Chystáte se někdy na podzim či
v zimě do Berlína? Vyhnete se klimaticky
nejistému letu ve prospěch
časově delší, nicméně spolehlivější
cesty vlakem . Pak vás po několika
málo hodinách cesty expres
z Prahy "vyloží" na momentálně
nejnovějším a patrně i nejelegantnějším
evropském nádraží - Berlin
Hauptbahnhof. Rozložilo se na
břehu Sprévy, v postupně vyrůstajícím
novém centru německé metropole.
Sousedé stojí za to: zleva
majestátná kupole Reichstagu
a trakt slavné nemocnice Charité,
z druhé rozložitý komplex nového
spolkového kancléřství.
Třípodlažní skleněný obr se stavěl
10 let a přišel na 715 mil. eur. Jeho
tvůrce architekt Meinhard von Gerkan
z hamburské projekční kanceláře
Marg & Partner volil mezi dvěma
základními variantami: buď postaví
monumentální památník doby, anebo
moderní dopravní uzel. Etapa
sjednocující euforie a štědrých rozpočtů
z počátku 90. let 20. století je
už pryč. Gerkan a členové jeho týmu
dokázali zkloubit obojí: akcent na
velkorysost a přitom na maximální
účelnost. Platí to co do velikosti
obestavěného prostoru i do vybavení
každého podlaží tohoto obřího transportního,
komunikačního a relaxačního
centra v srdci Berlína.
Jeho páteří je centrální hala situovaná
ve směru východ/západ o rozměrech
160 x 320 m a o max. výšce
nad základním terénem 27 m.
Je prosklená tisíci světlezelenými
tabulemi. Lidem umožňuje nádherný
výhled do města i do modrého nebe
nad hlavami. Pod ní (tentokráte ve
směru sever/jih) dislokovali 160 m
dlouhý a 40 m vysoký základní komplex
mezipater a nástupišt k vlakům.
Nebude jich odtud vyjíždět málo:
164 dálkových expresů, 314 regionálních
vlaků a 616 souprav tzv.
S-Bahn. Poberou až 300 000 cestujících
denně. Impozantní je rovněž
trojice nejzazších cílových stanic:
Lisabon, Istanbul, Moskva.
Moderní nádraží, jehož konstrukce
si vyžádala 500 000 m3 betonu a na
85 000 t oceli nemá pouze obdivovatele
a zastánce. Jeho výstavba a zprovoznění
rozladilo zejména staromilce,
přivyklé kapacitně a technicky
dnes již nevyhovujícím předchůdcům,
hlavně stanici ZOO v bývalém
západním sektoru města a málo
vlídnému Ostbahnhof na opačném
konci velkoměsta. Nemálo kritiků
má i mezi pamětníky předválečného
Berlína. Těm připadá příliš vzdálené
od někdejších živých tepen města.
Všichni bez výjimky ale kvitují jeho
návaznost na 10 stanic metra a nadzemní
dráhy. A také skutečnost, že
se tu nezapomnělo (jako v Praze) na
dramatický vzestup počtu našich plechových
miláčků a že žádný z nich se
neobejde bez vhodného parkoviště.
Našinec zvyklý na řádově menší
cestovatelský rumraj bude při prvních
krocích po zdejším hyperkomplexu
patrně zaražen jeho velikostí. Určitě
však ocení jednoduchou orientaci
a pohyb labyrintem hal, obchodních
a restauračních pasáží a všudypřítomnou
mnohajazyčnou popisku rozhodujících
uzlů a platforem. Neztratí
se a nezpotí ani pasažér, jenž sem
přijel s velkým zavazadlem. Má na
výběr 54 eskalátorů, 43 skleněných
výtahových tubusů a 6 panoramatických
výtahů.
Na všech (podzemních i nadzemních)
koridorech je dobře přístupný
telefonní a internetový systém a přehledná
orientace v němčině, angličtině
a francouzštině. Už dnes se sem
nespěchá pouze na vlak. Stejně vábivé
se staly první desítky obchodů
a butiků, stylové hospůdky, rychlé
fast-foody i různé národní restaurace
a bistra. "Zabydlela" se tu také
řada cestovních kanceláří a půjčoven
automobilů. Jednou větou: berlínský
Hauptbahnhof navázal na dálněvýchodní
urbanistické modely (především
japonské), v nichž nádraží nefiguruje
pouze coby transportní uzel,
ale i jako místo četných setkání lidí,
nákupů a relaxace.
A ještě jedno pozoruhodné řešení,
kéž by inspirativní i pro české tvůrce:
nový berlínský dopravní uzel se do
budoucna stane rovněž živým administrativním
komplexem. Vedle prostorů
pro železničáře zde byly (hlavně
ve dvou postranních zasklených
věžích) vybudovány další vhodné pracovní
areály na ploše 42 000 m2. BRONISLAV SOWA, BERLÍN
