Již 24. strojírenského bienále BIEMH se letos v březnu
v baskickém Bilbao zúčastnilo 1752 firem z 33 zemí. Šestice
obřích hal v supermoderním veletržním a kongresovém
centru Barakaldo doslova přetékala nejmodernější obráběcí
a tvářecí technikou, rozsáhlým sortimentem strojírenského
nářadí a vybavení, diagnostické a měřicí techniky, posledními
CAD/CAM/CAE systémy, propracovanými laserovými,
pneumatickými a hydraulickými agregáty, progresivní svářecí
a manipulační technikou a nepřehlédnutelným kontingentem
stále sofistikovanější automatizační techniky a robotů.
Nebyl to technologický blesk z čistého
nebe. Španělsko je v současnosti
třetím největším producentem
strojírenské techniky v zemích EU
a jedním z lídrů aplikovaného strojírenského
výzkumu. To přiznávají
i největší konkurenti španělských
strojíren. Současná evropská strojírenská
extraliga má podle nich dva
majáky: na sever od Alp EMO a na
jih BIEMH.
NIC JIM NEPŘÍJDE ZATĚŽKO
Nadprůměrné výsledky španělského
strojírenství se zevrubně analyzovaly
nejenom na akcích odborného
programu bienále, či v novinářských
kuloárech. O jeho rozvoj se postaralo
několik relativně nenápadných, ale
ve svých důsledcích veskrze efektivních
zdrojů a trendů. První paket
v sobě zahrnuje dlouhodobě a cílevědomě
rozvíjenou konstrukčně-technickou,
výrobní a odbytovou bázi.
Personálně, technicky, materiálně
i legislativně. Pro španělský strojírenský
management neexistuje slůvko
"NELZE!". Všudypřítomný imperativ
"INOVOVAT!" tu není prázdným
reklamním sloganem. Naopak: praxe
prokázala, že pouze permanentní
inovace garantují ekonomické přežití
firmy a její uplatnění na konkurenčně
přetížených trzích.
Za druhé: španělské strojírny pracují
s pružnou, zdrojově i cílově strukturovanou
vizí. Stresující honička za
výrobními, kooperačními a odbytovými
jistotami nesvazuje managementu
ruce-nohy. Málokterý z oslovených
ředitelů na BIEMH získal
zakázky na rok, či na dva. Spíše na
6, na 8 měsíců. Mít výrobní kapacitu
předjednanou a vyprodanou na řadu
let by prý pro jejich firmy znamenalo
riziko(!). Technický vývoj v odvětví
je dynamický. Stejně jako reakce
trhů. Každý "polštář jistoty" by prý
otupil schopnost vedení firem zareagovat
včas a na úrovni.
Třetí paket představuje vnitřní kreativní
dynamika plynoucí z osobité
organizační struktury španělského
strojírenství. Pokud ji budeme srovnávat
s českou výrobní a odbytovou
bází už na první pohled v ní převažuje
masa menších a středních podniků.
Avšak každý s jednoznačně vyjasněnou
majetkově-právní a řídicí organizací.
Vedle ryze privátních podniků
se tu lze dodnes setkat i s kooperačními
formami vlastnictví, resp. s různě
odstupňovanými podíly desítek majitelů-
dělníků a techniků na hodnotě
i správě dotyčné firmy. Případy teritoriálního
či oborového oddělení majitelů
a bezprostředních šéfů, separace
strategického řízení od operativního
jsou historií. Naopak: těsná vazba -
majitel a ředitel firmy v jedné osobě
- umožňuje problémy továrny doslova
žít. Znát je a operativně je řešit.
Neuhýbat před složitostmi spjatými
s posilováním efektivnosti výroby
a produktivity práce. Nezatěžovat se
zbytečnými byrokratickými problémy.
A s týmem nejbližších spolupracovníků
se racionálně dohodnout na
maximálně účelné akumulaci kapitálu
a na jeho perspektivním využití ve
prospěch společné firmy.
Samozřejmě: v podmínkách pokračující
globalizace se i na španělském
strojírenském nebi vyskytuje (alespoň
podle kategorií bruselské komparační
statistiky) několik výrobních
gigantů. Ani jim se nevyhýbají přínosy,
stejně jako problémy globalizačních
trendů. I v nich se rodí řada
nových konstrukčních nápadů, pružně
zvládnutých výrobních a provozních
postupů. Nicméně: nenápadný,
trvalý a ve svých důsledcích dominantní
tón udávají podniky, jimž by
u nás nezřídka lepili na bránu vývěsku
regionální firmy.
Když už padlo slůvko "regionální",
další zajímavé specifikum: těžiště
španělské strojírenské výroby se
zkoncentrovalo v severních regionech
země. Nejvíce malých (ale o to dravějších)
strojíren operuje v Baskicku.
Odtud, ze zdánlivě odlehlých lokalit
v horách a přesto s perfektně zorganizovaným
přístupem k nezbytným
pozemním, leteckým a námořním
trasám a logistickým kapacitám, ke
zdrojům surovin, technologických
subdodávek i energetických toků,
pochází 76 % celé produktové báze
španělského strojírenství. Více než
83 % objemu zdejší výroby směřuje
na vývoz.
Á propos - export a mezinárodní
kooperace. Španělské strojírenské
firmy na dané téma příliš nefilosofují.
Jejich majitelé nešetří na zevrubných
rozborech trhů a potenciálních
kooperačních vazeb. Na mateřském
kontinentu i v zámoří. Neponechávají
nic náhodě a fakta průběžně si aktualizují.
Zatímco leckterého českého
strojírenského bosse ještě dnes pobolívá
hlava ze stále očividnější invaze
dálněvýchodních firem na jejich tradiční
odbytiště, příp. je "zaskočen"
lácí a rychlostí čínských a indických
dodávek, španělský management se
s touto realitou sžil. A nejenom to. On
už se ji také naučil efektivně využívat,
a to ve všech cyklech řetězce výzkumvývoj-
výroba-odbyt-servis. Neplýtvá
silami, ani prostředky, kde to není
v konkurenčních střetech nezbytné.
Je-li to výhodné, neváhá účelně kooperovat
(a nejenom subdodavatelsky)
s každou firmou. Avíza na partnerské
vztahy s konkrétními španělskými
strojírnami byla evidentní, nejenom
na stáncích firem z Číny, Indie, nebo
z Tchaj-wanu. Ke vzájemně výhodným
kooperacím se Španěly se hrdě
hlásil i leckterý vystavující strojírenský
gigant z USA, Velké Británie,
SRN, Itálie, či Japonska.
Jako v našich strojírnách, také ve
španělských se sleduje řada výrobních
i odbytových faktorů. Ani v nouzi
nejvyšší Španělé nerezignovali na
image firmy a na prohlubování kontaktů
se zákazníky. Případy nemístného
škudlení na marketingu tu jsou
(na rozdíl od českých luhů a hájů)
bílou vránou. Španělé nemilují provizoria
a "bramborové" medaile. Jsou
to zdatní obchodníci. Přesvědčili se,
že doma i venku uspějí jen s nezpochybnitelnou
kvalitou nabízených
výrobků a služeb, s nabídkou vysoce
kvalifikovaných inženýrských idejí
a práce. Právě to má přímou vazbu
jak na objem tržeb, tak na další důvěryhodnost
dotyčné firmy.
Španělské strojírenství se těší neokázalé
podpoře vládní i regionální
exekutivy. Ani přesto se nespoléhá na
vrtkavou přízeň různých politických
garnitur. Nežehrá na dopady kurzových
spekulací, permanentně neštká
v médiích kvůli cenovým šokům na
surovinových a energetických trzích.
Demagogicky neapeluje k obhajobě
"národního stříbra". Neškemrá o nejrůznější
dotace a granty. Nejvíce spoléhá
na vlastní síly. V zemi operuje několik
oborově příslušných asociací. Vynalézavě
hájí výrobní a odbytové zájmy
členských firem. Doma i navenek. Na
BIEMH jich operovalo povícero. Primát
si nadále drží AFM a AMT.
ZNAJÍ ŠPANĚLÉ ČESKÉ
STROJÍRENSTVÍ?
Nepochybně ano. Na předchozím
23. bienále BIEMH (v červnu 2004),
kdy naše země vstupovala do EU,
mnozí ze španělských manažérů
vyjadřovali radost a obavy zároveň.
Znali české stroje, jejich konstrukční
a provozní atraktivitu i cenovou
dostupnost některých modelů a řad.
Českou strojírenskou invazi predikovali
zejména ve zdejším automobilovém
průmyslu, ve výrobě zemědělské
a potravinářské techniky, balicí
a manipulační techniky aj.
Na letošním bienále byly tyto
chmury pryč. České strojírenské
tsunami se na Pyrenejském poloostrově
nekonalo a nekoná. Naopak:
řada našich strojíren o tento perspektivní
trh dosud ani nezavadila. Kromě
ambasády a místního zastoupení
CzechInvestu si nikdo nedal práci
alespoň s elementárním průzkumem
trhu a pár entuziastů (vinou malé
přizpůsobivosti k individuálním
požadavkům a možnostem španělských
zákazníků, přemrštěnou cenou
zboží a služeb, nespolehlivostí dodávek
a servisu atd. atd.) diletantsky
propadlo.
České firmy totálně podcenily
i pro Španěly velmi důležitý
a nezastupitelný personální kontakt
managementů. Na otázku,
kterého partnera ve vedení českých
strojíren znáte osobně, nám
z 11 oslovených španělských
generálních ředitelů nebyl schopen
uvést alespoň jedno české
jméno - nikdo. Pokud se pracovně
s někým od nás setkali, byli
to buďto místní zástupci českých
firem, příp. opozdilý servisní pracovník
z Čech, event. jazykově
limitovaný obchodní referent...
Dlouholetým expertem přes španělské
strojírenství a zdejší odbytiště
je Ing. Petr Klička. Neúnavně
se tu snaží nabízet českou strojírenskou
techniku a komponenty. Pokud
lze na 24. BIEMH vůbec hovořit
o nějakém českém ostrůvku, pak to
byla (vedle stánku MPO ČR) společná
expozice produkce TOS Varnsdorf,
TOS Hulín, TOS Čelákovice,
strojírny Pilous TMJ a Strojírny Týc,
k jejímuž zrodu a fungování přispěl
notnou měrou.
NAŠE PRVNÍ OTÁZKA BYLA
NASNADĚ:
Spatřujete nějaký pokrok
v přístupu českých strojírenských
firem ke španělským klientům?
Stál jste v posledních měsících
u zrodu nějaké perspektivní kooperace?
Diktafon zůstal němý. Jedinou
(a žel nejvýmluvnější) odpovědí
Ing. Kličky byla spuštěná ramena.
Španělsko je pro řadu českých strojírenských
bossů i nadále zemí koridy,
šťavnatých pomerančů, fotbalového
baletu a půvabných letních pláží. Ke
škodě jejich firem i celkové exportní
bilance naší obráběcí a tvářecí techniky.
A co zdejší ambasáda a zastoupení
českých vládních agentur?
To už je jiná: Mají zájem (a nepředstíraný)
o rozvoj výrobních i odbytových
vztahů. Nepromarní jedinou
příležitost k propagaci českých strojíren.
Jenže doma, jakoby to firmy
nezajímalo, jakoby nebyly s to překročit
svůj středoevropský stín. Pravda,
s výjimkou oněch několika strojíren,
které tu mám čest za Pyrenejemi
zastupovat."
Podmínky na světových trzích
s moderní strojírenskou technikou
(a nejenom obráběcí a tvářecí) jsou
stále náročnější. Španělé nesložili
odevzdaně ruce do klína. Bez velkých
proklamací investují notné sumy jak
do dalšího rozvoje existujícího portfolia
výrobků a služeb a jejich propagace,
tak do výzkumu a promyšlené
přípravy nové strojařské generace.
"Španělé se nebojí ani tvrdých
konkurenčních střetů s kurzovním
handicapem. Ač operují ve vyšších
eurokalkulacích, přesto dokáží dobře
čelit i levnější americké a japonské
strojírenské nabídce za momentálně
výhodnější dolarové kalkulace. Tržní
ztráty EURO/USD se snaží eliminovat
intenzivním hledáním nových
odbytových teritorií, výrobními
a servisními agregacemi s místními
firmami apod."
Zajímal nás sled kroků, které by
měl učinit český strojírenský management
ve vztahu k odbytištím na
Pyrenejském poloostrově: "Především
sem začít vůbec jezdit a seriózně
analyzovat zdejší produkční
a odbytové možnosti. Získat reálný
obraz o síle španělského strojírenství,
o jeho lidských a kooperačních
kapacitách. Hrstka firem, jejichž produkci
vidíte okolo sebe, to již učinila.
A vrací se sem opakovaně."
Letošní bienále strojírenské techniky
BIEMH skončilo. Španělské
firmy nyní krok za krokem přistupují
k realizaci uzavřených smluv. Při vší
úctě k oněm několika málo přítomným
českým firmám, obraz českého
strojírenství (a nejenom v Bilbao)
není a nemůže být oslnivý. Pár statečných
podniků nemůže zakrýt rozpaky,
které jsme si vlastní pohodlností
a nezájmem o vyspělé španělské
strojírenství vysloužili v očích zdejší
odborné a obchodní obce. MPO ČR,
MZV ČR, CzechInvest a další vládní
instituce to bezpochyby nevzdají ani
do budoucna. Co však pro intenzifikaci
česko-španělských obchodních
a kooperačních vztahů ve strojírenství
učiní základní článek, pro nějž
jsou tu opakovaně vytvářeny výchozí
podmínky - samotné české strojírny,
resp. jejich management? Plánuje (ať
už letos, či napřesrok) nějaké exaktní
akce na podporu českého vývozu
na Pyrenejský poloostrov oborově
příslušný Svaz výrobců a dodavatelů
strojírenské techniky?
Redakce Technického týdeníku může
přispět ke změnám v česko-španělské
strojírenské relaci jediným počinem,
jenž nám věcně přísluší: v příštích
číslech budeme postupně publikovat
některé prezentované hi-tech exponáty.
Kéž to bude užitečné. DR. BRONISLAV SOWA, CSC.
BILBAO
