Vědci amerického institutu Rochester Institute of Technology věří, že nová generace technologií čištění vody a odpadů bude založena na dnes oblíbených uhlíkových nanotrubičkách. Podle jejich výsledků jsou filtry z uhlíkových nanotrubiček efektivnější a více udržitelné nežli dnes běžně používané standardní průmyslové materiály, jako je silikagel nebo aktivní uhlí. John-David Rocha a Reginald Rogers úspěšně předvedli, že s touto technologií lze vyčistit vodu, která je kontaminovaná organickými sloučeninami. Navazovali přitom na téměř dvě desetiletí výzkumu nanomateriálů. Nanotrubičky se běžněji používají v jiných aplikacích, jako například ve vývoji palivových článků. Teď se ale mohou prosadit v environmentálních technologiích nebo v domácí filtraci vody. Velkou výhodou je, že takové filtry bude možné používat opakovaně. Když bude filtr plný organických nečistot, tak ho postačí asi na 5 minut vložit do mikrovlnky, organické nečistoty se vypaří a pak se může opět vesele filtrovat. Uhlíkové nanotrubičky jsou asi 50 000krát užší než lidský vlas. V takto malých rozměrech se vymykají pravidlům světa běžné fyziky a podléhají zákonitostem kvantové mechaniky. Uhlíková nanotrubička vznikne stočením plátku grafenu, který tvoří jediná vrstva atomů uhlíku poskládaných do tvaru šestiúhelníků. Výsledkem je materiál, který je jedním z nejlepších ve vedení tepla a elektřiny. Rocha s Rogersem vyvinuli nové postupy pro izolaci vysoce kvalitních uhlíkových nanotrubiček a pro jejich třídění podle fyzikálních vlastností jednotlivých nanotrubiček. Proces filtrace funguje v nanotrubičkách velice dobře, protože uhlíkové nanotrubičky odpuzují vodu. Přilnou k nim pouze organické kontaminanty ve vodě a nikoliv samotné molekuly vody. A to je vlastně téměř celý proces čištění vody nanotrubičkami.
