Máme za sebou dva náročné roky. Pandemie, která ještě zcela neodezněla, byla obrovskou zkouškou nejen pro podniky, ale i pro rodiny. Česká ekonomika téměř skončila na malou chvíli na ventilátoru. To už je ale minulost, je potřeba dívat se dopředu. Máme před sebou nové výzvy, tři obrovské transformace ekonomiky, které musíme uchopit jako příležitost a dobře se připravit. Loni na jaře se mnohé podniky prakticky ze dne na den ocitly bez zakázek, musely se naučit nové procesy a zvykat si na prostředí, které nastavila pandemie. Řídit pracovníky na home office, střídat směny tak, aby se nepotkávaly, pravidelně dezinfikovat společné prostory, testovat zaměstnance, to vše firmy zvládly a za to jim patří obrovský dík. Bez úsilí podniků bychom krizi rozhodně nepřekonali. Všem firmám chci za jejich obětavost a nasazení poděkovat. Česká ekonomika a podniky se už z krize oklepávají. Jak jsme viděli, první fáze restartu ekonomiky byla tentokrát mnohem rychlejší než po světové hospodářské krizi v letech 2008 a 2009. Problém ovšem je, že jsme narazili na několik limitací a konjunkturu nejsme schopni využít na maximum, abychom zacelili všechny rány, které si firmy nesou z koronavirové krize. Může za to například přetrvávající nedostatek dílů a subdodávek, což je celosvětový problém, růst cen vstupů a nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Ceny některých surovin a materiálů meziročně stouply i několikanásobně a mnohé z nich ani nejsou dostupné, výrazně zdražila i elektřina a plyn. Kvůli pandemii rostly také ceny obalových materiálů. Vstupy navíc zdražují podle našeho šetření mezi firmami rychleji, než rostou ceny finální produkce. Tento rozdíl tak musejí podnikatelé často pokrýt buď úsporami nákladů, nebo snížením své ziskové marže. Kvalifikovaní pracovníci chybějí podle květnového průzkumu Svazu průmyslu a dopravy 44 % podniků. Situace na trhu práce se navíc v dohledné době nezlepší.
Musíme se připravit na tři transformace ekonomiky Dosavadní model fungování naší ekonomiky nastavený v 90. letech minulého století začíná být vyčerpaný. Objevuje se stále více překážek, které nás brzdí na cestě, abychom se měli všichni lépe. Za 30 let jsme se naučili perfektně vyrábět, ale většinou pro ostatní. Na našich podnikatelských misích s představiteli státu vidím, že české výrobky mají ve světě stále dobré jméno, lidé je mají spojené s kvalitou a tradicí. Když ale dodáváme jen malé součástky do ledniček a aut finálních výrobců, celou slávu sklízí někdo jiný. A s ní i vysoké marže, ze kterých bychom mohli lépe platit naše lidi a dál je investovat. Proto potřebujeme druhou transformaci ekonomiky. To znamená více finálních výrobců s jasnou vizí, kvalitními produkty a na ně navázanými službami, které dokážou prodat po celém světě. To ale jen těžko půjde bez lidí. Nedostatek zejména kvalifikovaných odborníků naše firmy brzdí už teď. V následujících letech budou do důchodu odcházet „Husákovy děti“, ročně z trhu práce odejde o 30 tisíc lidí více, než na něj přijde mladých absolventů. I proto musíme už teď začít pracovat na digitální transformaci. Potřebujeme naše výroby digitalizovat, nahradit těžkou manuální práci stroji. Chytře robotizovat a automatizovat vše, co jde. Mám radost, že rok od roku roste podíl firem, které mají zpracovanou nebo zpracovávají strategii své digitální transformace. Ukazují to naše každoroční průzkumy, které mapují zavádění Průmyslu 4.0 ve firmách. Těší mě hlavně fakt, že nad svou transformací podniky čím dál více přemýšlejí v kontextu celé výroby. Koupit jednoho robota a myslet si, že něco vyřeším, to není správná cesta. Mezinárodní strojírenský veletrh tyto a další trendy, kam se digitalizace posouvá, představí.
Zelenou revoluci musíme chytit jako příležitost Výzvou pro nadcházející roky je zelená transformace. Zdaleka se netýká jen firem, bude vyžadovat změny v celé společnosti. Z evropské sedmadvacítky zemí to budeme mít skoro nejtěžší. Jsme jedna z nejprůmyslovějších zemí EU a nemáme slunce jako na jihu Evropy ani vítr jako přímořské oblasti. Vypořádat se s tím ale musíme a věřím, že to dokážeme. Energeticky náročnější sektory, nebo ty, kterých se to technologicky dotýká, se právem cítí ohrožené, pokud jednotlivé cíle pro snižování emisí nebudou odpovídat jejich reálným technologickým možnostem. Takové sektory budou potřebovat pomoci. Green deal musí proto být zároveň „real deal“ a návrhy obsažené například v balíčku Fit for 55 nesmějí poškozovat konkurenceschopnost našich firem. V řadě odvětví ale vzniknou také nové obchodní příležitosti. Proto je nutné podporovat rozvoj nových technologií, výzkum a vývoj. Je rovněž klíčové, aby Česká republika dokázala co nejefektivněji využít všechny prostředky z evropských fondů, které mají pomoci firmám s přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku.
Důležitá bude aktivita státu Všechny zmíněné výzvy nepřekonáme za pár let. Je to proces, který bude trvat třeba dvě desetiletí. Na novinky se budeme muset připravit všichni, celá společnost. I proto je důležitá maximální podpora státu. Měl by podporovat podniky v investicích do výzkumu a vývoje, zjednodušit administrativu a takzvaně nestát v cestě rozvoji. Musí především zajistit, aby se zvýšila digitální gramotnost lidí, aby se mohli rekvalifikovat, když jejich pracovní pozice zaniknou a budou potřebovat nové dovednosti. Představili jsme proto osm prioritních oblastí, na které by se měla zaměřit budoucí vláda. A musí na tom začít pracovat hned od začátku, budoucnost nepočká. Chceme, aby se Česko posunulo mezi špičku v žebříčku hospodářsky rozvinutých zemí. Pokud se má naše země rozvíjet a lidé mají být spokojeni, potřebujeme tady mít jak fungující a šikovné firmy, tak efektivní a proklientskou vládu. Je na novém kabinetu, aby vytvářel stabilní, předvídatelné a motivační prostředí pro podnikání i pro život. /Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR/
