Od 8. do 10. října hostil nový výstavní areál v Miláně 25. BIMU,
výstavu výrobců obráběcích a tvářecích strojů, a SFORTEC,
výstavu subdodavatelů strojírenské výroby. Celkem 1771
firem z 30 zemí představilo na ploše 66 000 m2 svoji produkci
v 6 nových pavilonech, jež jsou tedy již nyní připraveny na
EMO. Pod organizací UCIMU, čili Svazu výrobců a dodavatelů
italské techniky, zde bylo fyzicky přítomno 4000 strojů, které
shlédlo skoro 100 000 návštěvníků, v drtivé většině odborníků.
Italský průmysl obráběcích strojů táhne, 42 % vystavovatelů
přijelo ze zahraničí, aby prezentovalo své expozice,
z toho i několik firem z České republiky a Slovenska.
CO MAJÍ ITALOVÉ A MY NE
I když jsme země nesmírně ambiciózní,
co se týče průmyslové výroby, asi se
ještě leta nedočkáme toho, aby výstavu
takového významu (vyplývá to z objemu
exportu) zahajoval ministr pro reformy
a inovace, tedy úřadu, v nějž vkládá italský
průmysl velké naděje. Luigi Nicolais
je člověk, který má zprostředkovat přímo
potřeby výrobců na vládní zasedání.
Prezident UCIMU Alberto Tacchella,
mimochodem majitel velmi úspěšné a tradiční
firmy vyrábějící brousicí stroje stejného
jména, oznámil, že počínaje rokem
2005 je obor výroby
obráběcích a tvářecích
strojů opět na vzestupu
a v roce 2006 dosahuje
nárůst ve srovnatelném
období s rokem předešlým
8,6 %, tedy 4680
mil. eur.
Domácí trh zaznamenal
růst 4,8 %,
tedy objemu 2035 mil. eur, zatím co
export se vyšvihl o rozdíl 11,7 % na celkový
objem 2645 mil. eur. Jen k ilustraci,
export v období leden až květen roku 2006
do Číny dosáhl nárůstu o 48 % a stal se
pro italské výrobce absolutní jedničkou
v pořadí importujících zemí.
Podobně vzrostl export do dalších
zemí, do USA o 11,9 %, Španělska
o 4,4 %, o neuvěřitelných 248 % vzrostl
do Jižní Koreje, Polska, Ruska, Indie
či Turecka. Oproti tomu s Německem
export poklesl italským výrobcům o
6,2 %. Závěr pana prezidenta Tacchelly
z těchto čísel, v Evropě si drží Itálie své
stabilní druhé místo v produkci obráběcích
a tvářecích strojů a výstava BIMU
je druhá co do velikosti po EMO.
Co rozhodně nemáme, oproti Italům,
je perfektní organizace zahraničního
obchodu. Jejich Svaz výrobců, UCIMU,
by v našich podmínkách zasloužil jen ty
nejlepší známky, neboť organizuje podnikům
nikoliv jednotlivé obchody, to
by asi ani v italském měřítku nešlo, ale
rozvíjí diplomaticky obchodní vazby na
různá teritoria.
O tom, jestli taková strategie přináší
plody, nelze ani v nejmenším pochybovat.
POSTAVENÍ NA GLOBÁLNÍM TRHU
V roce 2005 dosahovala světová produkce
obráběcích a tvářecích strojů hodnoty
40 000 mil. eur, což je úroveň, které
nebylo dosaženo do roku 2000 zatím
žádný rok. Italské výrobce znepokojuje
především skutečnost, že na zvýšeném
exportu ve světovém měřítku se nejvíce
podílelo Japonsko a Čína, která se tak
dostala na třetí místo ve světovém žebříčku
a vytěsnila právě italské výrobce.
Japonská produkce rostla závratně, když
uvážíme kvalitu strojů i jejich hodnotu.
Růst 42 % a objem dosahující 10 700
mil. eur budí respekt. Japonci, i když na
exportních hodnotách tratili skoro 14 %
stále vyvážejí 49 % své produkce, což je
5200 mil. eur v hodnotě. Japonci si také
dokáží z 90 % pokrýt neuvěřitelný růst
domácí poptávky, 173,5 %.
Hodně se hovoří o Číně a zástupci
této nejrychleji rostoucí ekonomiky
v Asii a na světě vůbec se hodně brání
představě, že kopírují dnes už i vyspělé
stroje zahraničních výrobců. Přesto
čínská produkce strojů vzrostla o 25 %
a dosáhla hodnoty 4300 mil. eur, což je
podíl na světově vyšší produkci 9,8 %,
a vytáhla tuto zemi na třetí pozici. A to
se samozřejmě Italům nebílí. I když je
Čína stále největším dovozem strojů za
rok 2005 v hodnotě 5200 mil. eur. Jak
se bude vyvíjet produkce čínských strojů
dále, co do kvality, nikdo nedokáže
odhadnout.
Italský průmysl obráběcích strojů
je stále závislý na malých a středních
firmách. Jak jsme psali již v předchozích
letech, je to určitá výhoda, ale má
i řadu záporů. Italové se nevýhodám
brání především seskupováním do tzv.
Gruppo, tedy sdružení, přičemž uvnitř
těchto útvarů panují různé interní vztahy.
Například Gruppo Riello Sistemi je
řízeno centrálně, Parpas má volnost členů.
V každém případě je však inženýrská
úroveň italských firem obdivuhodná.
Z tohoto pohledu je rovněž zajímavá
strategie italských výrobců v Číně.
Některé firmy, jako například uvedená
Gruppo Riello Sistemi, otevřelo v Číně
obchodní a servisní zastoupení, ale stroje
se dovážejí z Itálie a Německa. Riziko
špatné kvality je stále příliš vysoké,
nemluvě o riziku kapitálovém. Zatím
Číňané nakupují stroje, neboť je potřebují,
a není nutné se podbízet.
I když je nám evidentně německý
trh obráběcích strojů bližší než italský,
už jen pro svoji vzdálenost, je možná
škoda, že česká delegace nepatří na
výstavách BIMU k největším. Italský
průmysl obráběcích strojů byl vždy
spojen a živen především objednávkami
automobilového průmyslu. Ale časy
se mění, na místo automobilového trhu
se tlačí agrární stroje a letecký průmysl.
Možná se časem změní i náš náhled na
italské strojírenství.
JAN BALTUS, MILÁNO