Při výrobě vznikají kromě řady jiných vedlejších produktů i odpadní nanočástice. Odborníci australského institutu Heart Research Institute v Sydney vymysleli levnou a účinnou metodu pro získání odpadních nanočástic, které mohou být použity v léčbě rakoviny, kardiovaskulárních chorob anebo Alzheimera. Miguel Santos a jeho tým dokázali získat prachové nanočástice z plazmatu PPN (plasma polymerized nanoparticles). Ty byly až doposud považovány za nepříjemný vedlejší produkt, který vzniká v plazmatických reaktorech. V reaktivním plazmatu se samovolně tvoří prach, který představují mikročástice a nanočástice. Tento plazmatický prach kontaminuje materiály v reaktoru a omezuje účinnost technologického procesu i jeho výtěžnost. Santos s kolegy zjistili, že nanočástice plazmatického prachu mají skutečný potenciál v medicíně, především v oblasti léčby nádorů a kardiovaskulárních chorob. Jinými slovy, nanoodpad může zachraňovat životy a také zlepšovat kvalitu života pacientů. Stačí jenom tyto nanočástice z plazmatického prachu získávat v dostatečném množství. Postup Santosova týmu je jednoduchý. Vyvinuli důmyslně tvarovanou trojrozměrnou strukturu, díky které je možné plazmatický prach polapit a získat pro další využití. Tato strategie zásadně zvyšuje množství získaných nanočástic plazmatického prachu, takže je možné ji využívat ve velkém pro komerční a klinické aplikace. Tyto nanočástice by se mohly stát celou novou třídou multifunkčních nanotransportérů pro léčiva v lidském těle. Santos zdůrazňuje, že jejich metoda zajišťuje velké množství nanočástic plazmatického prachu, aniž by bylo nutné nějak manipulovat s plazmatickým reaktorem. Za zmínku stojí i to, že novou metodu lze využít v již existujících plazmatických reaktorech. Santosův tým se teď soustředí na využití plazmatického prachu v medicíně.
