Budoucnost české energetiky Několik důvodů k zamyšlení

Asi je vhodné říci, proč v době výročí 17. listopadu 1989 věnuje redakce Technického týdeníku prakticky celé číslo problematice energetiky. Vše je přece v pořádku, jak nám na tiskové konferenci při Mezinárodním strojírenském veletrhu řekl Martin Říman, ministr průmyslu a obchodu. "ČEZ prosperuje, elektřinu máte, a co si ČEZ postaví, to je jeho věc. Nevím o žádných problémech." Pan ministr možná problémy nemá, ale spotřebitelé ano. Nebo je možné posuzovat dodávky elektrické energie a tepla jen z hlediska zisku ČEZ, společnosti v rukou státu a dalších, tentokráte nezávislých výrobců? To je jeden z prvních důvodů, proč by se měla společnost o energetice dozvědět více. Jsou tu další. MYŠLENKY, JEŽ PATŘÍ DO MUZEA Zatím co zahraniční média přinášejí znepokojivé zprávy o klimatických změnách, katastrofálním úbytku ryb a škodách na zemědělských plodinách, lesních porostech, nejvyšší honorární představitel našeho státu je pro země EU charakterizován nejenom jako odpůrce Unie, ale i jako odpůrce vědy a zdravého rozumu. Mezi jiným jsou tady i ekonomické škody, které se staly hlavním důvodem, proč se o klimatické změny a jejich omezení začaly zajímat pojišťovny a jejich zajišťovny, tedy světové banky. Zášť Václava Klause k ekologii jde dokonce tak daleko, že neváhá opustit prostředí MSV v Brně, kam byl pozván aby zahájil největší průmyslovou obchodní akci, raději než diskuse s podnikateli zúčastnil se pochybného semináře odpůrců zpráv o klimatických změnách. O auditoriu, které mlčky vyslechne tvrzení, že ropa nemůže být nikdy dočerpána a ceny surovin se měnit nebudou, si může udělat každý představu sám. Je tu tedy další pádný důvod na dotaz, proč se naše společnost chová, jakoby se nemohlo nic stát. Uhlí máme na věky, až dojde postaví se jaderné elektrárny... ZÁSOBY UHLÍ BUDOU JEDNOU U KONCE Už několik let publikují odborníci na českou elektroenergetiku soustavu grafů dokazujících, že křivky spotřeby elektrické energie a její výroby se v nejbližších letech protnou. Pokud nic neučiníme, budeme zemí energii importující, a to by bylo v prostředí, v němž jsme se nikdy nenaučili využívat energii účelně, téměř smrtící ranou pro hospodářství. Nikoho dnes nezajímá, jaké zdroje nás budou zásobovat elektřinou a teplem ve světě, který evidentně hledá nové zdroje energií, ovšem čistší, a tím i nesmírně finančně náročné. Tyto zvýšené náklady samozřejmě zaplatí spotřebitel, což se týká i průmyslu a zemědělství. Ani to nikoho nezajímá? Postavíme nové zdroje. Jaké a na jaké palivo? České výrobce energetických zařízení zdecimovala privatizace a neodpovědná energetická politika (MPO za doby Vladimíra Dlouhého tvrdilo, že bude dostatek levné energie z Ukrajiny a Ruska), většina zařízení se tedy bude nakupovat. Ostatně bylo by čirým bláznovstvím vyvíjet zdroje s nadkritickými parametry dosahujícími účinnosti až 45 %, když stojí a jsou provozovány už leta za humny naší vlasti. Tímto postupem jsme ztratili možnost zaměstnávat na vysoce profitabilní výrobě s vysokou přidanou hodnotou tisíce lidí. Odborníků. Vyhodili jsme je na ulici. Není to důvod k zamyšlení? Palivo. Odhad těžby hnědého uhlí u nás je na 35 let. Ani ne jeden lidský věk. Uhlí hrozné kvality, utlumené v těžbě zatím platnými územními limity, určitě dobře míněnými, přece opravdu nemůžeme přehrabat naši krajinu a změnit ji na pověstné opičí hory jen proto, že plýtváme energií a máme vysoce náročné výroby. Ani to není důvod k celonárodní diskusi? Nechybí vám? V tomto bodě mají zelení tragickou pravdu! JADERNÁ ENERGETIKA Vše zachrání jaderná energetika. Souhlasí s tímto tvrzením veřejnost? Kde postavíme novou jadernou elektrárnu? Kam se bude ukládat vyhořelé palivo? Všechny obce, kde se jen náznakem sondovala možnost vybudování takového úložiště to odmítají. Je možné v době demokracie prostě říci, tady bude hlubinné úložiště, občané, ať se vám to líbí nebo ne?! Vysvětlí to někdo lidem sedícím u TV přístroje a hledícím do tváří politiků, jimž není možné věřit ani slovo? Komu veřejnost uvěří? Manažerům podniků s miliardovými zisky při minimu podnikatelského rizika, neboť kdo dnes nepotřebuje energii a není na ni napojen drátem? ÚSPORY NEBO ZISK? Šetřeme energie, říkají zelení. Ano, to je základ. A je pošetilé takový argument odmítat. Ale propočty ukazují, že ani úspory ve výši 40 % (samozřejmě nereálné) současné spotřeby nic neřeší v horizontu roku 2030. Směřuje úsilí vlád a našeho zprofanovaného Parlamentu k nějaké koncepci úspor? Prognózy? V chodbách MPO se dodnes vznáší strach z výrazů plánování či koncepce, jež sem byly vneseny v dobách, kdy do budovy na pražském Františku vesele vtančila neviditelná ruka trhu aby se ujala vlády. A jsme u toho hlavního, nejdůležitějšího. Energetika je odvětvím, které v celém světě prodělalo nejdramatičtější změnu. Ze služby civilizaci, jež byla více méně řízena vždy státem, se stala komodita přirovnávaná k rohlíkům. Liberalizace a privatizace elektroenergetiky je pouze na počátku své existence a zatím dává spíše negativní výsledky. Ceny energií rostou, sítě vypadávají, škody za blackouty nikdo neplatí, palivové zdroje jsou využívány nerovnoměrně. Stát vyhodil miliardy za plynofikaci obcí, kterou zastavily ceny, lépe řečeno, naprosto stupidní individuální využívání tohoto ušlechtilého paliva. Není potom na místě otázka: co je to přiměřený zisk v energetice? CENAMI LZE POPŘÍT I FYZIKU Učili vás, že kogenerace je nejúčinnější využití paliva? Ovšem, ale dnes termodynamické zákony platí jen když to ceny na trhu umožní. V žádném jiném sektoru si lidé neuvědomují více než v energetice, že liberalizovaný trh je třeba vymezit velmi tvrdými pravidly. Pokud nejsou, nelze o trhu hovořit. Je třeba si přiznat, že liberalizace elektroenergetiky a výroby tepla otevřela dveře i spekulaci, a s tou máme už své zkušenosti. Kolují dohady o tom, že ceny elektřiny jsou spíše výsledkem strategie velkých společností, než samovolným vývojem trhu. Jak vidíte, není třeba pokračovat ve výčtu důvodů, proč jsme otevřeli stránky Technického týdeníku problematice energií. Domníváme se, že v naší zemi je nejvyšší čas otevřít vážnou a seriózní diskusi s veřejností i mezi odborníky. Elektroenergetické a plynařské společnosti jsou dnes natolik silné, že se vymykají kontrole. Zvláště když přinášejí zemím, v nichž jsou zapsány do obchodních rejstříků, tak neuvěřitelné zisky. Volný trh je jen teorií, státy si podvědomě chrání záda. Je sice pravdou, že právě tyto společnosti dnes vydávají neuvěřitelné peníze za výzkum nových zdrojů, které budou schopny podobně jako emise SO2, což je běžný standard, jímat i CO2, případě je ukládat do podzemí. (Nutí je k tomu právě tlak bank a veřejné mínění.) Ale to bude stát neuvěřitelné peníze a v tu chvíli vstupuje na scénu pravidlo Zelených: nejlepší energie je energie nevyrobená. To však nezachrání civilizaci před rozumným zhodnocením rizik a investic do nových technologií. Ty samozřejmě musí zaplatit spotřebitel, a to mu dává právo vědět vše, co vědět má. V DEMOKRACII SE PŘEDEVŠÍM DISKUTUJE Snad opravdu žijeme ve společnosti směřující k demokracii a rozumně nastavenému trhu. Snad už žijeme i v době, kdy bychom měli více naslouchat starostem svého okolí a podílet se na řešení problémů globálního trhu společně s ostatními. Názory těch několika politiků, kteří nejsou schopni vnímat své postavení na Zemi reálně, nás snad už nemohou odvést od rozumného uvažování a diskuse o vlastní budoucnosti. Pravidla trhu určuje člověk, trh nemůže vnucovat pravidla člověku - určitě ne v takové službě, jakou je dodávka energie a tepla (podobně i vody). Pokud by tomu tak bylo, není to demokracie a svoboda, ale řítíme se k oligarchickému systému řízeného gigaspolečnostmi, jež hledají jen další možnosti zisků. REDAKCE