Že nám, lidstvu, to ale trvalo! Vracíme se k Měsíci po dlouhých letech. Poslední stopy v měsíčním prachu zanechal v prosinci 1972 při misi Apollo 17 Čechoameričan Eugene Cernan. Po dlouhá léta je tak dosud posledním „Měsíčňanem“ a bohužel se realizace programu Artemis jako mnozí jiní jeho kolegové, včetně prvního muže na Měsíci Neila Armstronga, nedočkal.
Mise Artemeis II v noci z 1. na 2. dubna konečně odstartovala. Zatím nejmohutnější superraketa zvaná SLS vynesla kabinu Orion Integrity na protáhlou eliptickou dráhu kolem zeměkoule. Těsně před půlnocí Greenwichského středního času (GWT) z 2. na 3. dubna zažehla motor ESM servisní sekce dodané Evropou k manévru zvaném trans-lunar injection. Tento zážeh, který se odehrál ve 23.30 GMT (1.30 našeho SLEČ), trval dlouhých 5 min a 49 s a zvýšil rychlost lodi Orion natolik, aby s posádkou Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Kochová a Jeremy Hansen zamířila na 10denní misi kolem Měsíce. Astronauti mise Artemis 2 však na měsíčním povrchu své stopy nezanechali. Pouze jej obletěli. Což nám, pamětníkům „útoku“ na Měsíc v 60. letech minulého století, evokuje vzpomínku na jinou loď a jinou posádku.
Malé opakování
Lidé se poprvé vydali k Měsíci už před 58 lety! Tehdy, v prosinci 1968, je nesla kosmická loď Apollo 8. Nyní, v dubnu 2026, po té dlouhé pauze, oblétla stříbřitý kotouč na nebi kosmická loď Integrity mise Artemis II. Loď programu se symbolickým jménem řecké bohyně Měsíce Artemis, sestry a dvojčete bájného boha Slunce Apollona. Řecká mytologie se sice o výpravách dětí samotného mocného Dia na Měsíc nezmiňuje, nicméně kosmické lodě nazvané jejich jmény se nesmazatelně zapsaly do historie lidstva. Artemis II na Měsíci nepřistála. Jenom jej oblétla po protáhlé eliptické dráze tzv. volného návratu a čtveřice astronautů si jej prohlédla — včetně odvrácené strany — z výšky nějakých 7 tisíc kilometrů. Na rozdíl od mise Apolla 8 Měsíc neoblétala, ale průletem se vzdálila od matičky Země po trajektorii, která je při 10denním letu zavezla nejhlouběji do vesmíru, kam se kdy člověk dostal. Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Kochová a Jeremy Hansenem tak překonali dosavadní rekord v největší vzdálenosti lidí od Země, jenž činil 400 171 km. Ten při svém návratu z havarijního letu k Měsíci ustavila 15. dubna 1970 posádka Apolla 13 — Jim Lovell, Fred Haise a Jack Swigert. Vlivem měsíční gravitace se pak loď vydala na zpáteční cestu, kterou téměř zopakovala i Artemis II. Možná se současníkům zdá, že Artemis II z opatrnosti jen opakuje to, co jsme už dokázali před 58 lety. Zdání klame, je ale dobré si připomenout, co se tehdy v prosinci 1968 u Měsíce odehrávalo.
Vzpomínka na Apollo 8
Výše v textu již padlo jméno astronauta mise Apollo 13 Jima Lovella (i ten má české kořeny!). Muže, který Měsíc obletěl 2×, byť podruhé jen kvůli smolnému letu Apolla 13 bez plánovaného přistání. Lovell však byl rovněž pilotem vůbec první výpravy lidí k Měsíci, v kosmické lodi Apollo 8. Tříčlenné posádce tehdy velel další zkušený astronaut Frank Borman. Oba se spolu dali dohromady už při letu kabiny Gemini 7 v r. 1965. Třetím byl nováček William Anders. Příběh Apolla 8 je velmi zajímavý — původně tato mise k Měsíci vůbec letět neměla. Plány NASA s ní vůbec nepočítaly. Tím spíše, že šlo teprve o druhý pilotovaný let měsíční lodi programu po Apollu 7, který (11.—22. října 1968) kroužil pouze kolem Země. Osmička měla rovněž původně létat jen kolem Země a vyzkoušet manévry s lunárním modulem. K rozhodnutí vedení NASA proházet posádky a plánovaný program vedly pak dva důvody: 1. Potřebný lunární modul ještě nebyl k dispozici, zatímco raketa Saturn 5 ano, 2. hrozba, že Sověti se vydají k Měsíci dříve než Američané. Od jara 1968 totiž „bombardují“ Měsíc svými kabinami Zond (Зонд — Sonda), což byly bezpilotní, původně lunární sojuzy LOK-1 (лунный орбитальный корабль — lunární orbitální loď), které měly sloužit k dopravě kosmonautů na oběžnou dráhu Měsíce (nikoliv k přistání). Zdálo se, a nikoliv neoprávněně, že se Sovětům podaří Měsíc obletět dříve, než se tam Američané vypraví. Faktem je, že k takovéto akci se ve Hvězdném městečku připravovaly posádky v těchto složeních: velitel Alexej Leonov — palubní inženýr Oleg Makarov, velitel Valerij Bykovský — palubní inženýr Nikolaj Rukavišnikov, velitel Pavel Popovič — palubní inženýr Georgij Grečko. Sověti navíc dokázali Američany řádně poškádlit. Například už v březnu 1968 odborníci NASA zachytili hlas sovětského kosmonauta Pavla Popoviče z paluby kosmické lodi Zond 4, která právě oblétávala Měsíc. V USA byli v šoku — Rusové letí na Měsíc! Byl to první sovětský pokus o oblet lodí LOK-1 po prosté návratové dráze. Zond 4 startoval 2. března, a až na to, že při návratu na Zemi mířil zcela mimo sovětské území, a proto řízeně explodoval cca 10 km nad povrchem, provázela jeho let docela zábavná historka. Kosmonaut Pavel Popovič, který byl zařazen do jedné z lunárních posádek, vyprávěl: „Vymysleli jsme tehdy takovou malou zlomyslnost — takový vtípek. Nastavili jsme vysílač na retranslaci, a když byla Zond v dosahu sledovací stanice Jevpatoria na Krymu, řekl jsem pár slov a ty se od Měsíce odvysílaly zpět. V zásadě šlo o měření zpoždění signálů… Za tři sekundy jsme na Zemi uslyšeli můj hlas. Škoda, na Měsíci jsem, bohužel, nebyl…“ Celé to mělo zajímavý dopad — tehdy byl v USA prezidentem Lyndon Johnson. A jeho poradcem pro otázky kosmonautiky byl jistý Frank Borman. Později, když přiletěl do Moskvy, dostal právě Popovič za úkol ho přivítat. „Když mě uviděl,“ vzpomínal Popovič, „s úsměvem mi pohrozil: Ty kosmický chuligáne! Povídám — Franku, o co jde? — ‚No, sedím takhle v březnu ve své kanceláři a najednou zvoní prezidentský telefon,‘ říká Borman. ‚A Johnson se ptá: Franku, jak to, že Popovič mluví z Měsíce? Byl jsem taky šokován a povídám: Vydržte pár minut, já se zorientuji, zjistím to… Celá situace vznikla tak, že naše sledovací stanice zaslechly tvůj hlas od Měsíce a někdo to hned telefonoval prezidentovi!‘ Tak jsme se tomu zasmáli, a Frank mne proto tituloval kosmickým chuligánem. Pravdou je, že rychle zjistili, že hlas šel nejprve z Jevpatorie a pak teprve zpátky, a náš ‚kosmický vtípek‘ prokoukli…“
Kdo bude první
Dne 11. října 1968 sice odstartovala záložní posádka Apolla 1 Walter Marty Schirra, Ronnie Walter Cunningham a Don Fulton Eisele k prvnímu pilotovanému letu kabiny Apollo kolem Země pod názvem Apollo 7, ale mezitím se v září a pak v listopadu připomněli Sověti. Vyslali k Měsíci Zond 5 a Zond 6 — automatické verze LOK, čímž ovšem Američany pěkně nabudili. Navíc na Bajkonuru už stála připravena další raketa Proton se „Zondou“ v pilotované verzi a CIA pravidelně bombardovala Washington informacemi, že Rusové poletí na Měsíc ještě na podzim. NASA proto včas přeplánovala další průběh programu Apollo, a tak došlo na první, památný vánoční let Apolla 8 k Měsíci… Mohli tam být Leonov s Makarovem jako první? Toť otázka. Raketa Proton i loď byly připraveny, alespoň k prostému obletu Měsíce, po tzv. návratové dráze (po které letěla i Artemis II). Raketa byla připravena, ale nikdo se do ní neodvážil posadit lidi. Od Měsíce se totiž vrátily v pořádku na Zem jen tři Zondy. Alexej Leonov, který tehdy vedl tým lunárních kosmonautů, mi kdysi řekl: „Nevím, čeho se pořád báli. My jsme byli připraveni. Pilotovanou loď bychom dokázali vrátit na Zem. Jenomže byrokrati odkládali start tak dlouho, až byl Borman se svými hochy v prosinci 1968 u Měsíce dřív. My jsme klidně mohli startovat k obletu Měsíce už v létě 1968. Pravda, už tehdy nám bylo jasné, že přistát na Měsíci před Američany asi nedokážeme. Proto jsme potřebovali alespoň ten oblet. Alespoň oblet... A to, na rozdíl od přistání, realizovat šlo.“ Pro Rusy je Měsíc dodnes bolavou záležitostí. Naše debata s Leonovem před nějakými 18 lety, u které asistoval i kosmonaut- konstruktér Viktor Savinych, skončila jeho slovy: „Nesypte do rány sůl…“ Ano, i dnes to Rusové těžko nesou, že na Měsíci nebyli. Jejich superraketa N1 nikdy řádně neodstartovala a počátkem 70. let byly všechny plány na pilotovanou lunární expedici skrečovány, včetně vybudování stálé lunární vědecké základny v pokročilém stadiu vývoje. Nicméně je faktem, že nebýt sovětského „odstřelování“ Měsíce v průběhu 68. roku, Apollo 8 by 21. prosince před 58 lety nestartovalo. Na lunární orbitu by se pak vydalo až Apollo 10 s lunárním modulem Snoopy, předcházející přistání Eaglu z Apolla 11 s Armstrongem a Aldrinem půl roku poté. I v případě vánočního letu Apolla 8 se prokázalo, jakou roli hrála v 60. letech politická prestiž USA a SSSR (dnes jde o závody USA vs. Čína). Let měl ale nejen propagandistický význam. Astronauti pořídili stovky perfektních snímků lunárního povrchu včetně vybraných ploch pro přistání a navíc, podle nečekaných zhoupnutí oběžné dráhy, se podařilo identifikovat lokality, kde měla měsíční hmota větší hustotu, a tudíž i přitažlivost, tzv. mascony. Což se pak výrazně uplatnilo při plánování budoucích výsadků na Měsíci. Ano, bylo to tehdy úžasné a lidé byli nadšeni. Vánoční četbu z knihy Genesis od Měsíce sledovalo přes miliardu lidí na Zemi. Kolik milionů nadšenců s obdobným úžasem a nadšením sledovalo průlet Orionu mise Artemis II kolem Měsíce 58 let poté? Ještě mám schovanou v plastu zatavenou „flešku“ agentury Reuters s podpisem Franka Bormana: „Apollo 8 zapálilo motory a vzalo kurs k Měsíci…“ Bormanův podpis už téměř vyblednul… Podobně, jako vybledly a na dlouhou dobu zmizely velkolepé plány NASA na kolonizaci Měsíce či na let k Marsu v rámci programu Apollo-Aplication. Zmizelo i nadšení z průkopnických činů? Současná česká populace okrajově vnímá, že se kosmické lety staly jakousi rutinou. A pamětníků programu Apollo dnes u nás žije tak jedna čtvrtina z ní… Jistě, 58 let od startu prvních lidí k Měsíci je velmi dlouhá doba. Ale zdá se, že dozrála.
Od Constellation k Artemis
Program NASA zvaný po bohyni Měsíce Artemis, dvojčeti boha Apollona, snad otevírá onu etapu kosmonautiky, na kterou mnozí lidé tak dlouho čekali. Z Měsíce na Mars. A mise Artemis II je jen předehrou na cestě ke skutečné kosmické expanzi lidstva. Ale byla to dlouhá cesta plná smyků a zatáček. Po ukončení programu Apollo na počátku 70. let přesunula NASA v roce 1972 svůj důraz na nízkou oběžnou dráhu Země. Nejprve z pozůstatků programu Apollo vznikla družicová stanice Skylab (1973—1974), která byla na rozdíl od prvních sovětských Saljutů velmi úspěšná a pracovaly na ní tři trojčlenné posádky. V roce 1981 nastala éra raketoplánů. Ty ale zdaleka nesplnily očekávání na zlevnění kosmické dopravy. Po haváriích Challengeru a posléze Columbie se NASA rozhodla vyřadit raketoplány do roku 2010 (po vybudování Mezinárodní kosmické stanice). Mezitím začaly práce na dalším programu NASA, programu návratu na Měsíc jménem Constellation, který byl zahájen na základě plánu Vision for Space Exploration vedeného tehdejším administrátorem NASA Seanem O‘Keefem a prezidentem Georgem Bushem. Podle něj měla NASA v plánu navrátit se na Měsíc už v roce 2004 a zajistit tam trvalou přítomnost, která by nakonec umožnila další průzkum naší Sluneční soustavy, zejména Marsu. Nepřipomíná vám to něco? V rámci programu Constellation měla NASA vyvinout dvě nové nosné rakety Ares I a Ares V a novou pilotovanou kosmickou loď, která měla nahradit raketoplán. A pochopitelně i systém pro přistání na Měsíci, tedy lunární přepravník. Ares I a Ares V byly rakety, které měly využívat hardware z programu raketoplánu (podobně jako nyní SLS). Ares I by vynesla kabinu Orion, zatímco větší Ares V by vynesla náklad, včetně lunárního modulu Altair k Měsíci. První plánované přistání Altairu na Měsíci se mělo uskutečnit do konce r. 2019. Po výrazném podfinancování a dlouhých vývojových lhůtách pro Constellation Obamova administrativa v roce 2009 program pozastavila a v říjnu 2010 zrušila. Po dlouhých tahanicích s kongresem zůstala pouze kosmická loď Orion a NASA měla vyvinout novou raketu SLS pro mise do „vzdáleného vesmíru,“ například k asteroidům. Jak tehdy pravil prezident Obama: „Na Měsíci jsme přeci už byli.“ Vývoj SLS a Orionu pokračoval několik následujících let, přičemž zjednodušená verze Orionu byla vypuštěna na misi EFT-1 (exploration flight test) na Delta IV Heavy v prosinci 2014. O tři roky později, v prosinci 2017, prezident Trump podepsal Směrnici o vesmírné politice č. 1, která nařizuje NASA založit nový program lunárního průzkumu, který by využíval Orion, SLS a komerční partnery. SLS měla sloužit jako hlavní nosná raketa pro Orion, zatímco komerční partneři by vynášeli různé náklady, včetně přistávacích modulů HLS pro mise na Měsíci. V květnu 2019, po rozhodnutí, že harmonogram programu bude urychlen, aby bylo možné přistání v roce 2024, Spojené státy ústy viceprezidenta Mikea Pence březnu 2019 oznámily, že program se bude jmenovat Artemis. A jako návěstidlo zůstává viset věta: „Poletíme na Měsíc a tentokráte tam už zůstaneme!“ Příznivci Artemis si možná všimli původního termínu pro přistání na Měsíci v r. 2024. V březnu 2021 však Úřad inspektora NASA oznámil, že přistání lidí na Měsíci není „proveditelné“ do roku 2024 i kvůli zpožděním ve vývoji nové generace měsíčních skafandrů xEMU (exploration extravehicular mobility unit). (NASA pak později přešla na komerční řešení od společnosti Axiom Space, které je ale stále ve vývoji.) V roce 2021, za Bidenovy administrativy, oficiální cíle na splnění ambiciózního data přistání r. 2024 rychle vyprchaly, když řada odborníků na vesmírnou politiku nepovažovala tento časový plán za realistický. Dnes, za druhé Trumpovy administrativy, je přistání Artemis IV naplánováno na rok 2028, když mise Arftemis III má v příštím roce (jak jsme už ostatně psali) „jen“ obkroužit Zemi a odzkoušet spojení s HLS. Proč přistání až za dva roky? Zpoždění skafandrů není jediným faktorem, také pilotovaný přistávací systém HLS a tepelný štít Orionu sehrály svou roli. Pokud jde o termín návratu na našeho souputníka, je dán i jinými než technickými faktory. NASA doslova funí na krk novodobý konkurent — lidová Čína. Ta nahradila někdejšího rivala, Sovětský svaz (dnes Rusko).
Loterie s HLS
V roce 2020 udělila NASA smlouvy třem komerčním týmům: SpaceX, Dynetics a Blue Origin — v rámci programu HLS (human landing system). Požádali každou z těchto společností, aby vyvinula inovativní přistávací systém, který by byl použit v rámci programu Artemis k přepravě astronautů na povrch Měsíce. A 16. dubna 2021 NASA oznámila, že společnost miliardáře Elona Muska SpaceX porazila ostatní dva konkurenty a získala kontrakt na stavbu lunárního modulu Artemis v hodnotě 2,9 mld. USD se svou superraketou Starship. Mimochodem, obecně se očekávalo, že NASA vybere více dodavatelů. Nicméně tehdy za jakéhosi bezvládí v čele NASA (i proto, že se opět šetřilo) vybrala nabídku s nejnižší cenou, tedy Starship. Blue Origin a Dynetics podali protesty u Úřadu pro vládní odpovědnost. Oba protesty byly nakonec zamítnuty, ale majitel Blue Origin (a především Amazonu) Jeff Bezos poté podal žalobu, kterou prohrál i u federálního soudu. Tuto do jisté míry absurdní situaci později ukončil senátní rozpočtový výbor rozhodnutím, že si NASA má vybrat druhého dodavatele HLS. Tím se v květnu 2023, díky neústupnosti Bezose, stala Blue Origin. Společnost získala financování ve výši 3,4 mld. USD (tedy nakonec více než Muskova SpaceX) s tím, že začne dopravovat astronauty na Měsíc počínaje misí Artemis V. Ovšem Starship je přeci jen velké sousto a dodnes se nedostala na oběžnou dráhu. Už v roce 2023 uvedl Úřad inspektora NASA (OIG), že problémy s vývojem Starship pravděpodobně posunou přistání na Měsíci o dva roky na rok 2026, a objevila se řada názorů a stanovisek i v NASA, že existují obavy z pokroku Starshipu: „Pokud si myslíte, že potřebují několik startů, aby mohli dokončit svůj depot pro náš pilotovaný let, potřebují několik startů, aby mohli uskutečnit demo, potřebují několik startů, aby vůbec mohli letět. Mají před sebou značný počet startů, a to mě samozřejmě znepokojuje,“ řekl tehdy Jim Free, zástupce administrátora NASA pro vývoj průzkumných systémů, v červnu 2023. Jistě, Starship od té doby udělala značný pokrok. Jen v loňském roce SpaceX uskutečnila pět zkušebních letů. Ovšem až poslední dva lety ze srpna a října prohlásila SpaceX za plné úspěchy. V obou případech horní stupeň lodi přežil cestu do suborbitálního vesmíru a zpět na Zemi pro přistání u pobřeží Západní Austrálie, zatímco základní stupeň Super Heavy přesně přistál v Mexickém zálivu. Toho, že Starship dosáhne oběžné dráhy a předvede i to nejdůležitější — tankování vysoce podchlazených pohonných látek v beztížném stavu —, se snad dočkáme letos. Nervozitu do tohoto stavu přinášelo nejen nejmenování definitivního šéfa NASA (kterým se nakonec přeci jen stal Jared Isaacman), ale očividně i úspěšný tah čínského lunárního programu, který sice ještě nemá nosnou lunární raketu odzkoušenou, zato však má nejen ozkoušenou kosmickou loď Meng-čou, ale i lunární modul Lan-jüe pro dva astronauty. Kupodivu tuto zamotanou situaci rozlouskl přítel prezidenta Trumpa v roli úřadujícího administrátora NASA Sean Duffy, když už v říjnu 2025 otevřel smlouvu o privilegiu přistání na Měsíci pro Starship (která tehdy stále platila pro Artemis III) i jiným společnostem „Miluji SpaceX. Je to úžasná firma. Problémem ale je, že je pozadu. Posunula své časové plány a my závodíme s Čínou,“ řekl Duffy v pořadu Squawk Box na CNBC. Věci dostaly po nástupu Jareda Isaacmana do funkce administrátora NASA rychlý spád. Došlo nejen k personálním změnám, ale také k podstatné revizi plánů v programu Artemis (viz přesun přistání z Artemis III na Artemis IV, zrušení cislunární stanice Gateway, pozastavení upgrade SLS na verzi Block 1 a výše atd. — o čemž jsme už v TT samozřejmě psali). Jeff Bezos s Blue Origin okamžitě využil příležitosti a nabídl urychlení vývoje svého (pravda modifikovaného) modulu Blue Moon jako Mark 1,5, což je snad dobrý kompromis mezi nákladním dopravníkem Mark-1 a pro misi Artemis V (2029—30?) plánovaným „těžkotonážním“ pilotovaným dopravníkem Blue Moon. Navíc pozastavil svůj program suborbitálních turistických letů s raketou New Shepard nejméně na dva roky, aby mohl více investovat do lunárních misí a dalšího vývoje své superrakety New Glenn. I proto tak začátkem letošního roku opustil Elon Musk (zřejmě jen na čas) svou vizi osídlení Marsu a rozhodl se zaměřit především na Měsíc v souladu s návrhy Isaacmana vybudovat na povrchu Měsíce nejen stálou vědeckou základnu, ale i město jako trvalé lidské sídliště mimo rodnou planetu. Podle něj toho lze dosáhnout o deset let dříve než na Marsu… Vše závisí na úspěšném zprovoznění Starship, která by měla dopravovat na lunární povrh nejen astronauty, ale i náklady kolem 100 t.
Orion a tepelný štít
Kabina Integrity při pilotovaném letu Artemis II není prvním obletem Měsíce lodí typu Orion. V automatickém, tj. bezposádkovém letu její dráhu prověřila mise Artemis I z konce roku 2022. NASA sice konstatovala, že dosáhla svých hlavních cílů, ale zároveň odhalila zásadní obavy: přišlo se na to až na začátku roku 2023, kdy oznámila, že tepelný štít Orionu ztratil při vysokorychlostním průletu zemskou atmosférou o dost více ablativního materiálu tepelného štítu, než se očekávalo. Do jisté míry šlo o lehký šok, neboť šlo o materiál vycházející z osvědčené kompozice štítů lodí Apollo. Až v květnu 2024 vydal OIG (Office of Inspector General) zprávu o vzniklém problému. Během nezávislé revize eroze štítu Artemis I týmy NASA zjistily, že poškození bylo způsobeno odlupováním způsobeným zahřátím plynu zachyceného uvnitř štítu a jeho následným roztažením při snížení vnějšího tlaku, čímž došlo k vyfouknutí kusů ze štítu. K tomu došlo během manévru „skip“ při návratu do atmosféry, který měl jiný profil ohřevu a ochlazování než jednodušší profily přímého vstupu. Po skončení přezkumu NASA oznámila, že použije stejný návrh tepelného štítu i pro let na Artemis II. Namísto výměny tepelného štítu se raději rozhodla upravit trajektorii návratu kapsle. Díky strmějšímu úhlu sestupu bude Integrity při návratu do atmosféry vystavena menšímu namáhání tepelného štítu. Tento článek vzniká v době letu, takže doufám, že až jej budete číst, bude jasné, že čtveřice z Integrity průlet atmosférou při návratu od Měsíce na rodnou planetu v pohodě přežila. Během Artemis I prý zůstávaly teploty v prostoru posádky Orionu v přijatelných mezích… Jak se zdá, u dodavatele Orionu, společnosti Lockheed Martin, si s definitivním řešením dávají na čas. Ale čas i na Time Square NASA tlačí jako špatná bota. Artemis II bude v historii kosmonautiky zaznamenána jako druhý let programu Artemis, druhý start rakety SLS, třetí let kosmické lodi Orion a první pilotovaná mise programu. Po nedávných aktualizacích programových časových plánů bude příští mise, Artemis III, testovat dokovací systémy Orionu s vybraným/ i modulem/y HLS (Starship, nebo Blue Moon MK 1,5?) na nízké oběžné dráze Země už příštím roce. Jakmile budou tyto systémy ověřeny, plánuje NASA přistání na jižním pólu Měsíce, a to dvakrát už v roce 2028 misemi Artemis IV a Artemis V, přičemž Artemis IV má být prvním pilotovaným přistáním na povrchu Měsíce od Apolla 17. NASA a americký aerokosmický průmysl čeká opravdu těžká zkouška. Pohodové časy skončily, neboť jde nejen o velké cíle či prestiž USA.
/Stanislav Kužel/
