Hospodářská krize se rozplývá a na český trh pomalu vstupuje čím dál větší optimismus. Je však opravdu důvod k jásotu? To, že je politické prostředí nestabilní, a tím i klima pro podnikání, ví každý z nás, ale co si prozatím nikdo příliš neuvědomuje je fakt, že i přes vzrůstající poptávky a možnosti růstů výrobních společností, hrozí do budoucna enormní nedostatek odborných pracovních sil. Máme tu tedy další problém. Firmy mající zakázky, mohou doplňovat řady zaměstnanců, ale na druhou stranu se paradoxně začíná projevovat absence odborníků, kteří jsou schopni výrobním společnostem nabídnout svoji odbornost a zapříčinit tak vzestup možných výrobních zakázek. Fond zaměstnanců je vyčerpán. Mám na mysli fond technicky zdatných zaměstnanců, ať šikovných a zodpovědných absolventů odborných učilišť, středních a vysokých technických škol či zaměstnanců s praxí, kteří si práce váží natolik, že se vrhají do osobního profesního zdokonalovaní a nepřemýšlí jen kde a jak práci odbít. Za svou několikaletou praxi jsem se už setkal s mnoha majiteli společností, kteří dokážou své zaměstnance odměnit, motivovat, dát jim nadstandard, ale vyžadují od nich také nějaké přičinění k úspěšnému fungování společnosti. Takže ne vždy platí, že určité obory jsou na tom platově mizerně. Je to velmi individuální a opravdu velmi záleží i na kvalitě, přístupu a zejména průbojnosti každého jedince. Obávám se, že zde narážíme na aktuální společenský trend, kdy mladý člověk nebere svou budoucnost vážně. Přirozeně, že není lehké v 9. ročníku základní školy samostatně rozhodnout, na které vzdělávací instituci dále pokračovat, jakému oboru se věnovat tak, aby za pár let onen jedinec nezjistil, že vystudoval obor v odvětví, v němž jsou již zástupy jiných, kteří tráví delší dobu u stojanů s poptávkou pracovních příležitostí na úřadech práce. V tomto rozhodování by měl být zdatným rádcem zejména rodič. Možnosti rozhodně jsou, dle mého soudu je podstatné chtít se starat o budoucnost své ratolesti. Ve skutečnosti se kupodivu nejedná pouze o budoucnost její, ale nás všech. Dlouhodobým efektem je totiž nižší nezaměstnanost, vznik nových firem, pracovních příležitostí a též vyšší republikový potenciál v oblasti vlastní výroby a know-how atd. Montážních zahraničních firem, na nichž jsme bohužel závislí, tu máme nespočet. Chybí firmy s vlastní výrobou, které do našeho evropského regionu historicky tradičně patří. Jedním z důvodů je právě absolutní nedostatek nejen specializovaných, ale i odvážných odborníků, se kterými lze řešit vzrůstající objem výroby a zároveň i inovace, jež dělají firmy více konkurenceschopnými. Není výjimkou, že u CNC obráběcích strojů potkáváme pracovníky přeškolené z oborů mnohdy velmi vzdálených strojírenství. V současné době mají strojírenské společnosti problém najít šikovné konstruktéry, technology, programátory a další technické specialisty. Obtížné je však najít ale i specialisty pracující s moderními aplikacemi (viz CAD/CAM softwary), což je v této „předigitalizované“ době opravdu paradox. Jako zástupce společnosti, která již několik let patří k nejvýznamnějším prodejcům CAM softwaru Inventor CAM, a to nejen v České republice, je pro mě více než znepokojivé, že stále řešíme, prakticky každý den, problémy s nedostatečným technickým vzděláním. Najít v této době technicky zdatného a navíc zodpovědného jedince se rovná opravdovému hledání jehly v kupce sena. Technická úroveň škol se zlepšuje, strojírenství je na vzestupu, tak je třeba ještě zapracovat na přístupu mladých lidí k jejich budoucímu profesnímu životu. Bohužel, to však není jen o mladých jedincích, ale o jejich okolí. Vše je „v rukách“ každého z nás. Lukáš Poukar, DTS- Praha, a.s.
