Řadu měsíců se politici, odboráři, ekonomové i novináři věnují osudu dolu Paskov, resp. složité situaci, v níž se ocitla těžařská firma OKD. Po lavině úvah, zda zachovat (či naopak zastavit) komerčně nezajímavou těžbu, kdo a jak se postará o propuštěné horníky, názvy dožívajících šachet na Karvinsku a Frýdecku (Paskov, Darkov, Lazy, ČSA či ČSM) ovládá tuto problematiku snad každý občan v zemi. Současné OKD to je cca 12 000 pracovníků. Z nich připadá na vlastní zaměstnance firmy cca 9500 lidí. Zbytek představují pracovníci agentur a dodavatelských společností. V pásmu tzv. červených čísel, se OKD potácí od roku 2013. Její loňské ztráty se přiblížily k hranici 7 mld. Kč. Poté, co management potvrdil insolvenci firmy, sotvaže se v ohrožení ocitly nejenom její dlouhodobá perspektiva, ale už i výplaty prázdninových mezd horníků a techniků, věci nabraly rychlý spád. Zasloužil se o to nejenom agilní insolvenční správce a příslušný krajský soud. Důležité rozhodnutí učinil rovněž koaliční kabinet: přislíbil půjčku 700 mil. Kč. Tu však podmínil (logicky) zásadní reorganizací firmy a zapojením vlastních odborníků do jejího řízení. To posléze odsouhlasili i věřitelé firmy. Pokud by převládl názor firmu odsoudit ke konkursu, zkrátka by přišli nejenom posledně vzpomenuté subjekty. Stát by se musel operativně postarat o tisíce hromadně propouštěných zaměstnanců ze šachet i z kooperujících podniků. Energetické, koksárenské a metalurgické podniky by si musely narychlo zajistit dovoz černého uhlí ze zahraničí. Řada stávajících pohledávek by nemohla být uspokojena vůbec a masový odchod lidí z podzemí by vygeneroval řadu problémů s bezpečností a ekologickým zajištěním provozů. V porubech i na povrchu. Na tahu je management firmy Zdálo by se, že kultivované transformaci OKD teď už nic nechybí. Předčasný jásot však není na místě. Stát i soud nyní čekají na detailně provedený a věřiteli akceptovatelný plán reorganizace. Mohlo by se zdát: triviální úřednická záležitost pro management firmy. Pokud se jej ale nepodaří vypracovat a schválit ve stanovené lhůtě, všechna dosavadní organizační práce může přijít vniveč a namísto postupného a komplexně zvládnutého zastavování těžby na jednotlivých důlních podnicích, se mohu vyskytnout momenty organizačního chaosu, sociálních i finančních problémů. Přitom solidně zvládnutá transformace OKD by umožnila proces uzavírání šachet rozložit až do roku 2023. Pokud se mezitím na světovém trhu s touto surovinou neprojeví nějak další turbulentní jevy. Krachovaly i jiné firmy – a nikdo nehnul prstem ! Tuto smutnou pravdu nikdo nezpochybňuje. Plejáda podobně postižených strojírenských, elektrotechnických, textilních aj. podniků (leckdy i větších než je OKD) je (bohužel) široká. Specifikum propadu OKD tkví ve strategické pozici. Firmy i jejího produktu. Stát, resp. konkrétní koksárenské, energetické a metalurgické podniky černé uhlí potřebují a ještě dlouho se bez spolehlivých a cenově akceptovatelných dodávek černého nerostu z podzemí neobejdou. Na činnost OKD navazují četné výrobní a obchodní subjekty. V regionu i za jeho humny. Pro ilustraci: své pohledávky u soudu přihlásilo více než 550 věřitelů a jejich hodnota přesáhla 20 mld. Kč. Pro úplnost třeba dodat, že insolvenční správce většinu z nich neuznal a soud mu dal za pravdu. I tak ale hodnota uznaných pohledávek atakovala hranici takřka 3 mld. Kč. Největší věřitel mezi nimi, skupina AWT, požaduje sumu přesahující 460 mil. Kč. Diskuse byla místy až velmi emotivní. Jak ale jinak, když ztrátou dlouhodobé profesní perspektivy i bezprostředního výdělku byly a jsou ohroženy tisíce lidí. Jak horníků (nezřídka s již narušeným zdravím, které nelze přes noc rekvalifikovat a nabídnout jim stejně honorovanou práci jinde), tak ze subdodavatelského sektoru. Zástupci managementu OKD sice přispěchali s propočty, že by firma po odstavení dolu Paskov mohla být opětovně zisková, a to už na konci roku 2018. Kdo z horníků a z věřitelů si ale vsadí na tento optimismus, resp. na podmiňující vzestup cen černého uhlí doma i ve světě? Kritici postupu vlády operují se třemi námitkami: stát subvencuje soukromou firmu, což se příčí nejenom základním principům tržního hospodářství, ale i předpisům Bruselu. Za druhé: zůstane jen u vzpomenutých 700 mil. Kč? A konečně: obdrží stát (tedy daňoví poplatníci) tyto peníze ještě někdy nazpátek? Tře ba se oprostit od ned ůvěry i přehnaného optimismu Kabinet, resp. resorty průmyslu a financí, vsadil na pozvolný a kontrolovaný útlum těžby černého uhlí u nás. Ten byl a je v každé zemi drahý. Nikdo dnes nedokáže zaručit, že zůstane jen u inkriminovaných 700 mil. Kč. Avšak: odhady okamžitých a střednědobých výdajů státu za sociální a zdravotní péči o propuštěné horníky a zabezpečení dolů oscilují v řádu miliard korun. Vývoj dění zpochybnil, že by vláda svým vstupem do causy nesolventního OKD u nás prodlužovala éru těžby a spalování černého uhlí. Ovšem nikdo ani jí, ani nám občanům, nedá garance, že OKD se (podobně jako před časem třeba Sazka) dokáže z nynějších problémů vymanit za provozu. Na rozdíl od citované Sazky, OKD je firma nejenom zadlužená, ale i málo vydělávající. A svůj ortel o povaze půjčky a dodržování tržních pravidel zatím nevyřkl ani Berlaymont. Jak ý by měl být sled dalších krok ů? Pro management firmy bude dán vzpomenutým plánem reorganizace. Pokud jej soud a věřitelé schválí. Pro politiky a odboráře by měla nastat (zvláště v období předvolebních mítinků a partajních polemik) éra bobříka mlčení, ale o to usilovnější řídící a organizační práce. Jde o horníky, o konkrétní šachty. Pokračující půtky a osočování samy o sobě záchranný kruh pro OKD nevygenerují. A určitě by neměla zapadnout nanejvýš důležitá výzva z Moravskoslezského kraje: stát by měl urychleně zabezpečit nový status a zdárné fungování Báňské záchranné služby. Lidmi dříve či později opouštěné doly se nesmí stát zdrojem nebezpečí: výbuchy podzemních plynů počínaje, neřízeným zaplavováním vytěžených chodeb pokračujíc a povrchovými propady a sesuvy půdy třeba konče. Alibismus musí stranou. Causa současného OKD nemá vítěze. Šrámům není konec. Mohou být přiměřené a časově rozložené. Anebo (což nikdo nechce) devastující. /uai/
