Jen pro základní orientaci: české teplárny
mají zájem o 4,8 mil. t zdejšího
uhlí ročně. Prizmatem celorepublikové
statistiky: o více než 10 % celkové
současné těžby v ČR. Mimo jiné
argumentují, že místní lom garantuje
dostatek energetického uhlí na dalších
40–45 let a majitelé ho mohou vytěžit
až 8 mil. t ročně (cca 17 % celorepublikové
těžby hnědého uhlí). Teplárenští
bossové připomínají, že v případě dodržení
tzv. Pithartových územních limitů
těžby (zejména ložisek pod nedalekým
Jiřetínem), se Vršany při dočerpání jiných
ložisek a při omezené nabídce
importovaného uhlí z ciziny stávají de
facto strategickým hráčem na českém
trhu s energetickým uhlím pro jejich
velkovýrobu tepla a TUV. Pokud jim
stát a těžaři nevyhoví, pak se (z titulu
absence cca 6 mil. t základní suroviny)
začne nad další existencí českého CZT
smrákat.
Vršanský lom náleží od loňského roku
Czech Coal. Nepožaduje za něj pouze
lepší cenu. Souběžně připomíná, že jeho
ekologicky a ekonomicky únosná exploatace
není mimo teplárnu Komořany
(EPH) možná. Každý jeho přesun k zákazníkovi
po republice jej navíc nutně
prodraží. Uživatele zatíží rovněž vynucené
investice do odsiřovací techniky pro
tento druh tzv. studeného uhlí. Teplárny
nedisponují přemírou volného investičního
kapitálu. Banky jim na náročné
odsiřovací projekty při regulované ceně
tepla sotva půjčí. Tak či onak: ve finále
by teplárny musely cenu svého finálního
produktu razantně zvýšit. A to logicky
vyvolá řadu rizik: od masového odpojování
obyvatelstva od nynějších soustav
CZT až po chaotický vývoj situace na domácím
trhu s uhlím a s elektřinou. Ta se
u nás z cca 21 % vyrábí právě na bázi severočeského
hnědého uhlí. Management
Czech Coalu nezakrývá, že má i lepší
sorty paliva, konkrétně v lomu ČSA.
A ve hře jsou také obří zásoby energeticky
a teplárensky využitelného uhlí za čárou
tzv. Pithartových těžebních limitů.
Složitost situace si uvědomuje i nový
ministr životního prostředí ČR Tomáš
Chalupa: „Význam teplárenství
v podmínkách ČR je nezpochybnitelný
a silně vnímám i rizika tohoto sektoru
z hlediska nedostatku paliva již ve výhledu
několika málo let. Problematika
velkolomu Vršany je mi známá. Právě
proto jsem požádal o pomoc ministra
průmyslu a obchodu a rovněž jsem se
obrátil na ředitele Českého báňského
úřadu, aby v této věci respektovali
podmínku souhlasného stanoviska
EIA ohledně 60 % dodávky uhlí teplárnám.“
Severočeští těžaři by bezpochyby dokázali
zdejší zásoby využít i mimo ČR.
Poptávka po energetických surovinách
v Evropě stoupá. Stejně tak je mohou
nechat ležet na místě. Jejich hodnota
bude s postupujícími roky jenom vzrůstat.
Za svá podnikatelská rozhodnutí
nesou odpovědnost sami. Kdo se ale
postaví pod Damoklův meč v podobě
zamrzlých bytů, školních tříd nebo nemocničních
pokojů?
Inkriminovaný trojúhelník ministerstvo-
těžaři-teplárny je strukturálně
a zájmově protikladný, ale vazebně
kompaktní. Resort očividně nehodlá riskovat
a vychází vstříc teplárnám. Těžaře
z Czech Coal žádá, aby jim vyhověli.
Pokud odmítnou, trnová koruna spočine
bezpochyby na jejich hlavách.
Proč vstupuje do hry
ministerstvo ?
Otázek i odpovědí se nabízí povícero:
další byrokratická svízel pro podnikatelské
subjekty? Chalupa, první
a poslední garant ochrany životního
prostředí ve zdevastovaném mosteckém
regionu? Dotěžit ložiska, anebo
deponovat zdejší zásoby pro příští
pokolení? Pokud bude rozhodnuto exploatovat,
pak novou těžbu nelze zahájit,
aniž by těžaři požádali o povolení
k těžbě. A to musí zahrnovat i tzv. studii
dopadu na životní prostředí – EIA.
Aby se k ní těžaři dopracovali, bude
se třeba dohodnout s resortem. A ten
(neméně logicky) chce a musí zohlednit
vedle jejich úzce podnikatelských
zájmů i faktory celospolečenské.
Vypadá to na dlouhý a složitý maraton
jednání. Zatímco teplárny nervózně
vyčkávají, Czech Coal v I. etapě sporu
ministerské přání neakceptoval. Ke stanovisku
MŽP vydal vlastní a jeho dikce
je ostrá už od druhé věty: „MŽP ve svém
stanovisku k posouzení vlivů na životní
prostředí (EIA) po společnosti Vršanská
uhelná požaduje, aby alespoň 60 % roční
těžby hnědého uhlí bylo dlouhodobě
využito pro teplárenské zdroje zajišťující
dodávky tepla pro systémy centrálního
zásobování teplem na území ČR a aby plnění
tohoto závazku doložila uzavřenými
smlouvami. Skupina Czech Coal považuje
tuto podmínku za nesplnitelnou.“
Podle názoru těžařů citovaná podmínka
nemá oporu v českém právním řádu
a není realizovatelná ani ekonomicky,
ani technicky. Její splnění by navíc vedlo
k negativním dopadům na životní prostředí.
Podle Jana Dienstla, místopředsedy
představenstva Czech Coal: „Je to
jako bychom chtěli nařizovat zemědělci,
že má 60 % svého obilí dodávat k výrobě
biopaliv. Jedná se nejen o ekonomický
nesmysl, který jde proti zájmu spotřebitele,
ale i o kroky proti životnímu
prostředí.“
Firma výslovně upozorňuje, že nízko
výhřevné uhlí z Vršan se vyplatí transportovat
jen do teplárny Komořany, která
je vybavena technologiemi pro jeho
ekologické a efektivní spalování: „Podle
našich expertních znalostí existuje
v současnosti pouze jedna středně velká
teplárna, která bude schopná uhlí z Vršan
spalovat bez toho, aniž by musela
investovat stamiliony do úprav svých
zařízení. Ta však má svého dlouhodobého
smluvního dodavatele.” Tolik generální
ředitel Czech Coal Luboš Pavlas.
Vzhledem k ekonomické a technické
neuskutečnitelnosti podmínky MŽP
skupina Czech Coal nevylučuje obranu
ani soudní cestou.
A co zákazník?
Mluvčí tepláren – Teplárenské sdružení
ČR – v dané cause (jak jinak?!)
podpořilo stanovisko MŽP. Chalupův
požadavek, aby 60 % roční těžby hnědého
uhlí z lomu Vršany bylo dlouhodobě
využito pro teplárenské zdroje,
zajišťující dodávky tepla pro systémy
CZT na území ČR, označilo za „opodstatněný
a objektivně splnitelný“. Nepodalo
však ekonomickou a ekologickou
analýzu, jak chce toho dosáhnout.
Technicky argumentuje pouze kogeneračními
principy. Odhaduje, že energetický
obsah uhlí při společné výrobě
elektřiny a tepla v teplárnách by bylo
možné využít přibližně s dvojnásobnou
účinností než v případě kondenzačních
elektráren: „Požadavek MŽP je tedy
nejen v souladu s ochranou životního
prostředí, ale také s cílem maximalizace
energetické efektivnosti, na který
klade důraz platná Státní energetická
koncepce.“
Důrazně připomíná, že: „Podle horního
zákona je výhradním vlastníkem ložisek
hnědého uhlí v ČR stát. A ten má
také právo stanovit, za jakých podmínek
jeho těžbu umožní. Podle zákona
je Stanovisko k posouzení vlivu provedení
záměru na životní prostředí závazným
podkladem pro správní rozhodnutí
a Český báňský úřad by ho tudíž měl
respektovat.“
Poslední kapku oleje do ohně rozhorlené
diskuse pak představuje podezření,
že dodávky hnědého uhlí,
kterého se týká aktuálně projednávané
rozhodnutí: „Nejsou podle dostupných
informací doposud pokryty dlouhodobými
kontrakty.“
Rozhodne rok 2013?
Nikdo ze zainteresovaných si zatím
netroufá na predikci stavu po roce 2013,
kdy už by se měla doporučení MŽP realizovat.
Respektive každý ze zainteresovaných
subjektů v této etapě sporu upřednostňuje
výlučně svou pozici. Kompromis
zatím není na dohled.
Když odhlédneme od dosavadního
vývoje sporu, zcela exaktní jsou
některé varovné a zároveň výmluvné
momenty, které vypluly nad povrch
vzrušených debat:
llteplárny dodnes nevyužily cca 20letou
lhůtu na surovinové přezbrojení
své velkovýroby tepla a TUV. Až
na pár výjimek (v podobě nasazení
plynu a částečně biomasy) spoléhají
na stát, že tuto složitou problematiku
vyřeší, a to příznivě pro ně.
llTřeba souhlasit, že v této zemi platí
zákony (mj. i vzpomenutý horní zákon).
Pak to musí být v první řadě
stát, jenž jim dostojí. Mediálně zvučné,
avšak věcně bezobsažné úvahy
o soutěži tržních sil, o neviditelné ruce
trhu apod. se bezpochyby uplatní
na předvolební tribuně nejedné partaje.
Pod žádným kotlem ovšem nezatopí
a žádný sídlištní radiátor samy
o sobě neohřejí.
llEkonomie nemůže diktovat ekologii.
Jenže: v civilizovaném prostředí daná
premisa platí i obráceně. Dohoda je
tedy nutná. K seriozní dohodě je v této
cause „odsouzen“ celý trojúhelník
stát-těžaři-teplárny. Nikdo se nemůže
opevnit ve vlastních zákopech a čekat
výlučně na ústupky od druhého, resp.
ho jen dirigovat. Tu masou paragrafů,
onde nataženou rukou, event. hrozit
přívaly jinovatky a rampouchů.
llCo nejdříve musíme (a nejenom subjekty
citovaného trojúhelníku) opustit
ulitu českého sebeuspokojení. Přiznat
si, že před několika desítkami let jsme
byli ve výrobě a distribuci tepla kabrňáci.
Technicky vyspělý svět za našimi
humny se však nezastavil a velké
pokroky učinil i tamější energetický
a teplárenský výzkum. Nelze donekonečna
láskyplně oceňovat ikonu
v podobě těžebních limitů či naopak
ji demagogicky zatracovat, pokud nebudeme
mít jasno, jak, čím a za kolik
peněz hodláme překonat nahromadivší
se problémy se surovinovou
bází české energetiky a teplárenství.
A to nejenom do jejich 1. potenciálního
kolapsu, nýbrž v horizontu dalších
minimálně 2–3 následujících dekád.
Nad causou lomu Vršany nelze mávnout
rukou. Ani si problém zúžit matematicky,
že z 8 tamějších milionů tun
uhlí se vlastně handrkujeme o „mizivou“
polovinu. Ona (ve skutečnosti
obří) pyramida uhlí nepokryje stávající
(tím méně pak budoucí) spotřebu
českých tepláren. Pokud jí bude muset
Czech Coal vytěžit a prodat českým
teplárnám, problém nedostatku paliva
pro výrobu tepla (mj. způsobený blokováním
zásob uhlí za územními ekologickými
limity) se tím pouze zmírní.
Navíc: jen dočasně.
Demokracie spočívá
na diskusi
A v ní se nepochybně vyrojí řada seriozních
i účelových argumentů. Třeba:
že vršanské uhlí sice vykazuje nižší
výhřevnost, zato má ještě docela únosný
obsah síry. Anebo: že stávající velké
teplárny (zejména s kombinovanou
výrobou elektřiny a tepla) ho dokážou
efektivně využít i při minimálních investicích
do úpravy svého dnešního chodu.
Padne také řada planých slibů. Zejména
místním lidem a ekologickým aktivistům:
kupř. žádné náklaďáky s uhlím
padajícím z korby, pouze správně zelená
doprava po železnici, na plně elektrifikovaných
tratích. Slovo jistě dostanou
i cenaři. Kupříkladu že těžební podmínky
ve Vršanech jsou vlastně skvělé, a to
jak pro dnešek, tak do budoucna. Určitě
se vynoří medové vidiny, jak hodné
teplárny jen díky vršanskému uhlí udrží
dlouhodobě příznivé ceny tepla atd. atd.
Základní otázka: „Jak dále postupovat
se surovinovou bází české energetiky
a teplárenství?“ však zůstává.
Urychlenou odpověď na ní musí dát
především nová Státní energetická
koncepce, nad níž pracuje vláda, resp.
MPO ČR.
B. KARVINSKÝ
