Globální oteplování představuje hrozbu dnešní civilizaci. Jednou z hlavních příčin je přitom nárůst množství oxidu uhličitého v atmosféře, k němuž dochází z velké části v důsledku lidských aktivit, především kvůli spalování fosilních paliv. Odborníci indického Tata Institute of Fundamental Research (TIFR) ve snaze čelit nárůstu množství oxidu uhličitého v atmosféře vyvinuli nový postup pro syntézu dendritických plazmonických koloidozomů (DPC). Tyto DPC koloidozomy obsahují nanočástice zlata, které mohou být různě velké a mezi nimiž mohou být různé vzdálenosti. Takové koloidozomy absorbují celou oblast viditelného záření a blízce infračervené záření. Kvůli tomu se materiálu přezdívá černé nanozlato. Černé nanozlato dokáže při ozáření slunečním svitem katalyzovat přeměnu oxidu uhličitého na metan, a to při běžném tlaku a teplotě. Tvůrci tohoto černého zlata rovněž pozorovali jeho katalytické působení při odsolování mořské vody, při rozplétání proteinů nebo při hydrosilylaci aldehydů a dalších chemických reakcích. Experimenty ukazují, že DPC koloidozomy mohou být využity jako účinné katalyzátory poháněné viditelným světlem a blízce infračerveným zářením. Mohly by se stát základem nových plazmonických nanokatalyzátorů pro široké spektrum chemických reakcí. Badatelé institutu TIFR detailně prozkoumali fyzikální vlastnosti DPC koloidozomů pomocí metod Ramanovy termometrie a Ramanovy spektroskopie SERS (surface- enhanced Raman spectroscopy). Tak jako zelené rostliny využívají oxid uhličitý, sluneční záření a vodu k tomu, aby procesem fotosyntézy vyrobili energetické molekuly cukru, tak černé nanozlato zpracovává oxid uhličitý, sluneční záření a vodu a vyrábí palivo. Stejně tak může být černé nanozlato využito k výrobě pitné vody z mořské vody, přičemž využívá horko, které vytváří při absorbování slunečního záření. Tento materiál by se tak mohl stát základem pro vývoj umělých rostlin, které budou vyrábět palivo a další užitečné chemikálie. Stranu připravil: Stanislav Mihulka
