Představte si, že si budete chtít přečíst pár stránek před usnutím. Ale namísto stolní lampičky vám posvítí vylepšená květina s nanotechnologií. Právě takové rostliny vyvíjejí nanoinženýři Massachusettského technologického institutu (MIT). Rostliny potočnice lékařské z čeledi brukvovitých na MIT vylepšili pomocí systému luciferázy, díky němuž v noci svítí světlušky. Luciferáza je enzym, který působí na molekulu luciferinu, při čemž dochází k vyzařování světla. V mechanismu světélkování je ještě zapojena molekula koenzymu A, která odstraňuje produkty reakce luciferázy s luciferinem a zajišťuje tím hladký průběh světélkování. Tým MIT zabalil tři zmíněné komponenty do nanočástic z bezpečných materiálů. Luciferázu připojili k nanočásticím z křemene o průměru 10 nm, o něco větší nanočástice z polymeru PLGA nesly luciferin a nanočástice z chitosanu zase koenzym A. Inženýři pak všechny tři typy nanočástic vložili do suspenze, do které následně namočili potočnice. Poté rostliny vystavili vysokému tlaku, díky němuž se nanočástice dostaly do těla rostlin skrz průduchy, jimiž rostlina normálně dýchá. Nanočástice s luciferinem a koenzymem A se shromažďovaly v mezibuněčných prostorech listů rostlin, zatímco menší nanočástice s luciferázou pronikaly přímo do buněk. Nanočástice z PLGA poté postupně uvolňovaly luciferin, který procházel do buněk a tam následně reagoval s luciferázou. A rostliny světélkovaly. Inženýři MIT vytvořili rostliny, které světélkují asi 3,5 hodiny. Světlo vytvořené jedním semenáčkem potočnice o výšce 10 cm odpovídá asi jedné tisícině světla, které by bylo potřebné k pohodlnému čtení v posteli. Výzkum je ale na začátku a vědci věří, že se jim vyladěním koncentrace látek a načasováním jejich uvolňování v rostlinách podaří dále vylepšit délku světélkování i jeho intenzitu. Dosavadní experimenty se světélkováním rostlin spoléhaly na vkládání genů pro systém luciferázy do genomu rostliny. Pomocí nanočástic je ale možné vytvořit nanobionickou světélkující rostlinu prakticky z kterékoliv rostliny.