Situace kolem dostupnosti a cen tuzemského uhlí je nadále složitá. Některé její aspekty na stránkách TT letos v létě analyzoval Institut energetických informací INERGIN. Mnozí jste s jeho závěry souhlasili. Někteří čtenáři ovšem zastávají jiné názory a postoje. Budiž demokraticky slyšena i tato strana. Svůj pohled do redakce zaslal předseda občanského sdružení Za férové ústřední topení (SFÚT) Ing. Jan Ferenc: Výběr ze studie INERGIN Nová fakta okolo zásob hnědého uhlí v ČR sympaticky pochybuje o nutnosti zdražovat teplo pro konečné zákazníky. Argumenty této expertní poradenské firmy jsou však podle mínění SFÚT nedotažené a někdy i nesprávně vypočítané. INERGIN kupř. operuje s kategoriemi trhu a cen, když se snaží dokázat, že navázání cen hnědého uhlí na ceny uhlí černého způsobí deformace jak na trhu s palivem (téměř dvojnásobné zdražení), tak v konečných cenách tepla. Cenový mechanismus navrhovaný skupinou Czech Coal je však postavený na navázání cen hnědého uhlí na světové (burzovní) ceny černého uhlí. Tato indexace byla zvolena proto, že ceny černého uhlí se tvoří na komoditních burzách (na základě poměru nabídky a poptávky) a jsou veřejně dostupné. Jak stanovit ceny uhlí Především je nutné vzít na vědomí, že volný trh s hnědým uhlím v ČR, ani jinde v širokém okolí, neexistuje. Ceny hnědého uhlí u nás se stanovují dlouhodobými kontrakty mezi dodavateli a odběrateli. Cenové podmínky těchto kontraktů jsou neveřejné. Ve známost vešly až v důsledku sporů o vlastnictví Plzeňské teplárenské a sporů o ceny dodávek do elektráren ČEZ, resp. Elektráren Opatovice. Tím není naplněna jedna z definičních vlastností volného trhu – veřejně známé ceny. Díky těmto sporům bylo také zveřejněno, že nízké ceny hnědého uhlí (tj. do 40 Kč za GJ), mají ve starých (maturujících) kontraktech už jen dva – tři teplárenské podniky. Podmínky nového kontraktu jsou také známy jen ve dvou, ve třech případech. Zůstává otázkou, proč Czech Coal prosazuje indexaci 80 %. A také: proč požadovanou cenu Czech Coalu nazývá INERGIN deformovaným etalonem? Nemůže být naopak cena pro Plzeňskou teplárenskou a Plzeňskou energetiku, kterou INERGIN vyzdvihuje jako referenční (představuje úroveň ceny, které lze v ČR v současné době dosáhnout), ač je zatím ohlášena jen ve dvou relativně malých kontraktech, „deformovaná“, kupř. dumpingová? Řada jiných městských tepláren (možná i většina z nich) nakupuje uhlí v cenách kolem 60 Kč/GJ. Kupříkladu Teplárna Strakonice už letos nakupuje od Czech Coalu podle nových cen. Přitom dramaticky nezdražovala, nekrachuje, investuje, má dlouhodobý kontrakt na uhlí. INERGIN nazývá cenu hnědého uhlí 40 Kč/GJ za obvyklou, dosažitelnou, o několik týdnů později za objektivní, reálnou a nezkreslenou, vypočítanou na patě dolu. Trochu mnoho přívlastků… INERGIN dále varuje, že zvýšení ceny uhlí na 70 Kč/GJ by v průměru zvýšilo cenu tepla pro konečné spotřebitele z nynějších zhruba 490 Kč/ GJ až někam mezi 700 až 780 Kč/GJ, což by vedlo k rozpadu systémů CZT. Opírá se přitom o údaj, že cena uhlí se na nákladech na výrobu tepla podílí 45 %. Jenže na konečné ceně pro spotřebitele má cena uhlí podíl mnohem nižší. Při modelové úvaze 40 Kč/ GJ za uhlí a 490 Kč/GJ za teplo pro konečného spotřebitele, je podíl ceny uhlí zhruba 8,2 %. Chybí matematický důkaz, jak je možné, že po zdvojnásobení položky, která se na celku podílí 8,2 %, se zvýší hodnota tohoto celku až o 59,2 %? systémy cZt a ceny uhlí Tato úvaha se ale netýká celého tuzemského teplárenství. Současné ceny uhlí uváděné INERGINem jsou smluvní pro několik největších tepláren (Elektrárny Opatovice, Pražská teplárenská, Plzeňská teplárenská, Teplárna České Budějovice). Podle studie poradenské společnosti ENA představuje jejich podíl na celkovém trhu s centralizovaným teplem (celkové množství dodané tepelné energie z CZT v roce 2010 bylo 157 mil. GJ) pouze 15 %. To znamená pouze 7 – 8 % na celkové výrobě tepla, včetně individuálního vytápění. Střední a malé teplárenské zdroje již nyní nakupují uhlí za podstatně vyšší ceny: 50 až 60 Kč/GJ. Největší uhelné teplárny mají díky levnému palivu nejnižší ceny tepla. V některých případech zhruba poloviční ve srovnání s menšími systémy CZT. ERÚ ve svých analýzách uvádí možné zdražení tepla v důsledku zvýšení cen uhlí o necelých 20 %. Pro konečné spotřebitele by to bylo velmi nepříjemné. Ale pro systém CZT by to nebylo zničující. Jestliže nám vychází podíl ceny uhlí na konečné ceně tepla nižší než 9 %, ERÚ uvádí tento podíl v průměru pro teplárenství 17 %. INERGIN ovšem tomuto údaji nedůvěřuje: „Toto číslo bylo sestaveno administrativním způsobem na základě regulačních výkazů.“ Argumentuje, že „už z tohoto titulu je zřejmé, že metrika neodpovídá podnikové praxi a zásadám nákladového účetnictví/způsobům ekonomického řízení teplárny. Teplárna neprodukuje pouze teplo, ale i elektřinu (v kogeneraci a v kondenzačním režimu). Kalkulace nákladů musí proběhnout spravedlivě tak, aby zachycovala skutečné alokování výrobních vstupů do jednotlivých produktů.“ Dělení ekonomicky oprávněných nákladů mezi náklady na výrobu tepla a náklady na výrobu jiných konečných produktů (včetně elektřiny) jsou popsány v Cenovém rozhodnutí ERÚ a velmi podrobně ve vyhlášce č. 140/2009 Sb. Z kritiky INERGINu nevyplývá, který z výpočetních vzorců je chybný, že neodráží spravedlivé dělení vstupů do jednotlivých produktů. A mimochodem: číslo 17 % vychází z výkazů o oprávněných nákladech, které dodávají Úřadu samy regulované subjekty, tzn. teplárny. Je tedy velmi pravděpodobné, že nebylo stanoveno administrativním způsobem, ale vypočteno vzorcem pro vážený průměr, tj. způsobem matematickým. Vraťme se k cenám. ERÚ uvažuje o zvýšení konečných cen pro spotřebitele v důsledku zdražení hnědého uhlí v průměru max. o 20 % (tj. podle cen uváděných INERGINem do 588 Kč/GJ), což je stále mnohem níže, než kupř. ceny individuálního vytápění zemním plynem. Bez zajímavosti není ani analýza vývoje průměrných cen tepla pro konečné spotřebitele, zveřejněná ERÚ. Od roku 2001 do 1. 1. 2011 vzrostla cena tepelné energie vyrobené z uhlí o 59 %. „Vývoj cen tepelné energie je ovlivněn především změnou cen paliv, nárůstem stálých nákladů a zisku v souladu se závaznými podmínkami pro kalkulaci ceny tepelné energie, ale rovněž poklesem objemu dodávek tepelné energie. V roce 2008 byly ceny tepelné energie ovlivněny také zvýšením sazby DPH z 5 na 9 % a zavedením ekologické daně. K dalšímu nárůstu sazby DPH u tepelné energie z 9 na 10 % došlo od 1. 1. 2010,“ píše ERÚ. chybí relevantní informace O vývoji cen hnědého uhlí za uplynulých 10 let nemáme relevantní informace, protože, navzdory tvrzení INERGINu, volný trh s touto komoditou neexistuje. Podle studie ENA, která vypočítává ceny hnědého uhlí v Kč/ MWh, se zdražení za sledované období pohybuje zhruba mezi 35 a 40 %. Z toho vyplývá, že vliv stálých nákladů, zisku tepláren a daní na konečnou cenu tepla pro spotřebitele byl v minulosti výrazný, resp. veškerý růst nákladů, včetně nových daní, byl na spotřebitele přenášen více než plnou vahou. Regulační pravidla ERÚ to výrobcům tepla umožňují. Tím je chrání před každým zvýšením nákladů, způsobeným ať už administrativním rozhodnutím (nové daně), nebo výkyvy v cenách paliva. Jakékoliv cenové výkyvy pro ně nepředstavují zásadní problém v provozních ekonomických parametrech. Mohou je plně promítnout do konečné ceny tepla a zachovat si přitom svůj obvyklý zisk. A také tak činí. Obranou ale není zajištění dodávek hnědého uhlí „všem poptávajícím v požadované kvalitě, množství a za akceptovatelných cenových podmínek“. Občanské sdružení Za férové ústřední topení (SFÚT) souhlasí s INERGINem, že další zdražování tepla pro konečné spotřebitele, zejména pro tzv. zajaté zákazníky (kterými jsou hlavně pražské domácnosti připojené k CZT Pražská teplárenská) začíná být jednak ekonomicky tíživé, ale také ekonomicky neopodstatněné. Pečlivě studujeme zdroje a podněty k tomuto zdražování. Shledáváme, že řada z nich je falešných, zástupných nebo administrativně aranžovaných z důvodu naplnění příjmů státního rozpočtu z peněženek občanů. Jednou z takových iniciativ je bezesporu i snaha společnosti Czech Coal zvýšit své příjmy z prodeje hnědého uhlí, bez nichž se teplárny neobejdou. S touto komoditou si Czech Coal udržuje na trhu významné postavení. S INERGINem se však rozcházíme v názoru, že řešením by bylo zavedení plánovaného přídělového systému s regulovanými cenami na dodávky uhlí od společnosti Czech Coal. Taková zima ještě neudeřila. /jf/
