Podpis smlouvy o spolupráci mezi Rigaku a VUT nebyl jediným impulzem, který vedl redakci TT k potřebě oslovit současného ředitele CEITEC VUT prof. Ing. Radimíra Vrbu, CSc. Náš časopis se již věnoval jednomu výstupu vědeckých poznatků centra, holografickému mikroskopu, vyvinutému a dotaženému k průmyslové výrobě skupinou vedenou prof. Radimem Chmelíkem. O rozhovor jsme prof. Vrbu požádali v době charakterizované otázkami zástupců veřejnosti i některých politiků k budoucnosti center excelence, jež jsou nově v ČR postavena a vybavována převážně z fondů EU. Ale také v době, kdy česká věda slaví bezesporu úspěchy i v mezinárodním měřítku. Pane profesore, asi bychom měli pro čtenáře nejdříve v kostce definovat strukturu a poslání CEIT ECu, neboli Středoevropského technologického institutu. CEITEC, jako centrum vědecké excelence, vznikl coby konsorciální projekt 6 partnerů v Brně: Masarykovy university, VUT, Mendelovy university, Veterinární a farmaceutické univerzity, Ústavu fyziky materiálů AV ČR a Výzkumného ústavu veterinárního lékařství. Jeho cílem je studium věd o živé přírodě a pokročilých materiálů i technologií. Je tedy zřejmé, že jde o multidisciplinární projekt a jako takový byl vyhodnocen nejvýše v evaluačním řízení. Předpokládá se synergický efekt vzájemné spolupráce různých oborů. Uvedených 6 partnerů se podílí na 7 výzkumných programech. Výzkumné programy jsou definovány takto: Pokročilé nanotechnologie a mikrotechnologie, Pokročilé materiály, Strukturní biologie, Genomika a proteomika rostlinných systémů, Molekulární medicína, Výzkum mozku a lidské mysli a Molekulární veterinární medicína. Rozpočet tohoto projektu činí 5,246 mld. Kč, je převážně financovaný z Evropského fondu regionálního rozvoje prostřednictvím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace v prioritní ose 1 – Evropská centra excelence. Věříme, že jak se bude činnost CEITECu rozvíjet, měl by být význam tohoto soustředění vědeckých kapacit nejen regionální, ale skutečně celoevropský a dokonce širší. Činnost CEIT ECu tedy funguje tak, že nabízí poznatky jednotlivých týmů dle daného programu nebo reaguje i na potřeby objednavatelů? Úplně původní projekt centra byl definován výhradně jako investiční a zahrnoval stavbu laboratoří i jejich vybavení vědeckými přístroji. Naštěstí již v první fázi přípravy projektu bylo rozhodnuto, že kromě investičních prostředků na materiální vybavení bude část prostředků uvolněna i na mzdy vědců a výzkumníků. Díky tomu se podařilo získat skoro 600 vědeckých pracovníků. Současná činnost je pokračováním výzkumných směrů, které týmy řešily již na původních pracovištích. Nezačali jsme tedy na zelené louce nějakými nezávislými projekty vytvořenými jen pro zaplnění činnosti centra. Nicméně vše je nasměrováno k dosažení cílů, na nichž se shodlo uvedených 6 konsorciálních partnerů a tyto cíle byly „posvěceny“ mezinárodním týmem vědeckých evaluátorů s potvrzením, že naše záměry jsou v souladu s celosvětovým trendem rozvoje vědy v námi vybraných výzkumných programech. Už samotné podmínky našeho financování předpokládají, že se musíme zabývat nejenom základním výzkumem, ale i aplikovaným. Zatím jsme však ve fázi, kdy se spíše věnujeme základnímu výzkumu, nicméně již nyní jsou zde realizační výstupy. Jsme hodnoceni nejenom na základě postavení ve světové vědě, publikacemi v časopisech, ale i podle počtu podaných patentů, objemu smluvního výzkumu pro průmyslové partnery, počtu pracujících doktorandů a dalších kritérií. Rád bych připomněl citát z rozhovoru, který dal u příležitosti návštěvy ČR prof. Martyn Poliakoff, britský vědec a známý popularizátor vědy na stanici BBC , v němž řekl: „Není základní a aplikovaný výzkum, ale jen výzkum, který už je nebo není aplikovaný. Doložil to článkem z roku 1932 o objevitelích šroubovice DNA, kde je konstatováno, že jejich objev bohužel nemá praktického využití. Dnes zcela úsměvné. Ale taky varující před zjednodušováním pohledu na vědu některými politiky a průmyslem, kteří zkoumají jaké přínosy, ihned, přinášejí peníze vložené do vědy. Na druhé straně také víme, jak malý je zájem o vědecké poznatky. Čísla Českého statistického úřadu hovoří o tom, že jen 2 % výzkumu na vysokých školách je hrazeno průmyslovými investory. Zajímá mne proto, jak bude CEIT EC vnímán českým prostředím a zda zde budou zájemci o poznatky obrazně řečeno ‚stát ve frontě‘.“ Na to je těžká odpověď a v našem prostředí ji budou ještě hůře než technici hledat vědci z oboru živé přírody. I když výsledky, např. z oboru farmacie, jsou dnes světoznámé a já jsem předpokládal, že právě na tyto obory se CEITEC zaměří. Vědecký vklad do projektu CEITEC, za nějž je zodpovědné VUT Brno, se zabývá materiály a procesy, které průmysl bezesporu zajímá. Takže už jsou zde první podepsané a realizované spolupráce, např. s firmou Honeywell na vývoji nových typů materiálů využitelných v letectví. Některé průmyslové podniky se zajímají i o možnosti využití nových přístrojů, které do centra vybíráme a nakupujeme. My se však nezaměřujeme pouze na jednotlivé měřicí a snímací práce pro objednavatele, ale snažíme se k nim dostat i s programem výzkumu. Tedy nejen formou: zde jsou vaše skeny materiálu, ale i s informací, jaké jsou zde možnosti ho vylepšit. Jsme schopni na tom zapracovat. Třeba švédská lékařská univerzita Karolinska Institutet již má s tímto pracovištěm smlouvu na zkoumání embryí myší v různých stadiích. Svoji představu využitelnosti vědeckých poznatků i v období udržitelnosti bych chtěl aplikovat podle vzoru činnosti belgického výzkumného centra IMEC, původně Interuniversity Microelectronics Centre, jež vzniklo před 30 lety jako neziskový projekt vlámských univerzit. Projekt l podporovala tamní vláda prostřednictvím účelové dotace pro pokrytí až 85 % plánovaných výdajů. Centru se podařilo nastartovat tak úspěšně základní výzkum, že přešel do fáze široce akceptovaného a oceňovaného aplikovaného vývoje. A dnes je váženým institutem v oboru, který je přímo vyhledávaný polovodičovým elektronickým průmyslem. Poznatky věd o živé přírodě (life sciences) se dnes hodně prolínají s technikou, takže hleďme do budoucnosti s optimismem, např. mikroelektronika a architektura čipů se blíží poznatkům mozku atd. Tedy nyní jde opravdu o to jak překlenout dobu od rozvinutí základního výzkumu k aplikovanému, nebo vůbec nabídnutí poznatků nejenom našemu prostředí, což by asi ani nestačilo. Ano, to byl od počátku velmi probíraný problém. A bude nutné jej vyřešit do roku 2016. Máme zde na šest stovek pracovníků a bude třeba najít prostředky k pokračování činnosti centra i po roce 2015, kdy končí základní financování původního projektu. Tady je ale asi na místě tvrdým kritikům těchto investic říci, že v dané době neexistoval asi jiný způsob, jak vybavit vysoké školy, na něž společnost přenesla část základního a aplikovaného výzkumu, špičkovými přístroji. Bez nich se dnes neobejde ani průmyslová praxe, natož výzkum a je jedno, jestli aplikovaný či základní. Naše otázka o překlenutí jistého období CEIT EC není tedy míněna provokativně, ale věcně. Žádná politická garnitura nehýřila zrovna pochopením pro problémy české vědy, natož vysokých škol, podpora byla spíše proklamovaná. To bylo už dilema, které jsme řešili před 10 lety. Už tehdy jsme věděli, že sice dostaneme velké peníze, které nás skokově posunou v kvalitě zázemí, ale budou rovněž znamenat závazek, že toto vybavení bude muset být využíváno na 120 % a že kromě vědy přispěje i k vyšší úrovni vzdělání. Vazba na vysokoškolské prostředí je jasná. CEITEC je deklarován jako zařízení VUT a dalších univerzit, a i když nemáme vlastní bakalářskou a magisterskou výuku, máme zde doktorandy, kteří budou naše vybavení využívat a s nimiž budeme společně vědecky bádat. Mají-li být dobře připraveni na vědeckou praxi, ani to jinak nejde. A upřímně řečeno, bez mladých lidí si vůbec činnost centra dnes nedokážu představit. Ale abych se vrátil k problému překlenutí doby rozbíhání centra. Což je o to těžší, že dosud nejsou stanovena pravidla, jak a do jaké míry nám pomůže stát v období udržitelnosti. Máme vlastně poslední rok na to, abychom od roku 2016 nastartovali nové formy financování centra. Ano, i dnes je tu institucionální podpora. Ta je však u nás na poměrně nízké úrovni, a je to hlavně dáno tím, že 5leté okénko, kdy se hodnotí naše poslední úspěchy na poli publikací a podaných patentů je zpožděno o dva roky. Nicméně, stále jsme jen asi na 10 až 15 % institucionální podpory a srovnejme si to se sousedy. Německé Max Planckovy ústavy mají 80 % podpory od vlády. Tady jsme asi tak trochu na tenkém ledě. Musíme konstatovat, že český průmysl, a nyní cituji opět ze zprávy ČSÚ , neobjednává u vysokých škol práce na výzkum, a když, tak se snaží budovat své vlastní kapacity s poukazem na složitost spolupráce s VŠ, i když průmysl často zaměňuje skutečný výzkum s provozními problémy řešitelnými v podnicích a jen zřídka hledí do budoucnosti vzdálenější než 5 let. Průmysl je často zvyklý s námi problémy výzkumu řešit, ale hojně využívá toho, že k tomu může dostat dotaci od státu prostřednictvím projektů MPO nebo TAČR. Takže nevím, jestli toto je správný směr řízení spolupráce vědy a průmyslu. Když například silná americká firma jde raději na TAČR než do přímé spolupráce s univerzitou, protože dostane dotaci, je zde něco špatně. Ale podívejme se za hranice do EU, je tady dobíhající evropský výzkumný program FP7 nebo nyní začínající program Horizont 2020. To, co vidíme kriticky zde, se vlastně provozuje ve velkém v prostředí EU. Velké korporace, vědecké ústavy, univerzity, tedy konsorciální projekty výzkumně pracují za dotační peníze EU, přičemž mnoho projektů řídí velké průmyslové korporace! Přesto jsou na CEIT ECu už nové projekty, které přesáhly regionální a republikovou působnost a mají praktický výstup. Například holografický mikroskop. Jistě jsou takové možnosti, mohu vám uvést i další, kdy např. výzkumný tým vedený doc. Pavlem Václavkem, který je zaměřen na využití nových materiálů v robotice, má již konkrétní výzkumné zakázky od společnosti Infineon. Zajímavé a symptomatické je, jak k té spolupráci došlo! S Infineonem se doc. Václavek seznámil v rámci práce na evropských projektech, takže znají jeho výzkumný tým a sledovali i výsledky jejich práce. Proto jsem rád za program Horizont 2020, neboť díky němu můžeme na evropské úrovni prokázat, že máme nejenom špičkové vybavení, ale i špičkové vědce a pracoviště, která mohou být do evropských programů a tedy i konsorcií, které se budou vytvářet, zahrnuty. Takže pokud tomu rozumím, vaším programem překlenutí udržitelnosti je pozvolné prorůstání do celoevropských struktur dílčí spoluprací a ne vytvářením specifických a izolovaných programů CEIT ECu. I když jsou definovány. Ale my jsme je už definovali tak, aby sledovaly evropské a světové trendy vědy a výzkumu. A nikdo nás nemůže nařknout z toho, že nepracujeme pro české prostředí, české podniky. Protože něco takového jako české požadavky se už prakticky nevyskytuje. Úspěšné podniky mají globální řízení nebo světové trendy musejí minimálně sledovat. My se musíme i s vědou dostat za hranice, neboť v našem prostředí, značně globalizovaném, už žádné ryze české zájmy ani neplatí. Zahraniční firmy, které zde působí, o umístění výzkumu do našeho prostředí nemají větší zájem. Až na zářné výjimky, jako třeba Honeywell, Škoda Auto, FEI, ale naštěstí takových přibývá. Ve výzkumu společnosti Honeywell působí dnes náš bývalý doktorand už ve funkci vedoucího výzkumu, a to samozřejmě díky svým schopnostem, ale také jako výsledek předchozích výzkumných prací VUT v evropském prostoru. A dnes díky osobním kontaktům takový proces pokračuje. Osobně razím zásadu, že každý doktorand by měl minimálně třetinu studia strávit v zahraničí na špičkovém pracovišti, neboť po návratu je to doslova jiný člověk. Brzy po roce 1989 vyjelo z elektrotechnické fakulty VUT díky našim stykům s belgickými výzkumníky a vědci přes šest desítek magisterských studentů a po roce na zahraniční univerzitě si dovezli neuvěřitelný odborný i osobní rozhled. Je tu sice nebezpečí, že o našeho doktoranda v cizím vědecky atraktivním prostředí přijdeme, ale i tím vlastně získáme – kontakty, spolupráci, společné projekty. Jan BaltusPodpis smlouvy o spolupráci mezi Rigaku a VUT nebyl jediným impulzem, který vedl redakci TT k potřebě oslovit současného ředitele CEITEC VUT prof. Ing. Radimíra Vrbu, CSc. Náš časopis se již věnoval jednomu výstupu vědeckých poznatků centra, holografickému mikroskopu, vyvinutému a dotaženému k průmyslové výrobě skupinou vedenou prof. Radimem Chmelíkem. O rozhovor jsme prof. Vrbu požádali v době charakterizované otázkami zástupců veřejnosti i některých politiků k budoucnosti center excelence, jež jsou nově v ČR postavena a vybavována převážně z fondů EU. Ale také v době, kdy česká věda slaví bezesporu úspěchy i v mezinárodním měřítku. Pane profesore, asi bychom měli pro čtenáře nejdříve v kostce definovat strukturu a poslání CEIT ECu, neboli Středoevropského technologického institutu. CEITEC, jako centrum vědecké excelence, vznikl coby konsorciální projekt 6 partnerů v Brně: Masarykovy university, VUT, Mendelovy university, Veterinární a farmaceutické univerzity, Ústavu fyziky materiálů AV ČR a Výzkumného ústavu veterinárního lékařství. Jeho cílem je studium věd o živé přírodě a pokročilých materiálů i technologií. Je tedy zřejmé, že jde o multidisciplinární projekt a jako takový byl vyhodnocen nejvýše v evaluačním řízení. Předpokládá se synergický efekt vzájemné spolupráce různých oborů. Uvedených 6 partnerů se podílí na 7 výzkumných programech. Výzkumné programy jsou definovány takto: Pokročilé nanotechnologie a mikrotechnologie, Pokročilé materiály, Strukturní biologie, Genomika a proteomika rostlinných systémů, Molekulární medicína, Výzkum mozku a lidské mysli a Molekulární veterinární medicína. Rozpočet tohoto projektu činí 5,246 mld. Kč, je převážně financovaný z Evropského fondu regionálního rozvoje prostřednictvím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace v prioritní ose 1 – Evropská centra excelence. Věříme, že jak se bude činnost CEITECu rozvíjet, měl by být význam tohoto soustředění vědeckých kapacit nejen regionální, ale skutečně celoevropský a dokonce širší. Činnost CEIT ECu tedy funguje tak, že nabízí poznatky jednotlivých týmů dle daného programu nebo reaguje i na potřeby objednavatelů? Úplně původní projekt centra byl definován výhradně jako investiční a zahrnoval stavbu laboratoří i jejich vybavení vědeckými přístroji. Naštěstí již v první fázi přípravy projektu bylo rozhodnuto, že kromě investičních prostředků na materiální vybavení bude část prostředků uvolněna i na mzdy vědců a výzkumníků. Díky tomu se podařilo získat skoro 600 vědeckých pracovníků. Současná činnost je pokračováním výzkumných směrů, které týmy řešily již na původních pracovištích. Nezačali jsme tedy na zelené louce nějakými nezávislými projekty vytvořenými jen pro zaplnění činnosti centra. Nicméně vše je nasměrováno k dosažení cílů, na nichž se shodlo uvedených 6 konsorciálních partnerů a tyto cíle byly „posvěceny“ mezinárodním týmem vědeckých evaluátorů s potvrzením, že naše záměry jsou v souladu s celosvětovým trendem rozvoje vědy v námi vybraných výzkumných programech. Už samotné podmínky našeho financování předpokládají, že se musíme zabývat nejenom základním výzkumem, ale i aplikovaným. Zatím jsme však ve fázi, kdy se spíše věnujeme základnímu výzkumu, nicméně již nyní jsou zde realizační výstupy. Jsme hodnoceni nejenom na základě postavení ve světové vědě, publikacemi v časopisech, ale i podle počtu podaných patentů, objemu smluvního výzkumu pro průmyslové partnery, počtu pracujících doktorandů a dalších kritérií. Rád bych připomněl citát z rozhovoru, který dal u příležitosti návštěvy ČR prof. Martyn Poliakoff, britský vědec a známý popularizátor vědy na stanici BBC , v němž řekl: „Není základní a aplikovaný výzkum, ale jen výzkum, který už je nebo není aplikovaný. Doložil to článkem z roku 1932 o objevitelích šroubovice DNA, kde je konstatováno, že jejich objev bohužel nemá praktického využití. Dnes zcela úsměvné. Ale taky varující před zjednodušováním pohledu na vědu některými politiky a průmyslem, kteří zkoumají jaké přínosy, ihned, přinášejí peníze vložené do vědy. Na druhé straně také víme, jak malý je zájem o vědecké poznatky. Čísla Českého statistického úřadu hovoří o tom, že jen 2 % výzkumu na vysokých školách je hrazeno průmyslovými investory. Zajímá mne proto, jak bude CEIT EC vnímán českým prostředím a zda zde budou zájemci o poznatky obrazně řečeno ‚stát ve frontě‘.“ Na to je těžká odpověď a v našem prostředí ji budou ještě hůře než technici hledat vědci z oboru živé přírody. I když výsledky, např. z oboru farmacie, jsou dnes světoznámé a já jsem předpokládal, že právě na tyto obory se CEITEC zaměří. Vědecký vklad do projektu CEITEC, za nějž je zodpovědné VUT Brno, se zabývá materiály a procesy, které průmysl bezesporu zajímá. Takže už jsou zde první podepsané a realizované spolupráce, např. s firmou Honeywell na vývoji nových typů materiálů využitelných v letectví. Některé průmyslové podniky se zajímají i o možnosti využití nových přístrojů, které do centra vybíráme a nakupujeme. My se však nezaměřujeme pouze na jednotlivé měřicí a snímací práce pro objednavatele, ale snažíme se k nim dostat i s programem výzkumu. Tedy nejen formou: zde jsou vaše skeny materiálu, ale i s informací, jaké jsou zde možnosti ho vylepšit. Jsme schopni na tom zapracovat. Třeba švédská lékařská univerzita Karolinska Institutet již má s tímto pracovištěm smlouvu na zkoumání embryí myší v různých stadiích. Svoji představu využitelnosti vědeckých poznatků i v období udržitelnosti bych chtěl aplikovat podle vzoru činnosti belgického výzkumného centra IMEC, původně Interuniversity Microelectronics Centre, jež vzniklo před 30 lety jako neziskový projekt vlámských univerzit. Projekt l podporovala tamní vláda prostřednictvím účelové dotace pro pokrytí až 85 % plánovaných výdajů. Centru se podařilo nastartovat tak úspěšně základní výzkum, že přešel do fáze široce akceptovaného a oceňovaného aplikovaného vývoje. A dnes je váženým institutem v oboru, který je přímo vyhledávaný polovodičovým elektronickým průmyslem. Poznatky věd o živé přírodě (life sciences) se dnes hodně prolínají s technikou, takže hleďme do budoucnosti s optimismem, např. mikroelektronika a architektura čipů se blíží poznatkům mozku atd. Tedy nyní jde opravdu o to jak překlenout dobu od rozvinutí základního výzkumu k aplikovanému, nebo vůbec nabídnutí poznatků nejenom našemu prostředí, což by asi ani nestačilo. Ano, to byl od počátku velmi probíraný problém. A bude nutné jej vyřešit do roku 2016. Máme zde na šest stovek pracovníků a bude třeba najít prostředky k pokračování činnosti centra i po roce 2015, kdy končí základní financování původního projektu. Tady je ale asi na místě tvrdým kritikům těchto investic říci, že v dané době neexistoval asi jiný způsob, jak vybavit vysoké školy, na něž společnost přenesla část základního a aplikovaného výzkumu, špičkovými přístroji. Bez nich se dnes neobejde ani průmyslová praxe, natož výzkum a je jedno, jestli aplikovaný či základní. Naše otázka o překlenutí jistého období CEIT EC není tedy míněna provokativně, ale věcně. Žádná politická garnitura nehýřila zrovna pochopením pro problémy české vědy, natož vysokých škol, podpora byla spíše proklamovaná. To bylo už dilema, které jsme řešili před 10 lety. Už tehdy jsme věděli, že sice dostaneme velké peníze, které nás skokově posunou v kvalitě zázemí, ale budou rovněž znamenat závazek, že toto vybavení bude muset být využíváno na 120 % a že kromě vědy přispěje i k vyšší úrovni vzdělání. Vazba na vysokoškolské prostředí je jasná. CEITEC je deklarován jako zařízení VUT a dalších univerzit, a i když nemáme vlastní bakalářskou a magisterskou výuku, máme zde doktorandy, kteří budou naše vybavení využívat a s nimiž budeme společně vědecky bádat. Mají-li být dobře připraveni na vědeckou praxi, ani to jinak nejde. A upřímně řečeno, bez mladých lidí si vůbec činnost centra dnes nedokážu představit. Ale abych se vrátil k problému překlenutí doby rozbíhání centra. Což je o to těžší, že dosud nejsou stanovena pravidla, jak a do jaké míry nám pomůže stát v období udržitelnosti. Máme vlastně poslední rok na to, abychom od roku 2016 nastartovali nové formy financování centra. Ano, i dnes je tu institucionální podpora. Ta je však u nás na poměrně nízké úrovni, a je to hlavně dáno tím, že 5leté okénko, kdy se hodnotí naše poslední úspěchy na poli publikací a podaných patentů je zpožděno o dva roky. Nicméně, stále jsme jen asi na 10 až 15 % institucionální podpory a srovnejme si to se sousedy. Německé Max Planckovy ústavy mají 80 % podpory od vlády. Tady jsme asi tak trochu na tenkém ledě. Musíme konstatovat, že český průmysl, a nyní cituji opět ze zprávy ČSÚ , neobjednává u vysokých škol práce na výzkum, a když, tak se snaží budovat své vlastní kapacity s poukazem na složitost spolupráce s VŠ, i když průmysl často zaměňuje skutečný výzkum s provozními problémy řešitelnými v podnicích a jen zřídka hledí do budoucnosti vzdálenější než 5 let. Průmysl je často zvyklý s námi problémy výzkumu řešit, ale hojně využívá toho, že k tomu může dostat dotaci od státu prostřednictvím projektů MPO nebo TAČR. Takže nevím, jestli toto je správný směr řízení spolupráce vědy a průmyslu. Když například silná americká firma jde raději na TAČR než do přímé spolupráce s univerzitou, protože dostane dotaci, je zde něco špatně. Ale podívejme se za hranice do EU, je tady dobíhající evropský výzkumný program FP7 nebo nyní začínající program Horizont 2020. To, co vidíme kriticky zde, se vlastně provozuje ve velkém v prostředí EU. Velké korporace, vědecké ústavy, univerzity, tedy konsorciální projekty výzkumně pracují za dotační peníze EU, přičemž mnoho projektů řídí velké průmyslové korporace! Přesto jsou na CEIT ECu už nové projekty, které přesáhly regionální a republikovou působnost a mají praktický výstup. Například holografický mikroskop. Jistě jsou takové možnosti, mohu vám uvést i další, kdy např. výzkumný tým vedený doc. Pavlem Václavkem, který je zaměřen na využití nových materiálů v robotice, má již konkrétní výzkumné zakázky od společnosti Infineon. Zajímavé a symptomatické je, jak k té spolupráci došlo! S Infineonem se doc. Václavek seznámil v rámci práce na evropských projektech, takže znají jeho výzkumný tým a sledovali i výsledky jejich práce. Proto jsem rád za program Horizont 2020, neboť díky němu můžeme na evropské úrovni prokázat, že máme nejenom špičkové vybavení, ale i špičkové vědce a pracoviště, která mohou být do evropských programů a tedy i konsorcií, které se budou vytvářet, zahrnuty. Takže pokud tomu rozumím, vaším programem překlenutí udržitelnosti je pozvolné prorůstání do celoevropských struktur dílčí spoluprací a ne vytvářením specifických a izolovaných programů CEIT ECu. I když jsou definovány. Ale my jsme je už definovali tak, aby sledovaly evropské a světové trendy vědy a výzkumu. A nikdo nás nemůže nařknout z toho, že nepracujeme pro české prostředí, české podniky. Protože něco takového jako české požadavky se už prakticky nevyskytuje. Úspěšné podniky mají globální řízení nebo světové trendy musejí minimálně sledovat. My se musíme i s vědou dostat za hranice, neboť v našem prostředí, značně globalizovaném, už žádné ryze české zájmy ani neplatí. Zahraniční firmy, které zde působí, o umístění výzkumu do našeho prostředí nemají větší zájem. Až na zářné výjimky, jako třeba Honeywell, Škoda Auto, FEI, ale naštěstí takových přibývá. Ve výzkumu společnosti Honeywell působí dnes náš bývalý doktorand už ve funkci vedoucího výzkumu, a to samozřejmě díky svým schopnostem, ale také jako výsledek předchozích výzkumných prací VUT v evropském prostoru. A dnes díky osobním kontaktům takový proces pokračuje. Osobně razím zásadu, že každý doktorand by měl minimálně třetinu studia strávit v zahraničí na špičkovém pracovišti, neboť po návratu je to doslova jiný člověk. Brzy po roce 1989 vyjelo z elektrotechnické fakulty VUT díky našim stykům s belgickými výzkumníky a vědci přes šest desítek magisterských studentů a po roce na zahraniční univerzitě si dovezli neuvěřitelný odborný i osobní rozhled. Je tu sice nebezpečí, že o našeho doktoranda v cizím vědecky atraktivním prostředí přijdeme, ale i tím vlastně získáme – kontakty, spolupráci, společné projekty. Jan Baltus