Ostny mořských ježovek tvoří z velké části kalcit, čili měkký a křehký uhličitan vápenatý. Ostny jsou ale ve srovnání s krystaly kalcitu nápadně odolnější. Důvodem je jejich specifická nanostuktura, která kalcit u v ostnech ježovek zajišťuje pevnost. Helmut Cölfen a jeho kolegové z Univerzity v Kostnici nedávno úspěšně napodobili nanostrukturu ostnů ježovek při syntéze cementu. Makromolekuly cementu se uspořádaly takovým způsobem, že se výsledný cement stal více odolným. Podle Cölfena je jejich cement odolný vůči prasklinám ve větší míře nežli všechny do této doby vyvinuté srovnatelné materiály. To přináší doposud nevídané konstrukční možnosti. Z takového cementu by bylo možné například postavit 8 km vysoký pilíř, který by byl asi tak desetkrát vyšší než dnešní nejvyšší stavby, aniž by se zřítil vlastní vahou. Z běžné oceli lze naproti tomu postavit pilíř o maximální výšce 3 km. Nanostruktura kalcitu v ostnech ježovek a teď i v novém cementu připomíná zdi z cihel, které jsou pospojované maltou. Vždy je tam vrstva měkkého materiálu, po které následuje vrstva tvrdého materiálu. Pak zase měkký, tvrdý, a tak dále. Díky tomu jsou ostny tak odolné. Podobnou nanostrukturu mají i mušle slávek nebo třeba kosti. Jak říká Cölfen, vždy je dobré se poučit z přírody. Právě o to se snaží bionické nebo biomimetické struktury, jako je právě i odolný cement. Ostny mořských ježovek jsou z kalcitu, protože v mořské vodě je spousta uhličitanu vápenatého. Cölfen ale podotýká, že lidé mají mnohem lepší konstrukční materiály, než je právě kalcit. Pokud se nám povede zavést technologie, které sice budou inspirované přírodou, ale zvládnou vyrábět nanostruktury i z jiných materiálů, tak získáme nové, velice odolné materiály, pro které se jistě najde zajímavé využití.
