Dobře si pamatuji na snídani pro
manažery, které se zúčastnil pan Mirek
Topolánek, ještě coby opozičník.
Na této společenské akci neváhal
říci tehdejšímu ministru průmyslu a
obchodu Jiřímu Rusnokovi, že jeho
snem je republika bez ministra průmyslu
a jen s minimální vládou.
Na tuto scénu jsem si vzpomněl na
nádherné radnici v Basileji, kde nám
„obyčejný“ úředník odboru ekonomického
rozvoje prezentoval strategii kantonu,
coby území zaměřeného na inovace.
Ne na papíře, ale ve skutečnosti.
Chod přímé demokracie, kdy daně
jdou do měst, vesnic a kantonů,
v nichž občan žije a jen část daní
podnikových se odvádí do společné
kasy, má sice svá úskalí, nahrává
konzervativnímu přístupu, ale vytváří
neobyčejný tlak na každého jedince.
Nepotkáte v Basileji chlapce či dívku,
kteří by nemluvili nejméně dvěma
jazyky, doprava je perfektní, bezpečnost
vynikající a firmy, ty se do kantonu,
a nejenom basilejského, jenom
hrnou. Mimo jiné proto, že zdravotnictví
je přímo vzorové.
Musím říci, že jsem neviděl podrobnější
a zasvěcenější ekonomickou,
urbanistickou a finanční analýzu jakéhokoliv
území, než jakou předvedl ten
prostý úředník magistrátu. Ani v našich
poměrech na úrovni nejvyšší, tedy
ministerské. Jednou se CzechInvest
hodí, pak je zatracován, jednou budeme
těžit uhlí za limity, pak zase ne. Bere
se, co se hodí do krámu, silnice přes
sídliště či historickou Prahu, to je přece
normální. Začínám chápat, že to je
amatérismus a snaha otrávit občana
tak, aby se nestaral vůbec o nic.
Stručně shrnuto, náš model demokracie,
je zcela opačný a neúspěšný.
Lidé žijící v obcích se dostávají na
okraj společnosti a vláda se musí
předhánět, jak dostat firmu na své
technologické parky a místním správám
navíc překáží. Vzdělání podporuje
jen verbálně. Dospěl jsme k názoru,
že bez ministrů a jen symbolickým
premiérem by nám bylo lépe, vždyť to
řekl ještě před špinavým bojem o moc
a peníze sám dnešní premiér. JAN BALTUS
