Představte si počítač, který je menší než buňka, takže se vejde do jejího nitra. Takový počítač by bylo například možné využít mnoha způsoby při léčbě pacientů s nádory a dalšími závažnými chorobami, které úzce souvisejí s buněčnými ději. Donedávna byly nanopočítače jen snem mnoha vědců a lékařů. S pokračujícím rozvojem miniaturizace a nanotechnologií se však i tato zařízení stávají skutečností. Badatelé americké Pennsylvania State University vyvinuli nanopočítačovou jednotku fungující uvnitř živé buňky, která ovládá funkci konkrétního proteinu, klíčového pro pohyb buňky a metastazování nádorů. Výzkum by se mohl stát základem pro vývoj nanopočítačů, které by se uplatnily v prevenci i léčbě komplikovaných nádorů či jiných onemocnění. Nikolay Dokholyan a jeho kolegové vytvořili „logické hradlo“ podobné tranzistoru. Podle Dokholyana je to ale teprve začátek vývoje buněčných počítačů. Teď víme, že je možné tímto způsobem ovládat aktivitu a funkci proteinů. Do budoucna bychom mohli pomocí buněčných počítačů nejen léčit komplikovaná onemocnění, ale také zkoumat biologické děje z nového pohledu. Buněčné logické hradlo obsahuje dva vstupní prvky — jedním je světlo a druhým imunitu potlačující lék rapamycin (sirolimus). Toto hradlo přitom cílí na protein FAK (focal adhesion kinase), který se podílí na adhezi a pohybu buněk a hraje významnou roli na počátku metastazování nádorů. Takto vytvořenému nanopočítači lze světlem a rapamycinem vydat povel k rychlé aktivaci proteinu FAK, což vede k posílení adheze buňky a zásadnímu omezení její pohyblivosti. Brzy by mělo dojít na testy in vivo, tedy v živých organismech. /sm/
