Byl říjen roku 2006, několik
dnů před brněnským MSV.
Schází se manažeři energetiky
na akci pořádané každoročně
EGÚ Brno. Již po několik let
odesílají po svém sezení na
vládu dopis, který je odrazem
grafů, v nichž se protínají křivky
zásob hnědého uhlí s křivkami
spotřeby elektrické energie
a tepla. Prostě už leta se ví, že
nebude uhlí pro českou energetiku
a hlavně teplárenství
a budeme plně závislí na plynu,
a to se všemi důsledky. Dopisy
jsou bez odezvy.
Na tiskovou konferenci při zahájení
MSV téhož roku přišli ministr
průmyslu Martin Říman a exředitel
ČEZ Jaroslav Míl. Zástupci TT
nabití stresujícími dojmy z konference
o české energetice položili
panu ministrovi otázku, jak vidí
další směřování české energetiky
v kontextu ubývajících zdrojů
a rozpuštění průmyslového oboru
výroby energetických zařízení.
„Já nevidím žádný problém, ČEZ
funguje a prosperuje dobře, není
co řešit.“
I když oba pánové evidentně
spěchali na raut, odráželo jejich
chování bezkoncepčnost, s níž
přistupuje česká politická scéna
od roku 1990 k energetice.
Jak dramaticky to kontrastuje
s pesimistickými a až drastickými
projevy Ing. Míla dnes, kdy nemůže
přijít na jméno EU s povolenkami
CO2, Zeleným, technologiím mimo
těch z USA a vlastně lidem všem.
„Pro naše podnikání nesmí být
žádné překážky!“ Jak komicky
působí snaha pana ministra řídit
cenovou politiku energií k záchraně
ODS. (O průmysl a občany tu
přece nejde, ČEZ prosperuje.)
A ideje tržního hospodářství?
Momentálně se nehodí.
Co se tu vlastně stalo, že média
hovoří o ceně 1000 Kč a výše za
GJ tepla a cena elektřiny a plynu
stoupá na českém trhu vesele vzhůru.
Jak je možné, že najednou se
neví, jestli české teplárenství bude
vůbec schopno přežít, když napojením
jednotlivých domácností na
plyn bychom postavili na hlavu
nejenom fyzikální, ale i ekonomické
zákony? (Existují nějaké?)
Komise pana prof. Pačese
dospěla k závěrům, které se daly
přečíst v každé příručce o energetice
staré i 70 let. Mimo jiné o nich
mluví i závěry Římského klubu
z dob své první zprávy Limity růstu.
Proč vůbec komise vznikla a co
měla zakrýt, je zřejmé. Z energetiky
se stalo politikum a na zdroj
placených postů, kde se nepoužívá
ekonomických a vědeckých argumentů,
je třeba zavolat akademiky.
Takže bylo třeba namíchat trochu
vědy do politických pavěd.
Jen proto se opět se zpožděním
desítek let oproti EU dozvídáme
z úst premiéra, že na podpoře
výstavby ekologických domů asi
něco je. Donedávna měli politici
a energetici ze slova úspory
záchvaty smíchu – v tržním hospodářství
úspory! Vždyť cenu lze
zvyšovat donekonečna (pokud to
lidé ještě utáhnou) a my musíme
vydělávat. Jsme odpovědni svým
akcionářům (ale ne zákazníkům)!
A svět je opět někde jinde, než
už komické ekonomické a antiekologické
doktríny Václava Klause.
Jsme strnulou společností, kde to
myšlenkou ani nezajiskří. Příroda
a dobré ekonomiky, například
švýcarská či německá, dánská či
finská, pracují jen na principu co
největší energetické úspornosti
a minimu odpadu, Češi ne. Trochu
myšlenkově zajiskřit by mělo,
pánové. Kulový blesk to nezachrání.Jan Baltus
