Předmětem základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje skupiny Bioaktivní polymerní systémy je studium polymerních materiálů, které jsou schopny specificky interagovat s živými buňkami či tkáněmi. Jsou hledány souvislosti struktury a vlastností polymerního materiálů s jejich účinkem na živé organismy, a na základě získaných poznatků jsou vyvíjeny nové materiály a způsoby jejich přípravy. Výzkum a vývoj se v oblasti interakce s mikroorganismy zaměřuje zejména na biodegradovatelné polymerní systémy, pokud možno na bázi odpadů a obnovitelných zdrojů, a dále na plasty s antimikrobiální úpravou. V oblasti interakce s živočišnými (i lidskými) buňkami jsou studovány především polymerní systémy se zvýšenou biokompatibilitou, bioresorbovatelné systémy a materiály s cílenou interakcí s buňkami. Do obou skupin pak patří inteligentní materiály s imobilizovanou bioaktivní látkou pro kontrolované uvolňování. Příklad : Vyu žití přírodních antibiotik získan ých ze syrov átky Co s vedlejšími produkty vznikajícími při zpracování mléka? Jakým způsobem lze využít například syrovátku? Odpověď na podobné otázky přináší výzkum skupiny zaměřené na přípravu bioaktivních polymerních systémů pod vedením doc. Vladimíra Sedlaříka. „Některé bakteriální kmeny mají schopnost syntetizovat přírodní antimikrobiální látky – bakteriociny. Oproti syntetickým antibiotikům mají přírodní antimikrobiální látky řadu lepších vlastností, zejména nejsou citlivé na změny teploty nebo kyselosti prostředí. V rámci našeho projektu používáme odpadní syrovátku jako vstupní surovinu pro bakteriální syntézu bakteriocinů,“ říká na úvod doc. Sedlařík. Jelikož ale tyto látky nejsou za běžných podmínek stabilní, je nutné je uchovávat za specifických podmínek v přítomnosti různých solí. To ovšem limituje použití bakteriocinů v mnoha aplikacích, včetně oblasti antimikrobní ochrany polymerů, pro něž bakteriociny představují zajímavou alternativu syntetických chemikálií. „My proto pracujeme na tom, abychom bakteriociny stabilizovali v systému na bázi syntetického polymeru. Naše testy ukazují, že takto stabilizovaný bakteriocin je při pokojových a dokonce i při zvýšených teplotách stabilnější, levnější a hlavně uplatnitelnější než bakteriocin stabilizovaný v soli,“ uvádí dále doc. Sedlařík. Cílem výzkumného týmu je uplatnit bakteriocin získaný ze syrovátky pro modifikaci plastů, a to buď přímo v jejich objemu, nebo při úpravě povrchu. Objemově modifikované plasty jsou využitelné zejména ve zdravotnictví pro výrobu hadiček nebo prostředků pro krytí ran, povrchová modifikace plastů je využitelná třeba na obaly potravin: například bakteriocin nisin se používá na fóliích určených k balení sýrů. Dalším využitím bakteriocinů, které má velký inovační potenciál, je kosmetika. „Ve spolupráci s jedním zavedeným výrobcem kosmetiky modifikujeme receptury kosmetických prostředků určených pro uživatele se specifickými kožními poruchami. Toto využití je nyní ve fázi prototypu, do prázdnin chceme podat přihlášku patentu. Samozřejmě jsme otevřeni i ostatním zájemcům o spolupráci na dalších tématech,“ uzavírá doc. Sedlařík. Tým CPS
