Zájem o elektrokola, rozumně podporující lidskou sílu na pedálech elektropohonem z akumulátoru, po celém světě roste. Roční odbyt v zemích s pohodovými přírodními podmínkami k jízdám do práce nebo k výletům se údajně každoročně až ztrojnásobuje navzdory některým jejich slabinám – vyšší hmotnosti a ceně, omezenému dojezdu a zdlouhavému nabíjení lithiových akumulátorů. Těchto omezení, stejně jako se to děje v jiných oborech elektrické veřejné dopravy, je může zbavit revoluční řešení, které právě před pěti lety představila francouzská společnost Cycloeurope na veletrhu v Nice. Od běžných bicyklů s řetězovým pohonem na první pohled se nelišící kolo s trubkovým rámem a brzdami v nábojích kol využilo jako zdroj elektřiny pro elektromotorek o 250 W místo Li-Ion akumulátoru kompaktní vodíkový palivový článek, tankující vysoce stlačený vodík (34 MPa) z dvoulitrové vyměnitelné „bombičky“, tenkrát ještě přichycené k rámu nebo k zadnímu nosiči. Pouhých 35 g H2 v poměrné maličkém palivovém článku postupně uvolní energii kolem 1 kWh, a spolu s na pedály šlapajícím jezdcem umožňuje cyklistovi rychlostí kolem 27 km/h dojezd na vzdálenost až 100 km. O rok později se touto cestou s mottem „Jezdím na vodík!“ pustily týmy společností Linde GAZ, E.ON, německé letecké centrum DLR i další francouzské, japonské, čínské a jihokorejské firmy. Fotografie na této stránce ukazují obrovský pokrok v konstrukci a designu elektrických kol vůbec, končící aktuálně skládacím britsko-jihokorejským „pedelekem“ Mando Footloose, který se dokonce obejde bez řetězového převodu! Název „pedelec“ – zkratka z anglického pedal electric vehicle – prozrazuje, že jde o jednostopé jízdní kolo s pedálovým pohonem, posilovaným elektropohonem. Kolo se rozjede „elektricky“ po lehkém sešlápnutím pedálů a elektropohon se automaticky vypne, jakmile přestaneme šlapat, nebo když překročíme rychlost kolem 25 km/h; z kopce jede na volnoběh. Na ovládacím panelu na řídítkách lze nastavit až tři výkonové režimy elektropohonu podle požadované rychlosti a stoupání či klesání trati. Do prudkého stoupání si jezdec nastaví nejvyšší ze tří stupňů výkonu elektropohonu. Cena pedeleků se pohybuje zatím od 2 300 do 7 000 eur podle konstrukce a pokročilých materiálů. Rámy a kola nejdražších výrobků jsou za účelem snížení hmotnosti vyrobeny z kevlaru. Vodíková kola H2 bike, která už i u nás předvedl Linde, s palivovým článkem a vyrovnávacím akumulátorkem 60 Wh s životností nejméně pět let, byla poháněna stlačeným vodíkem z kompozitové bombičky Linde Genie , kterou lze na dobíjecí stanici doplnit asi za 6 minut a vystačí pak k ujetí asi 100 km. Francouzská společnost Pragma Industries z Biarritzu hodlá tlakové lahve H2 nahradit ještě revolučnějším nápadem – kompaktním samovyvíječem vodíku na principu hydrolýzy. Vodík by se podle jejího ředitele inženýra Fortea dal vyrábět přímo na pedeleku vhozením kapsle s obsahem křemíku, hliníku a hořčíku do reakční nádobky zatím utajeným principem, který nazval „Nespresso System“ a hodlá jej světu představit do tří let. Ing. Jan Tůma