Oděvy vyráběné z obnovitelných zdrojů již nejsou sci-fi. Společnost BASF nabízí unikátní řešení, které přinese revoluci ve výrobě elastického oblečení. Pracovníkům BASF se podařilo z dextrózy kukuřice vyprodukovat butandiol, který se využívá pro výrobu elastanu nebo Spandex vláken. Bikiny, klasické plavky či plavkové šortky, jsou nepochybně součástí šatníku každého z nás. Ačkoli se liší nejrůznějšími tvary a barvami, jednu věc mají společnou – vyrábějí se ze syntetických vláken. V budoucnu by se však při jejich výrobě mohly využívat i obnovitelné zdroje. Společnost BASF totiž uspěla při pokusu o produkci butandiolu na biozákladu (BDO), který je důležitou surovinou pro výrobu plastických hmot, elastických vláken a filmů. Právě tento prvek se stane v budoucnosti základní složkou materiálů, z nichž se vyrábí sportovní oblečení, oděvy určené pro aktivní vyžití a v neposlední řadě také plavky. Zákazník BASF, společnost INVISTA, vydala prohlášení o uvedení Lycra vláken vyrobených z obnovitelných surovin již na jaře 2014. Očekává se, že první kolekce oblečení vyrobeného z biologického elastanu by se mohla na trhu objevit již na přelomu podzimního a zimního období tohoto roku. Na oděvy vyrobené z obnovitelných zdrojů se potom mohou zákazníci těšit v jarní a letní sezoně roku 2016. Butandiol vyráběný na biobázi je z dextrózy získané z kukuřice a patentovaný proces výroby vyvinula společnost Genomatic sídlící v Kalifornii. Zatímco ženské plavky prošly dlouhým vývojem, pánská plavková móda se příliš nezměnila. Na počátku 20. století nosili muži pruhované obleky s krátkými nohavicemi a plavky se postupně zkracovaly a zmenšovaly až do jejich dnešní podoby. U ženských plavek však důležitých milníků najdeme mnohem více. V 18. a 19. století, kdy se objevily první veřejné plavecké bazény, musely ženy a dívky nosit plavecké úbory, které zakrývaly celé tělo. Plavky se často vyráběly z pletených materiálů, jako je vlna nebo bavlna, byly velmi těžké a absorbovaly velké množství vody. Často se tak stávalo, že plavecký úbor nasáklý vodou stahoval plavkyně ke dnu a ty musely doslova bojovat o život. Pohled veřejnosti na plavky změnila v roce 1907 australská plavkyně Annette Kellermanová, která byla na pláži v Bostonu zatčena za nošení plaveckého úboru, jenž pevně obepínal její křivky. Třicátá léta pak přinesla odhalení zad a pomalu se začaly vyrábět i plavky dvoudílné. O velkou oblibu jednodílných plavek bez nohaviček, rukávů a s hlubokými dekolty se postaraly filmové hvězdy a nově vznikající módní časopisy. Bikiny, které známe a nosíme dnes, přinesla až 50. léta 20. století.
