového objemu za rok spáleného uhlí. K uhelné energetice se v tuto chvíli obracejí i další země v regionu, ať jde o rychle rostoucí ekonomiky typu Vietnamu či Thajska, nebo vyspělé Japonsko. Odklon od jaderné energetiky po havárii ve Fukušimě je zatím nejlevnější nahrazovat právě uhlím. /jj/
